Studium medicíny obnáší spoustu memorování. Jak uklidnit člověka před operací nebo říct matce dvou malých dětí, že má rakovinu, ale knihy nenaučí. Režisér Jindřich Andrš natočil dokument o tom, jak si medici a medičky osvojují - donedávna podceňovanou - komunikaci s pacienty.
Válka na Ukrajině, kterou předloni rozpoutalo Rusko, mezinárodní organizace ani jejich pravidla nenaruší, dál musejí spolupracovat na globálních problémech. V rozhovoru pro Aktuálně.cz to říká 95letý bývalý švédský diplomat Hans Blix, který diplomacii zasvětil většinu svého života. Upozornil na sebe zejména v roce 2003, když coby inspektor OSN oznámil, že Irák nevyvíjí zbraně hromadného ničení.
Česká režisérka dokumentárních filmů Klára Tasovská na únorovém festivalu Berlinale v německé metropoli uvede světovou premiéru snímku Ještě nejsem, kým chci být, jejž natočila o fotografce Libuši Jarcovjákové. Ve čtvrtek to oznámili organizátoři, kteří Češku zařadili na prestižní seznam účastníků. Akce se uskuteční od 15. do 25. února.
Skupinka dělníků stojí u poničené stavby poblíž silnice a pokouší se cosi opravit. Když se v okolí ozvou výbuchy, lidé všeho zanechají a mizí do bezpečí. To je naposledy, kdy se kamera ve snímku Světloplachost dívá nad zem. Po úvodní scéně mizí v "podsvětí" ukrajinského Charkova, kde se lidé snaží přečkat válku.
První romskou vysokoškolačkou na území Československa se stala už jako babička devíti vnoučat, v roce 1970. Byla také jednou z prvních romských spisovatelek a dramatiček. Zlomem v její kariéře byla hra Hořící cigánský tábor, která je metaforou genocidy Romů za druhé světové války. Osud Eleny Lackové znovu ožívá ve filmu romské režisérky Very Lackové O baripen.
V prvním díle knižní ságy o čarodějnickém učni lidé připíjejí "na zdraví Harryho Pottera, chlapce, který zůstal naživu". Podobně se nyní jmenuje dokument o kaskadérovi, jenž v nebezpečné scéně zastoupil Potterova filmového představitele Daniela Radcliffa a skončil na invalidním vozíku. Novinku, kterou Radcliffe produkoval, představuje první trailer.
V kategorii Česká radost na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava vyhrál snímek Světloplachost. Jedná se o nejsledovanější sekci, kde soutěžily české dokumenty nebo projekty vyrobené ve zdejší koprodukci, což je právě tento případ. Dílo slovenských režisérů Ivana Ostrochovského a Pavola Pekarčíka reflektuje válku na Ukrajině, uspělo v konkurenci dalších 16 titulů.
Co se děje s olympijskými stadiony a vesnicemi, když největší sportovní událost každých dvou let skončí? Jak se města od Paříže přes Athény po Peking staví k akci, která mívá rozpočet v miliardách dolarů? Česko-japonská dokumentaristka Haruna Honcoop je šest let navštěvovala při natáčení filmu Olympijský mezičas, který má tuto středu premiéru na jihlavském festivalu. A všímá si mnoha rozporů.
První ceny rozdal při úterním slavnostním zahájení Mezinárodní festival dokumentárních filmů v Jihlavě. Nejlepším krátkometrážním snímkem v kategorii Krátká radost se stalo Katino mateřství indické autorky Santvany Bajaskarové. Cenu pro nejlepší dokumentární knihu si za Piko odnáší Apolena Rychlíková, oceněn byl také sedmdesátiletý francouzský producent Pierre-Olivier Bardet.
Opar kouře se převaluje po záhybech nahých ženských těl, kterým je kamera tak nablízku, že se jich skoro dotýká. Snímek režisérky Anny Hints zavádí diváky do estonské kouřové sauny, jež patří k památkám na seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO. A nachází tam intimní, byť leckdy drsné příběhy protagonistek, pro něž je saunování rituálem i svébytnou formou terapie.
Klubem duní pozitivně laděná elektronická hudba. Houseové beaty však nepouští mladý DJ, ale pětaosmdesátiletá babička. Wirginia Szmytová alias Wika, hrdinka polského dokumentu Vika!, přišla o většinu rodiny za druhé světové války. Dnes žije v malém panelákovém bytě jen se zrzavým kocourkem. A byť je ve věku, kdy každý pohyb bolí, ráda cestuje po celém Polsku i Evropě, aby roztančila davy.
Taylor Kleinová pochází z inženýrské rodiny. Studuje na technologické univerzitě tak jako většina příbuzenstva. Byť je mezi zhruba 50 spolužáky jednou z pouhých dvou žen, má celkem obyčejný vysokoškolský život, který na jejím facebookovém profilu mapují fotky s pivem či zmrzlinou. Až jí jednou kamarád pošle fotku, kde její tvář figuruje v rámci úplně jiného "obsahu".
"Pervitin, to už je taková naše kultura," směje se bezelstně mladík v plzeňské dílně, kde pracují vězni. Videotéka Netflix se vydala natáčet do Česka. Nezlákaly ji ale kontury místní malebné krajiny. Aktérem druhé epizody sedmé řady dokusérie Nejdrsnější věznice světa se stalo nápravné zařízení známé jako Bory.
Výrazné režisérky a ženská témata představí letošní ročník festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě. Na programu bude retrospektiva francouzské spisovatelky a filmařky Marguerite Duras, která žila v letech 1914 až 1996. Pořadatelé uvedou také rozšířenou sekci virtuální reality nebo nejnovější české dokumenty o klimatu a chátrajících olympijských stavbách.
Tři a půl hodiny trvá nový dokumentární film o americkém písničkáři Paulu Simonovi. A ten měl pro diváky, kteří snímek zhlédli tuto neděli na festivalu v kanadském Torontu, pochopení. "Musíte být vyčerpaní," řekl po projekci jedenaosmdesátiletý hudebník. Sám ještě film neviděl a neučinil tak ani nyní, kdy měl tu možnost. "Musím na to nejdřív najít odvahu," vysvětluje.
Česká televize tuto středu 3. května uvede dokument režiséra Šimona Šafránka o rockerovi a producentovi Ivanu Královi. Snímek nazvaný Ivan – Král tří akordů je sestaven z nahrávek telefonátů, které s Králem pořídil hudební novinář Honza Vedral, a dosud neznámých archivních záběrů, často natočených samotným hudebníkem.
Málo žen na světě má zkušenost jako herečka a modelka Brooke Shields. Byly doby, kdy by člověk musel přebývat v jeskyni, aby nenarazil na její tvář dokonale odpovídající konvenčním standardům krásy. Už jako batole se objevila v dětských reklamách, první filmy přišly dávno před pubertou. Pod drobnohledem a ohromným mediálním tlakem strávila nyní sedmapadesátiletá Američanka celý život.
Na vyšetřování válečných zločinů v zemích bývalé Jugoslávie v 90. letech se podílel i český kriminalista Vladimír Dzuro. Na místo se po třech desetiletích vrátil a s režisérem Viktorem Portelem natočili dokument Vyšetřovatel. Podařilo se jim najít pamětníky konfliktu, mluvili s oběťmi i manželkou prvního dopadeného zločince. "Návrat byl pro pamětníky těžší, než jsem si myslel," přiznává Portel.
Je takřka prázdný. Na pražském Karlově mostě, v místech, kudy obvykle proudí davy turistů, leží jen žebrák a jeho pes. Smutným, ale také bolestivě ironickým záběrem začíná nový film Víta Klusáka a Mariky Pecháčkové nazvaný Velké nic. Černobílá sonda do časů pandemie, kterou ve čtvrtek začnou promítat kina, už se podobného tónu nezbaví. I proto patří k nejlepšímu, co Klusák natočil.
