„Pavel je hrdina,“ říká o protagonistovi dokumentárního snímku Pan Nikdo proti Putinovi producent filmu Radovan Síbrt. „Postavil se režimu s kamerou a snaží se o něm říct něco zásadního. Byl ochotný kvůli tomu riskovat celý svůj život – celý ho nechal za sebou a ví, že se do Ruska jen tak nevrátí.“
Grafika ruské státní televize, která zobrazila jedinou v současnosti možnou trasu z ruského Petrohradu do finské metropole Helsinek, vyvolala na internetu posměšky. Uživatele sociálních sítí upozorňují, že poté, co Finsko uzavřelo všechny své východní hraniční přechody kromě jednoho, vypadá znázorněná trasa jako prostředníček nebo mužské genitálie.
Do Česka opakovaně přilétá předvést tradiční maorský tanec zvaný haka i mluvit o kultuře původních obyvatel Nového Zélandu. Zároveň ale zná nazpaměť písně od Karla Gotta nebo si prozpěvuje českou hymnu. Rád nosí dres Jaromíra Jágra a jí svíčkovou. Frank Tomas Grapl junior o sobě mluví jako o "Maoravanovi", cítí se být napůl Maor a napůl Moravan. Jeho otec pocházel z Brna a za komunismu emigroval.
Už více než rok je Vladimir Sorokin exilovým autorem. Když se zřejmě nejznámější současný ruský prozaik prochází po Berlíně, kde dnes žije, zakouší novou situaci. "Začneme se s přáteli bavit rusky a v tu chvíli se dostaví pocit blízký studu. Uvědomění, že mluvím jazykem agresora," říká. "Po druhé světové válce nebo během ní se podobně museli cítit Němci, například emigranti v USA," srovnává.
V nejznámější knize Vladimira Sorokina vládne Rusku car. Jeho osobní hrdlořezové, barbaři zvaní opričníci, křižují Moskvu v červených mercedesech s psími hlavami nasazenými na náraznících. Dospělé mučí, vraždí a znásilňují, děti unášejí. V duchu dobyvatele Čingischána dí, že „největším potěšením je vítězit nad nepřáteli, drancovat jejich majetek a milovat jejich ženy“.
Německou knižní cenu může v pondělí dostat Čech. Brzy jedenasedmdesátiletý Jan Faktor má kořeny v Praze a jejím židovském podhoubí, od konce 70. let minulého století však žije v Německu. Východní Berlín je také z velké části dějištěm jeho nového románu Trottel.
Antonín Kratochvíl se ještě před narozením svého syna Michaela rozhodl z komunistického Československa přes Jugoslávii utéct do Rakouska. Nakonec se dostal až do Ameriky, kde se stal světoznámým fotografem. Cestu ke svému prvnímu synovi ale musel dlouho hledat a vypráví o ní i dokument Můj otec Antonín Kratochvíl. Při příležitosti jeho premiéry poskytli Antonín a Michael rozhovor pro Aktuálně.cz.
Brazílie je pro Markétu Pilátovou druhým domovem. Před 12 lety odjela na jihovýchod země učit česky potomky československých emigrantů a někdejších zaměstnanců Jana Antonína Bati. Z několikaměsíční návštěvy se stalo osudové setkání, které prostupuje tvorbou české spisovatelky a překladatelky dodnes. O nové dětské knížce i životě brazilských Čechoslováků vyprávěla Aktuálně.cz.
Australský otec a syn hledají autora 50 let starého vzkazu v lahvi, který našli na jižním pobřeží Austrálie. Podle toho, co stojí v dopise, vzkaz napsal tehdy třináctiletý anglický emigrant Paul Gilmore během cesty na lodi podél jihoaustralského pobřeží.
Její otec v roce 1948 emigroval z tehdejšího Československa do USA a odtud pak do Venezuely. Kateřina Bohač Linares o české kultuře slýchávala odmalička a v dospělosti se o své české kořeny začala zajímat více. Vstoupila do česko-venezuelské kulturní asociace a jako vystudovaná umělkyně odjela díky stipendiu studovat a pracovat do České republiky. Nakonec se usadila v Praze, kde založila galerii latinskoamerického umění. Plynulou češtinou vyprávěla ve své pražské galerii pro Aktuálně.cz o svých začátcích v České republice i současné venezuelské krizi, která vyhnala ze země i její příbuzné.
Je jim mezi 15 až 25 lety a nikdy v životě nebyli v České republice. Přesto se 35 z nich schází čtyřikrát týdně ve vzdělávacím centru ve městě Presidencia Roque Sáenz Peňa na severovýchodě Argentiny, aby cvičili folklórní tance svých předků. Letos by se rádi podívali do České republiky, aby poznali své kořeny, potrénovali češtinu a zároveň si zatančili s ostatními moravskými soubory.
Poslední příběh speciálu Aktuálně.cz Čeští skauti v USA vypráví o světově proslulé krasobruslařské hvězdě Áje Vrzáňové. Mnohé kapitoly z jejího osudu jsou však velmi málo známé. V Londýně byla málem unesena estébáky, její maminka opustila vlast ilegálně v letounu s válečným pilotem RAF. V USA se Vrzáňová stala skutečnou hvězdou, později manželovi pomáhala s gastrobyznysem. Jejich podniky navštěvovali i Salvator Dalí či Marlen Dietrichová. V byznysu několikrát spolupracovala s Donaldem Trumpem.
Příběh česko-ukrajinského skauta Myroslava Hryhorijiva je značně zapomenutý, a přitom velice pestrý. Myroslav spolu se svým otcem bojoval za nezávislost Ukrajiny, půl života proto utíkal před Rusy. Klid našel až v americké zóně Německa a posléze v USA. Tam se proslavil jako ilustrátor prvních foglarovek a karikaturista prestižního deníku The Washington Post. Přečtěte si jeho příběh, který je osmým dílem unikátního seriálu Čeští skauti v USA.
Skaut a odbojář Karel Ruml prchal před komunistickým žalářem ve vlaku, jenž nezastavil v Aši a projel až do Německa. Odtud se dostal do Kanady a posléze do USA. Zde se stal mezinárodně uznávaným odborníkem na pojišťovnictví.
Odhodlání Libuše Cloud Hrdonkové dostat se navzdory komunistickým úřadům a železné oponě za svým americkým manželem do Iowy dojalo v roce 1953 svět. Příběh odvážné jízdy "Tankem svobody" přes drátěné zátarasy do Bavorska tehdy zpracovala většina západních médií. Na letišti v USA vítaly paní Libuši nadšené davy. V Česku je však její příběh pozapomenut. Článkem o odvážné čechoamerické skautce otevírá Aktuálně.cz desetidílný seriál Čeští skauti v USA aneb Deset příběhů odvahy, na němž spolupracuje se Skautským institutem a americkou ambasádou v Praze.
Písničkář Jaroslav Hutka musel emigrovat z Československa právě před čtyřiceti lety. Začal žít svobodně - a smutně. Nikdo mu nerozuměl.
Bavoráci v kožených kraťasech, Slovenky v krojích. Češi, Rusové, Italové. Lidé nejrůznějších národností spustili na začátku minulého století ohromnou migrační vlnu. Vypravili se za lepším životem do USA a mnoho jich prošlo imigračním střediskem na Ellis Islandu. Zásluhou tamních úředníků a fotografů můžeme dones pohlédnout do tváří tehdejších uprchlíků.
Soud ve Štrasburku přiznal české emigrantce odškodnění přes 58 000 eur (asi 1,5 milionu korun) za neoprávněné vyvlastnění majetku. Sylvie Žáková přitom původně požadovala skoro šest milionů korun. Češka emigrovala v roce 1968 a nyní žije v Německu. V 70. letech jí komunistické úřady zabavily majetek.
Obsáhlý rozhovor se spisovatelem, který se tento týden dožívá devadesáti let, vedl v roce 2016 Jiří Leschtina.
