Dokumentární film Selský rozum o předsedovi hnutí ANO Andreji Babišovi uvidí diváci na obrazovkách České televize až po volbách, pravděpodobně v listopadu. Kvůli snímku se ČT dostala do sporu se Stranou zelených, která chtěla Selský rozum promítat v předvolební kampani. Veškeré kopie filmu, které je možné vidět na internetu, jsou podle generálního ředitele ČT Petra Dvořáka ilegální.
Kina ve čtvrtek začínají promítat dokument Nejsledovanější o českých youtuberech. Portrét šestice internetových "hvězd" se chce obejít bez těch nejskandálnějších kousků, které komunitě dělají špatné jméno. Ale obejde se tím i bez hlubší reflexe světa internetové zábavy?
Seriál Krajinou domova představí i v druhé sérii ty nejkrásnější záběry Česka. Filmaři odvádějí poctivý kus práce, zároveň se ale pouští do souboje s kýčem, který by nebyl nutný, kdyby měli větší víru v sílu samotných obrazů.
Na začátku září bude mít v kinech premiéru dokument Červená režisérky Olgy Sommerové. Ukazuje životní cestu pěvkyně Soni Červené, která si navzdory nepřízni osudu dokázala vybudovat oslňující kariéru. Červené se na poslední chvíli podařilo emigrovat do západního Německa, v zahraničí zůstala třicet let. Vystupovala na pěti kontinentech, objevila se ve více než stovce operních rolí. Spolupracovala s rakouským dirigentem Herbertem von Karajanem, s Rafaelem Kubelíkem či Tomem Waitsem. "To je takový méďa, pohodář, strašně fajn muž," vzpomíná na amerického písničkáře v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Českou filmařskou obcí nyní hýbe spor na pražské FAMU. Tamní děkan Zdeněk Holý se rozhodl neprodloužit smlouvu pedagogovi a aktivnímu dokumentaristovi Vítu Janečkovi. Oficiálním důvodem byl původně nedostatek financí na jeho plat, pak Janečkova kritika dění na filmařské škole. Janečkovi zastánci se domnívají, že za všechno může politika - Janeček se svou ženou, dokumentaristkou Zuzanou Piussi, natočil snímek Selský rozum, který se týká Babišových podnikatelských aktivit. DVTV si k diskusi přizvala oba aktéry sporu.
Projekt Živé kino letos za účasti režisérů uvede několik českých dokumentárních filmů těsně před dokončením. Předpremiérové projekce diváci uvidí přímo v místech, kde snímky vznikaly - ve filmové střižně nebo v režisérově obýváku. Přesná místa promítání však zůstávají do poslední chvíle utajena. Akce se koná od 28. srpna do 3. září a pojedenácté předznamená podzimní Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava.
Desetiletý chlapec Saša trpí těžkou formou autismu a musí žít daleko od svých rodičů. Sociální systém nedokáže rodině nabídnout takovou podporu, aby péči o syna zvládla doma. Podívejte se na pokračování dokumentárního projektu Děti úplňku, který se snaží upozorňovat na situaci rodin dětí s mentálním postižením a náročnými projevy chování.
Když Daliborovi došlo, že se vyjadřuje příliš otevřeně, explicitně a xenofobně, že by z toho mohly vzniknout problémy, řešil, co bude, až film natočíme. Tak jsme se dohodli, že vyrobíme tenhle papír, který ho bude krýt. Bylo to na základě jeho žádosti, aby mohl něčím disponovat při případném vyšetřování, říká dokumentarista Vít Klusák o materiálu, ve kterém se píše, že Svět podle Daliborka je hraný film a ne dokument. Dodává, že si stále myslí, že jeho film je dokument, protože postavy jsou autentické a všechny scény podřídil tomu, co viděli v rodině Dalibora. Česká veřejnost prý vnímá dokument příliš rigidně. A Klusáka baví jít až za hranu možného.
Dokument Víta Klusáka Svět podle Daliborka vyslal do světa trailer a plakáty. Film, který Klusákův tým chystal déle než čtyři roky, vypráví o postavě Dalibora K., prostějovského neonacisty, jenž se k ideologii přiklonil po rozchodu s dívkou. Premiéra proběhne na karlovarském festivalu, do kin film vstoupí 13. července. "Naší neskromnou ambicí je skrze Dalibora nahlédnout do hlav a srdcí tisíců lidí, kteří svůj světonázor podřídili nenávistnému strachu z jinakosti. Ukázat, z jakého podhoubí se rodí novodobá vlna rasismu a nesnášenlivosti," říká Vít Klusák, s nímž o filmu připravujeme velký rozhovor.
Na YouTube lze vidět vítězný film 11. ročníku Ceny Pavla Kouteckého o nejlepší dokument, který soutěžil v kategorii krátkometrážních filmů. Desetiminutový snímek Backstage svérázným způsobem ukazuje zákulisí strašnického krematoria. Vítězný film hlavní kategorie 5 October, jenž vypráví o muži, který kvůli nádoru opouští rodinu, bude pak k vidění na projekcích v regionech.
V pondělí 12. června americká televize Showtime odvysílá první ze čtyř dílů čtyřhodinového rozhovoru režiséra Olivera Stonea s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. Stone je známý svými kritickými názory na USA a obecně Západ, v minulosti vedl podobná interview s dnes již nežijícím kubánským lídrem Fidelem Castrem či bývalým venezuelským prezidentem Hugem Chávezem. Oběma západní publicisté vytýkali, že Stone je k autokratickým lídrům příliš vlídný a pouze šíří jejich propagandu. K chystanému interview s Putinem režisér zatím řekl jen to, že se ho ptal na hacknutí loňských amerických prezidentských voleb či na to, proč Rusko poskytlo azyl americkému whistleblowerovi Edwardu Snowdenovi.
Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary (30. 6. až 8. 7. 2017) představil filmy v soutěžních kategoriích - v hlavní soutěži, v kategorii Na východ od Západu a v soutěži dokumentárních filmů. Bude mezi nimi několik českých snímků i film, který organizátorům přišel do počítače během festivalu v Cannes.
Ceny Pavla Kouteckého, která se bude letos konat pojedenácté, představí od 6. do 10. června v industriálním prostředí bývalé Továrny v pražských Holešovicích výběr těch nejzajímavějších českých a zahraničních dokumentárních filmů. Nově se pod názvem Mazej do kouta ponese ve festivalovém duchu. Továrna ožije celodenním programem, dopolední část bude každý den patřit studentům a filmové výchově, odpolední světové dokumentární tvorbě. Večer se bude promítat jeden z nominovaných českých filmů a na řadu přijdou i koncerty.
Na české hrané filmy se často nadává, ale skoro stejně často se uvádí, že dokumenty u nás vznikají na stále lepší úrovni. Ať už pro kina, nebo televizi, každý rok se urodí hned několik těch, co vzbudí debatu a upozorní na nějaký důležitý problém. Festival Jeden svět představil ty nejlepší. Jak ve své recenzi podotýká Martin Svoboda, čeští dokumentaristé často točí tituly, jež lze plně docenit jen se znalostí kontextu. Někteří sklouzávají k "panoptikálnosti" a zachycují, jak divní lidé dělají divné věci. Leckdy také využívají sebe jako hrdiny. "Tím mohou opět rozvířit debatu o dokumentaristickém odstupu," dodává.
Vítězným filmem letošního festivalu dokumentů o lidských právech Jeden svět se stal snímek Není úniku z části Iráku, kterou ovládá uskupení Islámský stát. Cenu za nejlepší režii má film Plastová Čína tvůrce Ťiou-lianga Wanga o továrně na recyklaci plastů. Nejlepším českým dokumentem je Normální autistický film režiséra Miroslava Janka. Výsledky dnes ČTK zaslali pořadatelé. Devatenáctý ročník přehlídky v Praze skončí ve středu, pokračovat bude postupně ve 32 městech v Česku a také v Bruselu.
Dokument České televize Druhý život Jitky K. vypráví příběh sportovně založené mladé ženy, které nepříznivá diagnóza akutní leukémie radikálně změnila život ze dne na den. Osobní zpověď nese i touhu pomoci a podpořit pacienty a jejich rodiny, kterým také tato nemoc vstoupila do života. "Tenhle příběh nabízí šťastný konec, tak si lidé mohou říct: ‚Ona to vydržela a zvládla, tak já zatnu zuby a také vydržím!‘" říká docent Pavel Žák, přednosta hematologické kliniky Fakultní nemocnice v Hradci Králové.
Hlavní soutěž Jednoho světa nabízí dvanáct filmů z celého světa. Od Polska po Kolumbii, od války po rodinné potíže. Za pozornost stojí obzvlášť Dobrý pošťák, Není úniku, Plastová Čína a Stroje. "Žádný z vybraných dokumentů nevyvádí diváky z jejich vlastní konformní zóny, ale dá se očekávat, že k tomu slouží jiné kategorie. Ta hlavní má být hlavně reprezentativní, což se projevuje jistě i upřednostněním filmů na vysoké technické úrovni, jež si v některých případech nezadají s fikční tvorbou," píše ve své recenzi Martin Svoboda.
Fotit osobní dokument je pro fotografa asi tou největší výzvou. Čelí při tom démonům, které sužují jeho blízké, a přesto si musí zachovat odstup, aby mohl divákovi předložit soubor, který ho přiměje na chvíli se zastavit a přemýšlet o smyslu života. Ale i přes tíhu, která snímky o jeho vážně nemocném bratrovi halí, je pro slovenského dokumentaristu Matúše Zajace mnohdy náročnější fotografovat dokument o malých baletkách.
Snímek Richard Müller: Nepoznaný dokazuje, že někdy se vyplatí točit dokument o žijících hudebnících. Překvapivě se u Müllera stalo něco, co nelze natočit s žádným jiným československým umělcem, tvrdí filmový kritik Kamil Fila.
V dokumentu je maximum pravdy, natáčeli jsme to rok, rok nikdo nevydrží lhát, postupně jsme odhalovali ty možné pokrouceniny. Nejtěžší to bylo se syrskou rodinou, jejich pojetí pravdy je jiné, než na jaké jsme v Evropě zvyklí, říká Šárka Maixnerová – autorka cyklu Ztraceni v Česku – o tom, jak těžké je odrazit se ode dna. Maixnerová sledovala příběhy čtyř lidí na ekonomickém, sociálním nebo psychickém dně. Dodává, že někdy máme k tomu dnu blíž, než jsme si ochotni připustit, a odrazit se od něj je často téměř nemožné.
