Milan Tarabík už v dětství zahořel láskou k zemi vycházejícího slunce. Od karate a zenové filozofie se postupně propracoval až k vydatné polévce ramen, a protože ji chtěl vařit opravdu poctivě, nastoupil i se svým šéfkuchařem do učení k japonskému mistrovi. Trvalo několik měsíců, než jim dal zelenou. Na sklonku ledna ale nedaleko pražského Staroměstského náměstí konečně otevřeli bistro Ramencraft.
Dříve jich byla česká města plná. Kdo si chtěl v jakoukoli denní dobu zajít na pivo nebo panáka, nonstop bar mu dal vše, co hledal. Postupně ale mizí, v Praze se drží pár posledních. Aktuálně.cz navštívilo místa, která mají i přes nepřízeň doby stále otevřeno 24 hodin denně, sedm dní v týdnu. Nebo téměř. "Lidi chodí pořád. Ale stůl štamgastů držíme spíš z nostalgie," přiznávají v jednom z podniků.
Není kobliha jako kobliha. V Koblize Brno umí se smaženým bochánkem kynutého těsta vykouzlit dezerty, na které jen tak nezapomenete. Od prosince navíc stojí na hlavním nádraží unikátní koblihomat. Cestující si tak mohou odvézt třeba koblihu, co chutná jako meruňkový knedlík.
V Izraeli jsou smažené cizrnové kuličky snad nejpopulárnějším rychlým občerstvením. Na mapě brněnských podniků ovšem falafel donedávna chyběl. Dostal ho tam až Slavo Valaštek, který si recept přivezl z Londýna, kde šest let pracoval v proslulé restauraci místního Izraelce. V bistru Falafelo nedaleko Špilberku a Petrova nyní servíruje také další blízkovýchodní speciality jako sabich nebo šakšuka.
S podnikáním v Praze začínal jako chudý student teologie a celkem rychle se mu podařilo uspět. Rozjel klub ve Vršovicích a nastartoval pražskou náplavku. Ondřej Kobza si před jedenácti lety hodně věřil, a tak když ho jednou napadlo, že otevře zážitkovou restauraci v centru, nebylo nic, co by ho v tom mohlo odradit. "Bohužel, to byl začátek velkého průšvihu, který ne a ne skončit," vypráví.
Starší generace Vietnamců ráda sází na jistotu, a když si otevře restauraci, zákazníci tam s největší pravděpodobností dostanou třeba populární polévku pho. Nugy a Meggie už ovšem vyrůstali v Česku, a proto si uvědomovali, že někdy je lepší se odlišit. V bistru Mămăm v pražských Vršovicích proto vsadili na kreativní variace receptů, které znali z dětství, nebo na ně narazili při cestách po Asii.
Sotva dotančil ve StarDance, vrátil se na obrazovky České televize ve třetí řadě pořadu Peče celá země, kde opět účinkuje jako porotce. O soutěžících mluví cukrář Josef Maršálek s upřímnou radostí a vyzdvihuje, že se úroveň jeho řemesla v tuzemsku zlepšuje. V rozhovoru popisuje, jak po letech v zahraničí zjistil, že mu stejně nejvíc chutná kulajda a nejlépe se nežije ve městě, ale na vesnici.
Brněnské podniky Bar, který neexistuje, Super Panda Circus, 4pokoje nebo Slast jsou vyhlášené po celém Česku. Člověk pomalu nestíhá sledovat, kdy Jan Vlachynský se svým dnes už více než dvousetčlenným týmem přijde s něčím novým. Pětatřicetiletý podnikatel přitom přiznává, že několikrát šlápl vedle. Kvůli nedomyšleným rozhodnutím přišel o miliony, a tak musel ve svém vizionářství trochu přibrzdit.
Josef Kalenda se kdysi živil jako šéfmontér telefonních ústředen. Před patnácti lety ale koupil zaneřáděný rybník v pražské městské části Dolní Chabry a namísto komunikačních sítí začal pracovat na jeho obnově. Dnes s manželkou a dětmi chovají kapry, pstruhy, sumce i siveny, prodávají je běžným zákazníkům i šéfkuchařům vyhlášených restaurací a zároveň sami provozují bistro s rybími specialitami.
Bistro Karel v pražské Troji klame tělem. Název evokuje, že ho vede ostrý chlap. Ve skutečnosti ale odkazuje ke křestním jménům Karolíny Pomahač a Eleny Chvojkové. Dvě mladé mámy s dvouletými syny okouzlil dům pro zahradníka u místního zámku, a tak v něm vytvořily gastronomickou oázu, kde si lidé užijí pomalé stolování jako ve Středomoří. Místo cholerického šéfkuchaře podniku vládne domácí pohoda.
Trojici populárních zahraničních fastfoodů McDonalds, Burger Kingu a KFC přibyla v Česku nová konkurence. Na pražském Václavském náměstí v pátek otevřel Popeyes, americký řetězec rychlého občerstvení se zaměřením na kuřecí maso. Navzdory deštivému počasí čekaly před pobočkou desítky lidí už několik hodin před otevřením, tři nejvytrvalejší strávili ve frontě dokonce déle než den.
Kdyby chtěl, mohl se po svém vítězství v televizní soutěži MasterChef stát kuchařskou celebritou. Oceňovaný grafik Martin Pecina se ale před mediálními reflektory raději schoval do ústraní. Vařit ovšem nepřestal a v uplynulých měsících "ukuchtil" knihu Jazyk, srdce, mozek, krev, ve které představuje svéráznou variaci moravské kuchyně. V rozhovoru mluví o dezertech z morku i šodó ze slámového vína.
Pelíšky patří k filmům, které Češi můžou vidět posté, a stejně je neomrzí. Kdo by si je chtěl užít i jindy než o Vánocích v televizi, může navštívit kavárnu v pražském Radotíně, kterou si otevřeli manželé Eva a Vladimír Barákovi. Čas se tam zastavil v 60. letech. Hosté se mohou usadit do křesílek v bruselském stylu, zamíchat si turka lžičkou od soudruhů z NDR a zocelit se při hře Vyděržaj pioněr.
Srpnové ceny v české gastronomii byly oproti roku 2019 vyšší o 36 procent. Vyplývá to z takzvaného gastroindexu společnosti Dotykačka, který analyzuje data z pokladních systémů. Index obsahuje 50 položek včetně jídel a nápojů z různých typů provozoven. Novinářům to v úterý řekl Vladimír Sirotek ze společnosti Dotykačka. Oproti minulému roku byly ceny podle indexu o osm procent vyšší.
Narazit na zmrzlinu vyrobenou z čistě přírodních ingrediencí není samozřejmost. Jitka Štáhlichová z plzeňského podniku Kolombina se ale jakýmkoli syntetickým příměsím striktně vyhýbá. K řemeslu přičichla už v dospívání, když si její rodiče v porevoluční euforii pořídili cukrárnu i se zmrzlinářským vozem. Později se dokonce učila od Italů v Boloni. Sama se může utlouct třeba po citronové s rukolou.
Ještě za covidu byla pražská tramvajová smyčka Dlabačov postapokalyptickým místem plným bezdomovců a narkomanů. Jan Řídký a Ondřej Kužílek si ale z dětství pamatovali, jak tudy proudily davy na nedaleký Strahovský stadion, a chtěli dopravnímu uzlu jeho zašlou slávu vrátit. Proto si loni ve vyřazené tramvaji otevřeli stylové bistro Točna. Teď se u něho scházejí šotouši, manažeři i rodiče s dětmi.
Kdo se chce přenést do kouzelného světa Harryho Pottera, nemusí nutně cestovat až do studií na okraji Londýna, kde se filmová adaptace knižní série natáčela. Stačí, když navštíví kavárnu CukrCafé Ridikulus na pražském náměstí I. P. Pavlova. Fanoušci příběhů mladého čaroděje Aneta Sahulová a Jiří Zeman v ní podávají třeba máslový ležák, sérum pravdy, tekuté štěstí nebo jedlý květináč s mandragorou.
Česká gastronomická scéna zatím zažívala rozkvět spíš v centrech měst. Bratři Karel a Tomáš Selingerovi se však před rokem rozhodli pozdvihnout úroveň pohostinství i na sídlišti, kam se v době bytové krize stěhuje čím dál víc mladých lidí. Mezi paneláky v brněnské Bystrci si otevřeli bistro Bratrs, ve kterém servírují udržitelný fast food s důrazem na sezonní suroviny a dobroty ryze domácí výroby.
Manželé Petr a Dana Fajkošovi v pětatřiceti netušili, co se životem. Proto si pořídili plotnu na palačinky i gril na burgery a začali obrážet festivaly. Nakonec zakotvili v podhradí Bezdězu, kde si pronajali zanedbanou boudu s rychlým občerstvením. Dnes je z ní taverna S láskou Karel, ve které rozmlsaným turistům grilují hovězí svíčkovou i mořské plody. Bývalý nevěstinec pak přestavěli na penzion.
