"Make love, no war" v ruské realitě. Jak ukazuje film Přesvědčení ruské režisérky Taťjany Čistovové, uvedený na festivalu Jeden svět, boj za právo nesloužit v ruské armádě se stal modelem boje občanské společnosti s ruskou státní mašinerií. A možností, jak systém porazit.
Lejlá Imretová se před pár lety rozhodla vrátit z Německa do svého rodného města Cizre v Turecku. V šestadvaceti letech se stala jeho starostkou. Poté co znovu vypukly boje mezi tureckou armádou a kurdskými povstalci, byla Imretová zbavena funkce starostky tohoto kurdského města a čelí obžalobě z podněcování nenávisti a podpory terorismu. V dokumentu Dil Lejlá líčí německá režisérka Asli Özarslanová Lejlin příběh na pozadí komplikovaného vztahu Kurdů a tureckého státu.
Radikálové z teroristické organizace Islámský stát kladou velký důraz na propagandu na internetu. Videa, která na internetu zveřejňují, mají dobrý střih a záběry přímo z bojiště. Divák se tak může s hrdiny snadno ztotožnit. Místo draze vybaveného studia přitom extremistům stačí dobrý počítač a schopný grafik. To vše pak silně propagují kampaněmi na sociálních sítích. Propagandu současných džihádistů představuje i dokument "Kyberdžihád" režiséra Hanse Busstry, který se v Česku nedávno objevil na festivalu Jeden svět.
Z Belgie se podle oficiálních odhadů přidalo k Islámskému státu na 500 lidí. Neoficiální čísla jsou ale mnohem vyšší a hovoří se až o tisícovce často velmi mladých lidí. Na jaké předsudky, obavy i odsouzení narážejí jejich rodiny, zmapovala ve svém dokumentu Prázdný pokoj režisérka Jasna Krajinovicová. Její film je k vidění na festivalu Jeden svět, který se tento týden přesunul do Brna.
Patnáctiletá Annegien z Utrechtu má na svém účtu na Instagramu 672 tisíc fanoušků. Aby si je udržela, musí jim pravidelně nabízet nové fotografie. Kolik má "lajků", ji zajímá více než reálný svět. Její úspěch na sociálních sítích však ostře kontrastuje s jejím soukromím, v němž je samotářka, téměř bez přátel. Jak mladou teenagerku pohltila sociální síť, ukazuje dokument režisérky Mirjam Marksové Holka z Instagramu (The Girl of 672K), který je k vidění v rámci festivalu Jeden svět.
Jorge Enrique Botero, který už přes 20 let pokrývá občanskou válku v Kolumbii, si vysloužil přezdívku "Novinář FARC". Jako jediný získal takovou důvěru partyzánů, že mu umožnili přístup do svých stanovišť v džungli. Byl u čtyřletého procesu mírových vyjednávání FARC s kolumbijskou vládou a prezidentem Juanem Manuelem Santosem, který loni v listopadu vyústil v ukončení přes 52 let dlouhého krvavého konfliktu. Prahu navštívil jako jeden z hostů filmového festivalu Jeden svět, který se minulý týden přesunul do dalších českých měst. Na festivalu je k vidění film o něm s názvem Ukončit válku.
Nejstarší potomci lidí na světě - Džaravové jsou v ohrožení. Poslední zhruba čtyřstovka členů žije v izolované části Andamanských ostrovů a bojuje o své území i existenci s turisty a indickou vládou. Nejspokojenější lidi na světě ohrožují nejen pytláci, ale také návštěvníci nabízející jim alkohol či tabák. Fascinující kmen by tak mohl brzy vymizet a s ním i důkaz o tom, že první lidé opustili Afriku před 70 tisíci lety. Francouzský režisér Alexandre Dereims apeluje na svět, aby se pokusil jeden z nejstarších kmenů na světě zachránit.
Australská imigrační politika bývá předkládána jako příklad zvládnuté migrační krize. Od roku 2013 nemá nárok na azyl v zemi nikdo, kdo připluje k australským břehům po moři. Místo toho jsou běženci přemístěni do detenčních center na tichomořských ostrovech. Pohled do přísně střežených táborů, kde ale panuje i zoufalství a beznaděj, přináší dokument Azyl v nedohlednu. K vidění je na filmovém festivalu Jeden svět.
Španělsko patřilo mezi země, které byly finanční a ekonomickou krizí z roku 2008 zasaženy nejvíce. Spousta lidí nedokázala splácet hypotéky na své domy nebo byty, a tak o svá obydlí přišla. Po celém Španělsku ale začala vznikat hnutí proti zabavování domů a bytů. Snímek Ada na radnici, který je k vidění na festivalu Jeden svět, sleduje postupný přerod jedné takové aktivistky v první starostku Barcelony v historii.
Na české hrané filmy se často nadává, ale skoro stejně často se uvádí, že dokumenty u nás vznikají na stále lepší úrovni. Ať už pro kina, nebo televizi, každý rok se urodí hned několik těch, co vzbudí debatu a upozorní na nějaký důležitý problém. Festival Jeden svět představil ty nejlepší. Jak ve své recenzi podotýká Martin Svoboda, čeští dokumentaristé často točí tituly, jež lze plně docenit jen se znalostí kontextu. Někteří sklouzávají k "panoptikálnosti" a zachycují, jak divní lidé dělají divné věci. Leckdy také využívají sebe jako hrdiny. "Tím mohou opět rozvířit debatu o dokumentaristickém odstupu," dodává.
Italský ostrov Lampedusa se stal jedním z nejviditelnějších symbolů uprchlické krize. Během posledních 20 let sem na lodích připlulo na 400 tisíc běženců, kteří utíkají z Afriky před válečnými konflikty a chudobou. Cestu přes moře ale mnozí nepřežijí. Dokument režiséra Gianfranca Rosiho Požár na moři, který získal nominaci na Oscara, je k vidění na filmovém festivalu Jeden svět. Ten ve středu 15. března v Praze končí a přesouvá se do dalších českých měst.
Režisér Rahul Jain se vydal do textilní továrny na západě Indie, aby zjistil, jaké pracovní podmínky mají dělníci vyrábějící pestrobarevné látky. Za dvanáctihodinovou fyzicky náročnou směnu dostanou dělníci pracující v nezdravém prostředí tři dolary. Zaměstnavatelé drží chudé a zadlužené dělníky v šachu. Proto si většina z nich nedovolí proti nelidským podmínkám práce protestovat a odbory nezakládají.
Vítězným filmem letošního festivalu dokumentů o lidských právech Jeden svět se stal snímek Není úniku z části Iráku, kterou ovládá uskupení Islámský stát. Cenu za nejlepší režii má film Plastová Čína tvůrce Ťiou-lianga Wanga o továrně na recyklaci plastů. Nejlepším českým dokumentem je Normální autistický film režiséra Miroslava Janka. Výsledky dnes ČTK zaslali pořadatelé. Devatenáctý ročník přehlídky v Praze skončí ve středu, pokračovat bude postupně ve 32 městech v Česku a také v Bruselu.
Přesně pochopíte, jak ruský režim funguje, jak je omezující, diktátorský, manipulující, nesnese svobodný umělecký projev. Ta obří moc se bojí.
Umění spolupráce je hlavním tématem letošního ročníku festivalu dokumentů o lidských právech Jeden svět. Přehlídka nabídne celkem 121 snímků ze sedmi desítek zemí. V Praze poběží od 6. do 15. března, potom se vydá do 32 českých měst a také do belgického hlavního města Bruselu. Projděte si v grafice, jakým filmům se věnuje speciál Aktuálně.cz.
Mladá Američanka April poprvé otěhotněla v šestnácti letech. Během dalších několika let stihla porodit další tři děti. Chybí jí peníze i vzdělání. Dokument, který uvede český filmový festival Jeden svět, sleduje čtyřiadvacetiletou April, která je znovu v jiném stavu a rozhoduje se, zda podstoupí interrupci. Tu ale ve státě Mississippi na jihu Spojených států provádí jediná klinika.
Zachyho kanál na YouTube sledují desítky tisíc diváků. Oskar stráví hraním počítačových her i pět hodin denně. A Nikola poznala i odvrácenou tvář sociálních sítí. Česká režisérka předkládá příběh generace, která se narodila do internetového světa, a rodičů postavených před nové výzvy. "Řada rodičů ani pedagogů netuší, co děti na internetu dělají, a neznají místa v kyberprostoru, kde se pohybují," varuje režisérka Kateřina Hager.
Média v poslední době často píší o zdi na americko-mexické hranici, kterou hodlá postavit americký prezident Donald Trump. Takových zdí nebo plotů, které mají zabránit v cestě migrantů za lepším životem, je ale ve světě mnoho. Jedním z nich je plot dělící španělskou enklávu Melilla od Maroka. Film Přeskočit zeď, který je k vidění na festivalu Jeden svět, vypráví autentický příběh jednoho migranta, který chce tento plot překonat. Natočil ho sám běženec Abú Bakar Sidibé, který je na útěku z Mali.
Co víme o evropských muslimech, kteří bojovali a bojují v Sýrii? Proč vyměnili poklidný a bezpečný život za válku, v níž za pět let zahynulo přes 400 tisíc lidí? Jejich specifickou identitu ukazuje film francouzského režiséra Stéphana Malterreho Otec, syn a džihád svatý, který soutěží na letošním festivalu dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět. "Chtěl jsem ukázat motivaci některých lidí při odchodu do Sýrie. A že islamista nemusí být nutně terorista," říká režisér Malterre v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Kampaň ochránců zvířat a zapojení světových celebrit vedly k zásadnímu omezení komerčního lovu tuleňů. Kanadští Eskymáci jsou ale na lovu těchto zvířat ekonomicky závislí. Podle režisérky Alethey Arnaquqové-Barilové není lov tuleňů o nic víc škodlivý než běžný lov zvířat v Evropě. Její film "Tichý hněv Inuitů" je k vidění na festivalu Jeden svět, který začal v pondělí 6. března v Praze.
