Již nežijícího baskytaristu skupiny Katapult Jiřího Šindeláře, známého pod přezdívkou Dědek, připomene příští pátek 22. ledna dokument České televize nazvaný Můj táta Dědek. Jeho autorem je režisér a scenárista Michal Rákosník, podílel se na něm i hudebníkův syn Michal Šindelář.
Společný projekt režiséra Martina Scorseseho a newyorské komentátorky společenského života Fran Lebowitzové, který je nově na Netflixu, překypuje přímými, cynickými a důvtipnými postřehy o lidech, městě nebo umění.
Máma byla aktivní disidentka a mluvčí Charty 77, a tak dcera Ester neměla moc na výběr, kam jít studovat. Protože na gymnázium by ji nevzali, "nouzově" zvolila střední zdravotnickou školu. Tam procházela obdobími, kdy si moc nerozuměla se spolužačkami, a během praxe ji zase od povolání odrazoval "lhostejnej a cynickej přístup některých sester".
Dějiny nadávání na Netflixu jsou sérií krátkých dokumentů o historii sprostých slov. Každý ze šesti dílů zkoumá vždy jedno. “Pořadem provází herec Nicolas Cage, který je pro tuto roli ideální,” říká filmový kritik Kamil Fila.
Barbara Hamburgová byla v březnu 2010 zavražděna přímo před svým domem ve městě Madison, ležícím ve východoamerickém státě Connecticut. Deset let nato její syn Madison Hamburg natočil čtyřdílný dokument o vlastní rodině, který lze vidět na českém HBO.
Muž, který si navzdory nedostatku přesvědčivých důkazů odseděl přes 20 let ve vězení, je protagonistou dokumentární série Netflixu nazvané Proces číslo 4. Poukazuje na nepružnost amerického policejního, soudního i vězeňského systému.
Kluci ze Ztohoven rudými trenkami zvýraznili něco, co jsem pociťovala. S Hradem jsem mluvit nechtěla, jsem prezidentem přehlcená, říká Petra Nesvačilová, režisérka dokumentu Vojna Ztohoven, který zachycuje soudní proces se členy umělecké skupiny Ztohoven a osud jednoho z členů ruské Vojny. Snímek byl k vidění na festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě.
Dokumentární film nazvaný Moje učitelka chobotnice, který je k vidění na Netflixu, nepatří do žánru klasických dokumentů o přírodě. "Jde o osobní esej," říká kritik Kamil Fila.
Skoro rok před jeho 75. narozeninami a 53 let poté, co se poprvé postavil před mikrofon jako zpěvák, se Michal Prokop dočkal biografického filmového dokumentu. Pod názvem Až si pro mě přijdou… jej tuto sobotu večer odvysílá ČT art. A proč ne? Není přece nutné točit životopisné snímky jen u příležitosti kulatých výročí.
Americký snímek Nedobytní a antarktický deník Bílá na bílé mají odlišnou perspektivu. Dohromady jsou ale visačkou kvality letošního ročníku jihlavského festivalu dokumentárních filmů.
Punk je ztělesněním nihilismu. Během 70. let minulého století v newyorské čtvrti Lower East Side ale vzniklo umělecké a hudební hnutí, které se od rocku i poválečného optimismu odklonilo ještě radikálněji.
V roce 1988 řekl hudebník Chuck D z hiphopové formace Public Enemy, že rap „je televizní stanice černé Ameriky“. Při rozhovoru s novinářem časopisu Spin Johnem Lelandem narážel mimo jiné na to, že televize ani Hollywood historicky nedávaly mnoho prostoru hlasu Afroameričanů. Rap se stal prvním celospolečensky populárním žánrem, jemuž dominovali černošští interpreti.
Nejlepším českým dokumentem na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava se stal snímek Nová šichta režiséra Jindřicha Andrše. Uspěl v sekci Česká radost. Ze světové tvorby porotce přesvědčil videodeník z polské antarktické stanice slovenské režisérky Viery Čákanyové nazvaný Bílá na bílé. Cenu za přínos získal čínský umělec Aj Wej-wej.
Na západním předměstí Paříže v roce 1893 začala vznikat neobyčejná zahrada. Postupně se rozrostla na plochu čtyř hektarů. Vášnivý zahradník Albert Kahn zde vybudoval nejen anglickou či evropskou, ale také japonskou zahradu s autentickou vesnicí. Domy dovezl přímo z Japonska, kde je rozložil a doma ve Francii opět poskládal.
Když byl loni na šest Oscarů nominovaný a posléze hlavní soškou pro nejlepší film oceněný jihokorejský snímek Parazit, mluvilo se o senzaci. Byl to nejen první vítěz z této země, ale vůbec první neanglicky mluvený titul, který na cenu dosáhl.
Dva muži ve žlutých ochranných oblecích jedou na obdobě segwayů. V ruce drží dálkové ovládání, kterým před sebou usměrňují vozík, z něhož na okolní chodníky a záhony tryská dezinfekce. Není to obraz z vědecko-fantastického filmu, ale jarní realita v čínském městě Wu-chan.
Vrásčitý muž s bradkou žmoulá v ústech doutník. Není to ale tlusté cigáro v tlustých prstech coby zosobnění úspěchu. Tento chlapík jej kouří, jako by mu přirostlo k puse, jako by to byla součást jeho přirozenosti, nic dávaného na odiv. A za ním se dramaticky vzdouvá moře.
Jedním z nejočekávanějších snímků české soutěžní sekce na jihlavském festivalu dokumentárních filmů je novinka Víta Klusáka a Filipa Remundy nazvaná Jak Bůh hledal Karla. Začíná jako ironický výjezd českého "brouka Pytlíka" mezi oddané polské věřící, končí jako smutná zpráva o tom, jak církev je všudypřítomná, ale Bůh nikoli.
Jihlavský festival letos uvádí filmy o surrealistovi Janu Švankmajerovi, zpěvákovi Elánu Jožovi Rážovi, situaci s vlky na Broumovsku nebo pohled do natáčení prvního romského sitkomu v Česku. V nabídce soutěže českých dokumentů je dále snímek o pouti, kterou podnikl Karel Hynek Mácha s přítelem, nebo portrét ruského umělce Olega Vorotnikova ze skupiny Vojna.
