Po krátkém odpočinku se budím a vymýšlím další plán. Zítra už bych chtěl vyrazit k „Ragbistům“ – dronové jednotce 129. brigády. Ujistím se, že mě očekávají, a začnu balit věci. Vyndám munici, která byla po kapsách, sumkách a v batohu. Takové věci zapomenuté v kapse mohou mimo oblast fronty způsobit velké potíže. Je tu sice válka, ale pohyb munice a zbraní se kontroluje velmi přísně.
Cestu na pozici už dobře znám. Je náročnější než jindy, celý den pršelo. Auto klouže, smýká se, často jedeme bokem. Bahno mi stříká okénkem do obličeje. Je to peklo. Zastavuje nás protijedoucí auto a ptají se, kam jedeme. Prý kousek dál pracují drony a právě tam sejmuli nějaké auto.
Rozloučím se se všemi, včetně mé oblíbené fenky Kory, a vyrazím na cestu. Mám tušení, že tohle nebude jen o předání auta. Cítím, že poznám fajn lidi. Později se ukazuje, že můj pocit byl správný. Vzniká tu po pár dnech pouto přátelství, které bude moct rozdělit jen smrt někoho z nás.
Je brzy ráno, spát se moc nedá, venku už to zase duní. Pes Šon zalezl pod moji postel. Když se vyjdu ohřát na schody do krytu, slyším drony a střelbu z kalašnikovů. Je to hodně blízko, a tak radši zalezu zpátky do díry. Když to po chvíli zkusím podruhé, situace je úplně stejná. Vzdávám to - dneska si nedojdu ani na záchod… Jeden by se z těch dronů pos*al.
Ráno si dám relaxační dopoledne v Charkově. Přece jen to po včerejší tragické autonehodě, kde zemřeli dva mladí vojáci, potřebuji. Musím ocenit i Lauru. Při cestě do Charkova mi došlo, že jsem velmi rád za její doprovod a pomoc během cesty. Když vidí, jak jsem rozsekaný, když ukončím resuscitaci, pohotově mi podá vodu, vlhčené ubrousky i dezinfekci na očištění rukou.
Je polovina srpna a já dostávám nabídku: nějaká Matyášova kamarádka chce jet se mnou na Ukrajinu. "Jsem snad nějaká cestovka?" Ale Matyáše mám rád, a tak mu slíbím, že se s ní spojím. Když mladá slečna zavolá, hned mi vyká a já se cítím nepříjemně. Ach jo! Vezmu ji s sebou 5. září, vykopnu ji v Charkově a pojedu za svými bratry na linii, ať si pak dělá, co chce. Nejsem žádný průvodce Ukrajinou!
Německá vláda ve středu schválila návrh zákona o vojenské službě, jehož cílem je zvýšit počet vojáků v armádě o více než 80 000. Pokud ho schválí i Spolkový sněm, budou muset všichni muži po dosažení 18 let vyplnit dotazník, ve kterém uvedou, zda mají zájem sloužit v armádě. Vhodné kandidáty si pak vojsko pozve k odvodní prohlídce. Rozhodnutí o vstupu do vojenské služby bude ale nadále dobrovolné.
Při příjezdu na poslední blokpost před ukrajinským městem Sumy následuje přibližně hodinová kontrola. Už zase. Tentokrát končí tím, že se máme otočit a odjet pryč.
Dostáváme informace, že se chystá útok. Rusové i Severokorejci budou útočit, a tak je nutné být maximálně připravený a neustále mít nabité všechny baterie k dronům. Kluci jsou připraveni být v práci nepřetržitě. Probíhají intenzivní přípravy.
Každý rok při senoseči pod žacími stroji zahynou desetitisíce srnčat, ježků či ptáků. Zachránit se je snaží dobrovolníci s drony, kteří mláďata přenáší do bezpečí. Ne vždy se to ale povede, jelikož hospodáři ne vždy dopředu nahlásí, že se k sečení schyluje. "Nejhorší je, když je poškodíte. Useknete srnčeti nohy a ono není mrtvé," přibližuje zemědělec, co se na loukách děje.
Druhý den v poledne přichází pokyn na další čtyřdenní rotaci. O pár hodin později mě vyzvedává Saňa a veze mě opět do vesnice k Maximovi. Tady překládám batoh a balistiku do dalšího auta. Nakládáme munici, miny a dron Vampír.
Práce u rozvědky s drony Mavic je také zajímavá. Chlapci zde sledují pozice - domy, cesty, pohyb, prostě vše, a to 24 hodin denně, sedm dní v týdnu.
Je sobota ráno, vypadá to na krásný mrazivý den. Bez rozloučení se ráno vytrácím z pokoje. Skoro všichni jsou ještě na pozicích a ti co jsou na základně, spí. Vyrážím ze Slovjansku do Charkova.
Schází peníze a armádní zásobování nefunguje tak, jak má. Záložní pozice pro případ nuceného ústupu ještě nejsou vybavené a nikdo neví, kdy se situace může změnit. Chlapci dávají z každé výplaty několik tisíc hřiven do kasy, za které se pak kupují nutné věci jako nafta, nářadí, drony, Starlinky… Ale teď můžu pomoci já s penězi ze sbírky českých občanů.
Je chladný zamračený den a já vyrážím na Ukrajinu. Zase. Už ani nevím pokolikáté. Ale tentokrát se moc těším. Bude to totiž úplně jiné. Jedu na delší dobu, sám, a za úžasnými lidmi.
Český dobrovolník Mac se nedávno vrátil z ruské Kurské oblasti, odkud se Ukrajinci pomalu stahují. V rozhovoru s Matyášem Zrnem pro Spotlight Aktuálně.cz popisuje své zkušenosti z fronty. Velmi zásadní zbraní podle něj jsou nyní drony řízené optickým vláknem, na které nelze použít rušičky rádiových signálů.
Mezi osobnostmi, které prezident letos vyznamenal, byla i Lucie Hyblerová. Zakladatelka platformy Breakfaststory, která cateringovými službami a sociálním e-shopem pomáhá seniorům či hendikepovaným. Je také dobrovolnicí programu Den pro školu. A právě při návštěvě jedné ze škol se setkala se studentem, který ji na vyznamenání navrhl. Promluvili o tom v rozhovoru pro Nadaci České spořitelny.
Když jižní Moravu zasáhlo před třemi lety ničivé tornádo, Barbora Zdráhalová a Iveta Skálová se vydaly pomáhat. Nyní jsou na místě další přírodní katastrofy. Tam, kde se v polovině září valila povodeň. Barbora opět jako dobrovolnice, Iveta v opačné roli - velká voda jí zaplavila dům. A dočkala se pomoci od lidí, kterým dříve pomáhala.
Pro desetitisíce lidí v Česku se přinejmenším zbytek týdne ponese ve znamení velkého úklidu. Hladiny řek opadly a nastává čas dát zničené domovy opět do pořádku. Do terénu vyráží dobrovolníci, aby těm nejpostiženějším usnadnili práci. Třeba bratři Zajícovi z Valašska, kteří se přidali k organizaci Adra. "Jsme mladí a plní energie, tak jsme vyrazili pomoct," říkají v ostravské Porubě.
Rozsah škod způsobených povodní je tak velký, že zasažené regiony potřebují pomoc nejen profesionálních složek státu či místních samospráv, ale i dobrovolníků. Český červený kříž společně s Vlnou pomoci - a za podpory Aktuálně.cz - spustil online rozcestník, kde se mohou dobrovolníci jednoduchou cestou zapojit.
Šest mrtvých, stovky zraněných a stovky zbouraných domů. Od zničení několika obcí na Břeclavsku a Hodonínsku tornádem v pondělí uplynou tři roky. Lidé na místě zpětně v dobrém vzpomínají hlavně na dobrovolníky či neziskové organizace. Vadila jim naopak údajně špatně rozdělená finanční pomoc od obcí. Vyplývá to z průzkumu organizace SocioFactor.
"Nejednat je ještě děsivější. Překonávám strach o vlastní život," říká ruský voják Ghandi, který se dobrovolně rozhodl bojovat proti své rodné zemi na straně Ukrajiny. Jednotka složená z ruských občanů – prapor Sibiř – se skládá hlavně z příslušníků etnických menšin žijících v Rusku.
Ukrajinští uprchlíci si musí od začátku července zvykat na to, že jim Česko výrazně zpřísnilo podmínky pro pobyt v zemi. Podle dobrovolníka Vojtěcha Vlčka z farnosti Ostrava - Stará Bělá někteří uprchlíci přijdou o ubytování. "Jejich situace se zhoršila. Už se nám ozývají kvůli tomu, že jim hrozí vystěhování," popisuje Vlček.
Zplanělého borytu lékařského na svazích Děvína na Pálavě ubývá, i letos jej vytrhávali dobrovolníci. Akci opakují v posledních letech vždy na jaře. Zasažená plocha je stále asi 20 hektarů, ale hustota rostlin je podle nich výrazně nižší. V tiskové zprávě o tom za pořadatele akce informoval Pavel Pechoušek. Rostlina podle ekologů Pálavě výrazně škodí, protože vytlačuje cennou stepní flóru.
