Cukr máme v kuchyni, v práci i v hlavě. Sladíme si kávu, aniž bychom o tom přemýšleli, a konzumujeme jej i tam, kde bychom ho docela nečekali. Podle lékaře a absolventa Harvardu Saurabha Sethiho přitom stačí jediný měsíc bez přidaného cukru, aby se tělo začalo viditelně měnit. A nejde zdaleka jen o hmotnost. Jde i o játra, mozek, celkovou imunitu a pocit, že vám konečně správně „běží systém“.
Když si vychutnáváte Margheritu, kaiserku nebo Pavlovu, možná netušíte, že názvy těchto dobrot odkazují na významné postavy minulosti. Slavná balerína, italská královna, anglický hrabě či rakouský císař – ti všichni se stali nečekanou inspirací pro kuchaře a cukráře, kteří jejich jména spojili s gastronomickými výtvory.
Známe to téměř všichni. Po vydatném obědě se opřeme do židle, cítíme se plní a jsme si jistí, že další sousto už nepřipadá v úvahu. Jenže pak přijde otázka „kdo si dá dezert?“ – a najednou se zdá, že by se do nás přece jen něco sladkého ještě vešlo. Jak je možné, že vždycky máme místo na dezert? Podle vědců nejde o slabou vůli ani výmluvu.
Zapomeňte na přeplněné Staroměstské náměstí a hrnek horkého svařáku. Na jihu Španělska mají svátky úplně jinou energii: pojí se s pomerančovníky, šuměním moře a večery nasvícenými tisíci žárovek. A pokud toužíte prožít Vánoce v tričku, jen tři hodiny letu z Česka vás dělí od míst, kde se prosincové teploty pohybují mezi příjemnými 18 až 20 stupni.
Vánoční svátky jsou časem rodiny, odpočinku a… spousty jídla. Od štědrovečerní večeře přes cukroví až po jednohubky při návštěvách u příbuzných – nejedna porce svátečních dobrot dokáže náš žaludek pořádně zatížit. Pokud se i vy po pár dnech cítíte těžce a přeplněně, nejste sami. Naštěstí existuje několik ověřených způsobů, jak ulevit trávení a zároveň si Vánoce pořádně užít.
Na jednu stranu lidé žehrají na vysoké ceny potravin, na druhou stranu jimi plýtvají. Na každého Čecha připadá 98 kilogramů potravinového odpadu ročně. Zemědělci, zpracovatelé, obchodníci a restaurace na tom mají jen relativně malý podíl. Většinu jídla totiž vyhazují koncoví spotřebitelé v domácnostech, zejména nejmladší dospělí z generace Z.
Vánoce jsou opět tady a nejen pro labužníky jsou hlavně o jídle. Většina z nás si neumí Štědrý den představit bez smaženého kapra nebo řízku s bramborovým salátem a následující den bez božíhodové husy či kachny. V našich žaludcích pak vše doplňuje vánočka, cukroví a sklenka vína či piva. Jak ale vypadaly Vánoce našich předků? A kdy se vůbec objevil kapr se salátem?
Zatímco obliba kapra zůstává stabilní u starší generace, ta mladší častěji sahá po alternativách. Jednotní jsou ale Češi v tom, že chtějí strávit Vánoce doma. Tři čtvrtiny lidí plánují strávit Štědrý večer pouze v úzkém rodinném kruhu, čtvrtina se širší rodinou.
Tvrdí, že slavné pokrmy jako pizza nebo těstoviny alla carbonara nejsou tak staré, jak se traduje, a že nejautentičtější parmazán mají v americkém Wisconsinu. Italský historik Alberto Grandi bourá mýty o „tradiční“ italské kuchyni. Jak sám říká, snaží se „zachránit Itálii před sebou samotnou a jejími lžemi“. Za svůj postoj sklízí nadávky i výhrůžky.
Podíl dětí s kily navíc se za posledních 20 let zvyšuje, což s sebou nese nejen zdravotní problémy, ale také velkou zátěž pro stát. Náklady spojené s obezitou totiž v roce 2050 mohou dosáhnout až 11 miliard korun ročně. Vyplývá to z údajů think tanku Ministr zdraví. Kdo je obezitou nejvíce ohrožen a jak se problém vyvíjí popisuje datová redakce Aktuálně.cz.
Michelin Bib Gourmand už dávno není jen „útěchou“ pro restaurace bez hvězdy. Naopak – jde o prestižní ocenění pro podniky, které dokážou nabídnout špičkovou kuchyni za férovou cenu. V Česku jich každým rokem přibývá a dokazují, že skvěle se najíst dnes neznamená utratit jmění ani rezervovat stůl měsíce dopředu.
Když se řekne špičková gastronomie, většina lidí si vybaví luxusní adresy v centru Prahy. Jan Knedla na to šel jinak. V nenápadném Vysokém Újezdu vybudoval restauraci Papilio, která nyní šokovala svět. Jako první v historii Česka získala rovnou dvě michelinské hvězdy a přepsala tak mapu evropského gastra. Jaký je příběh muže, který věří v disciplínu víc než v efekty?
Večer 11. prosince se Mariánské Lázně zbarvily do ikonické michelinské červené. Pod křišťály, v sále plném očekávání, provázeli první české udílení michelinských ocenění moderátoři Lukáš Hejlík a Jan Valenta z Taste of Prague. Ačkoliv událost neměla oficiální živý přenos, emoce večera se lavinovitě šířily sociálními sítěmi. Česká gastro scéna zažila historický milník a nervozita se dala krájet.
James Ellingsworth, influencer a tvůrce obsahu na Instagramu, se rozhodl sníst jedno z nejsmradlavějších jídel na světě. Virální klip, který nasbíral přes devět milionů zhlédnutí, zachycuje jeho drastickou reakci při ochutnávce tradiční švédské delikatesy známé jako Surströmming. Nejenže potrápil svůj žaludek, ale zápachu z "lahůdky" se nemohl zbavit ani po důkladné očistě.
Jak často chodíte "na velkou"? Otázka, která u jídla nepůsobí zrovna nejvhodněji, podle nové vědecké studie ale může o vašem zdraví prozradit víc, než byste možná čekali. Tým amerických výzkumníků sledoval přes tisíc lidí a zjistil, že ideální frekvence vyprazdňování opravdu existuje – a vychýlení na jednu či druhou stranu může být signálem, který byste rozhodně neměli ignorovat.
Vynechání masa je dnes běžnější než kdy dříve – a to z důvodů zdravotních, etických i environmentálních. Ať už jde o pár týdnů, měsíc, nebo dlouhodobou změnu, dopady na tělo (a dokonce i psychiku) mohou být překvapivé. Výzkumy ukazují, že krátkodobá bezmasá období přinášejí viditelné fyziologické změny, ale zároveň vyžadují pečlivé plánování.
Na sociálních sítích se objevil nový kulinární hit. Po chlebíčku na řízku, který se stal loni virální senzací roku díky Facebooku, se teď internetem šíří další gastro objev, tentokrát s ambicí nahradit oblíbený pouliční kebab. Lidé hromadně zkoušejí takzvaný "kebab z pečicího papíru", domácí verzi, která nevyžaduje žádné speciální vybavení - jen troubu, mleté maso a roli pečicího papíru.
Na první pohled působí jako nevinná sladkost. Podle výzkumu z americké Connecticut College mohou ale oblíbené sušenky Oreo vyvolávat v mozku reakce nápadně podobné těm, které způsobují tvrdé drogy. Alespoň u laboratorních potkanů. Autoři studie uvádějí, že výsledky mohou být relevantní i pro lidi – a mohou pomoci vysvětlit, proč je někdy tak těžké odolat pokušení sníst celou krabici na posezení.
„Jeho smrt byla zbytečná,“ tvrdí rodina muže, který loni v listopadu zemřel v domově pro osoby s mentálním postižením. Jednačtyřicetiletý James Stewart měl týdny trpět bolestí břicha a nepolevující zácpou. Ta se mu podle pitvy stala osudnou. Lékaři totiž odhalili, že mužovo tlusté střevo zablokoval ztvrdlý obsah vážící přes devět kilogramů. Podle právníka rodiny bylo tragédie možné předejít.
