Stačil jeden zaseklý ventil a rozsvícená kontrolka, kterou nikdo nebral vážně. 28. března 1979 se americká elektrárna Three Mile Island proměnila v dějiště nejhorší civilní jaderné havárie v historii Spojených států. Zatímco se polovina jádra reaktoru tavila a 140 tisíc lidí v panice opouštělo své domovy, vedení elektrárny se snažilo rozsah katastrofy bagatelizovat.
Hustý černý kouř stoupající z komínů lze čas od času pozorovat každou zimu třeba i v tuzemsku. Na světě jsou však místa, která toxickými oblaky štiplavého kouře ničí okolní přírodu i lidské zdraví už dlouhé dekády. Bez přestávky každý den. Podívejte se na řeky, do kterých byste rozhodně neměli vstupovat, i města, kde se lidé nedožívají ani padesáti let.
Mezi opuštěnými bunkry a odpališti střel země-vzduch se v bizarních vehiklech prohánějí postavy, které se podobají spíš sci-fi monstrům než lidem. V Bratronicích u Kladna se schází svérázná komunita, jež simuluje život po apokalypse. Prý je to docela zábava.
Ukrajinci, kteří pracovali u Černobylské jaderné elektrárny, agentuře Reuters tvrdili, že ruští vojáci projížděli nebezpečnou zónou zvanou Červený les bez radiační ochrany. Podle jejich svědectví ruská obrněná vozidla při průjezdu zvedala mračna radioaktivního prachu.
Výbuch v černobylské elektrárně nebyla první jaderná havárie v dobách Sovětského svazu. Ke katastrofě došlo už 29. září 1957 v komplexu Majak, kde se vyrábělo plutonium pro jaderné zbraně. Majak leží poblíž města Ozjorsk a celá oblast byla před světem přísně uzavřená.
Je 17. ledna 1966, zhruba 10:30 ráno. Na americké letecké základně Morón poblíž španělské Sevilly se rozezní sirény. Každý, kdo má volné ruce, nastupuje do autobusů a vyráží na tajnou misi. Vozidla směřují k pobřežní vesnici Palomares, u které se během doplňování paliva za letu srazila dvě americká letadla.
Oleksij Breus se vrátil do města Pripjať, které postavili před půl stoletím a ve kterém žili zaměstnanci černobylské jaderné elektrárny. Technik vzpomíná na den, kdy po výbuchu 4. reaktoru musel do práce. S katastrofou se později vyrovnával malováním. Třeba na stěny domu, ze kterého se musel po černobylském neštěstí vystěhovat.
Na střelnici vojenského námořnictva u Severodvinska došlo loni 8. srpna k výbuchu, po kterém podle místních úřadů radiace krátce vzrostla až na šestnáctinásobek normálu. Při explozi zemřeli dva lidé z ministerstva obrany a pět odborníků ruské jaderné agentury Rosatom. U nedaleké vesnice Ňonoksa sílí obavy z radioaktivního záření, vyplývá z reportáže Rádia Svobodná Evropa.
Minisérie stanice HBO Černobyl vytvořila podle ohlasů věrnou kopii života v Sovětském svazu v roce 1986. Ačkoli natočené scény se přiblížili tehdejší realitě, opravdové lokace už stejně nevypadají.
Úspěch televizního seriálu Černobyl o nejhorší jaderné havárii na světě zvýšil počet turistů, kteří chtějí navštívit elektrárnu a město duchů Pripjať, které stojí hned vedle místa výbuchu.
Když se mladá, zamilovaná Ludmila v roce 1983 vdala za hasiče Vasilije Ignatěnka, stěží mohla tušit, jaká tragédie je čeká místo rodinného života. Vasilij Ignatěnko v dubnu 1986 jako jeden z prvních zasahoval u jaderné katastrofy v Černobylu. Zanedlouho poté zahynul na následky silné dávky radiace. Jeho manželka v tu dobu čekala dítě. I to pak zemřelo, a to jen pouhých pár hodin po narození.
Pro některé je život mimo domov natolik nesnesitelný, že se rozhodli vrátit do rodného kraje, přestože je to místo nejhorší jaderné katastrofy na světě. Jednou z nich je i Maria Lozbinová, kterou společně s desítkami tisíc lidí evakuovali z Černobylu po havárii jaderného reaktoru. Před devíti roky se vrátila a žije v zakázané zóně, kde stále přetrvává riziko ozáření. „Čeho se tady mám bát? Bála jsem se toho, že mi něco spadne na hlavu a zabije mě to. Tady je život tichý a pěkný.“ Vesnice, kam ji v 80. letech evakuovali, byla plná opilců a narkomanů. „Tady žádné záření není. Až přijde můj čas, zemřu bez ohledu na radiaci,“ říká v reportáži, která vznikla k 30. výročí jaderné katastrofy.
Byla slunečná dubnová sobota roku 1986 a sovětský chemik Valerij Legasov se rozhodoval, jestli víkendový den stráví se svou manželkou, nebo dá přednost pracovním povinnostem. Nakonec zvolil druhou možnost. Zavolal si řidiče a odjel do sídla Ministerstva středního strojírenství. Pod tento resort spadal i Kurčatovův institut, ve kterém byl zaměstnaný.
Sovětský svaz se sice rozpadl, kontrola nad "nebezpečnými informacemi" ovšem v Rusku panuje dál. Lidé se nám moc ptají.
Třicet let po černobylské jaderné katastrofě už v Bělorusku v oblastech nejvíce postižených radioaktivním spadem žije jen velmi málo lidí. Četné vesnice byly po katastrofě evakuovány a dnes jsou z velké části prázdné. V Krasnapolském okresu na východě země zůstává přesto několik odvážlivců, a někteří se sem dokonce přistěhovali.
Nemalujme čerty na zeď, ale jaderné elektrárny jsou dnes pro teroristy svůdným cílem.
Podle německých expertů by běžní Ukrajinci ročně potřebovali zboží a služby za osm až 11 miliard dolarů, aby se "smazaly" následky havárie jaderné elektrárny Černobyl. Šlo by o kompenzaci za strach, stres a další psychické problémy, kterými dodnes v souvislosti s Černobylem trpí. To je více, než tamní vláda od roku 1986 dala na odstraňování kontaminace.
Tokuo Hajakava musel v březnu 2011 - stejně jako statisíce dalších lidí - narychlo opustit svůj domov, a to poté, co ničivé zemětřesení a následné vlny tsunami zapříčinily ve Fukušimě největší jadernou katastrofu od výbuchu atomové elektrárny v Černobylu. Až nyní se mohl vrátit do městečka Naraha, kde dříve žil. Je ale jedním z mála. Většina lidí začala nový život jinde nebo se odmítají vrátit kvůli obavám z přetrvávající radiace. A obviňují vládu, že situaci podceňuje kvůli olympijským hrám, které bude země hostit v roce 2020.
Před devětadvaceti lety došlo k nejhorší jaderné havárii v dějinách lidstva. Explodoval čtvrtý reaktor černobylské elektrárny.
Některé z nejmenších dětí v Korijamě, která leží jen kousek jízdy od poškozené jaderné elektrárny Fukušima, prakticky nevědí, jaké to je hrát si venku.
Vrak lodi je původem z Fukušimy. Regionu, který ruinuje lidský strach.
Je to poprvé od havárie, co Japonsko vydá varování podle mezinárodní stupnice
Úroveň radioaktivního izotopu je 30krát nad povolenou normou
Za patnáct let můžeme žít v jiné Evropě
K incidentu došlo již ve čtvrtek, japonské úřady o něm nebyly informovány
