Skoro měsíc se děti v severoindické vesnici Mulbekh učí s pomocí českých dobrovolníků hrát hokej. Na konci ledna by asi padesátka chlapců i děvčat měla dokázat nejen solidně bruslit, ale taky držet hokejku a odehrát zápas. Oblíbenou českou zimní hru zde učí dva dobrovolníci pod záštitou brněnské organizace Brontosauři v Himálajích. Třetí se podílí na zlepšování IT schopností místních dětí.
Tříkrálové koledníky potkáváme každý rok. Na první pohled by se mohlo zdát, že jde o bezvadnou zábavu pro děti - v podstatě takový veselý karnevalový průvod se zpěvy, a ještě se přitom jen tak mimoděk vyberou peníze pro Charitu ČR a děti si určitě i hodně zamlsají z vykoledovaných sladkostí do košíku. Když si ale člověk zkusí s koledníky obejít jednu jedinou vesnici, zjistí, že to je pořádná dřina se spoustou odříkání. Na konci je únava, zima, hlad, prázdný košíček, plná kasička a dobrý pocit z užitečného skutku. Nedělí 14. ledna sbírka končí, zatím se vybralo přes 53 milionů korun. Ještě se však nerozpečetily všechny pokladničky.
Nadace Via v těchto týdnech sbírá od veřejnosti nominace pro 21. ročník Ceny Via Bona za filantropii. Filantropické počiny může nominovat kdokoli - firmy, neziskové organizace, školy i jednotlivci. "Zaslanou nominací je možné poděkovat těm, kteří svým příběhem dobročinnosti inspirují druhé. Zároveň je cena také příležitostí ukázat, že filantropem může být každý z nás," říká Monika Skopalová z Nadace Via.
Davidovi Deutchmanovi se přezdívá JIP dědeček. Je už 12 let dobrovolníkem, který chodí do nemocnice chovat novorozeňata. Nyní je v důchodu a předtím pracoval v marketingu. Dvakrát do týdne Deutchman navštěvuje zařízení, které zajišťuje zdravotní péči pro děti v Atlantě. Ty zde musí často trávit týdny až měsíce a personál nemocnice na ně nemá dostatek času. „Někdy mě poblinkají nebo počurají, ale je to skvělé,“ komentuje práci dědeček.
Česká organizace Brontosauři v Himálajích shání dobrovolníky, kteří začnou v lednu v severoindické horské vesnici vychovávat budoucí hokejové reprezentanty Indie. Tibeťané již mají výstroj z Česka i nové hřiště. "Základem je naučit děti bruslit, držet hokejku a něco s ní odehrát," popsal náplň výuky předseda organizace. Hokej má nahradit tradiční veselice, při nichž se hodně pije.
Být tříkrálovým koledníkem a vybírat do kasičky korunku ke korunce na Charitu ČR není žádný med. Na první pohled se může zdát, že si děti chodí po koledě a vesele si prozpěvují. Když si ale zkusíte jeden mrazivý podvečer obejít s koledníky celou vesnici, změníte názor. Tahle práce je pořádná dřina.
"Výjezdy máme prakticky denně," svěřuje se jeden z mužů v bílém tričku Vodní záchranné služby, Daniel Vičan. Není divu, na Slapech, kde Vičan a další záchranáři slouží, se starají o skoro dvě stě tisíc letních dovolenkářů. "Máme málo členů, hlavně mladých," říká; za celé léto se tu protočí jen asi 15 záchranářů. Což není s podivem, stačí se podívat blíž. Všichni zde musí platit roční příspěvky 1200 korun, na začátku si navíc každý z nich musel udělat násobně dražší kurz plavčíka a "řidičák na loď". Na nic z toho jim přitom nikdo nepřispěje, svou službu dělají ve svém volnu, za své peníze. Což je přinejmenším s podivem, když uvážíme, že druhým nejčastějším náhlým úmrtím v Česku je utonutí.
Před třemi lety se skupina brněnských studentů rozhodla pomoci severoalbánské horské vesnici Curraj I Epërm v oblasti takzvaných Albánských Alp. Jejich cílem bylo zastavit vysídlování této obce. Do Albánské výzvy, dobrovolnického několikatýdenního programu, se každý rok přihlásí stovky jejich vrstevníků. Pomáhají s obnovou místního kostela, stavěním mostů propojujících okolní vesnice či se značením turistických tras. Všechny aktivity financují z vlastní kapsy nebo občasného daru. Jiří Němec za svou participaci v projektu získal nedávno ocenění od rektora Masarykovy univerzity Mikuláše Beka za aktivní rozvoj občanské společnosti.
Když si chlapci z Těrlicka s nařízenou ústavní péčí byli převzít v pražském paláci Lucerna cenu Gratias Tibi za dlouhodobou pomoc malým autistům z Havířova, míchaly se v nich dva pocity – radost a zadostiučinění, ale také ostych. Vždyť nedávno to ještě byli "vyděděnci" bez jakékoliv životní perspektivy, navíc s mnoha negativními nálepkami od většinové společnosti. Pak jim dal šanci jejich psycholog Přemysl Mikoláš a vymyslel projekt se sdružením autistů ADAM. "Chtěli byste jim pomáhat?" zeptal se před časem kluků. Nadšeně s ním do toho šli. "Dal jsem jim šanci a oni ji využili," říká Mikoláš. "Našli v sobě člověka a lidství a zažívají pocit, že je někdo potřebuje."
V pražském kině Lucerna byly na slavnostním večeru předány ceny Gratias Tibi. Významné osobnosti české vědy a kultury i někdejší političtí vězni vysoce hodnotili počínání mladé generace. Podle někdejší předsedkyně Akademie věd Heleny Illnerové jde o zárodek budoucí uvědomělé občanské společnosti. Starší generace jim nemá tuto nadějnou budoucnost kazit, dodala.
Ocenění pro aktivní mladé lidi, kteří pozitivně ovlivňují své okolí, předali významné české osobnosti v úterý 30. května v pražském kině Lucerna. Ze 117 nominovaných projektů vybrala porota tři laureáty. Je mezi nimi i kampaň na zlepšení českého školství či iniciativa studentů, varující před dezinformacemi. Letos poprvé byly uděleny i ceny, o kterých rozhodla veřejnost – Cena České televize a Cena O2 za vstřícnou a bezpečnou komunitu.
Za posledních dvacet let Nadace Via ocenila za filantropii 122 jednotlivců a firem. Z nich odborná komise vybrala dvacet nejsilnějších příběhů ve čtyřech kategoriích. Z těchto příběhů vybrala veřejnost v online hlasování čtyři filantropy dvacetiletí – seniorku Zdenu Wasserbauerovou, která již získala pro registr dárců kostní dřeně 10 tisíc mladých lidí, mladíka Milana Dzuriaka, jenž si extrémní pomocí druhým ničí své vlastní zdraví, Jana Školníka a jeho firmu Hobra-Školník, s níž se podílí na oživení Broumovska. Cenu pro dobrou firmu pak získala ČSOB za šíři svých filantropických aktivit. Nejdůležitější zprávou večera však je: za těch 20 let už Češi umí pomáhat a přijde jim to normální.
Střední škola živnostenská v Sokolově se rozhodla pro nevšední projekt. Žákyně studující na kadeřnice a kosmetičky předvedly pod dohledem učitelů své umění na pacientech ústavu Sokolík, což je domov pro osoby se zdravotním postižením. "Chtěli jsme připravit lidem odtrženým od života, který my považujeme za všední, zážitek v podobě aspoň chvilkového zařazení do většinové společnosti," říká organizátor akce, učitel Antonín Grafnetter. Snahy sokolovské školy udělat něco se sociálním vyloučením klientů Sokolíka si všimli organizátoři ankety Gratias Tibi 2017, kteří oceňují mladé dobrovolníky, a poslali je do hlavní soutěže o finále.
Do Evropského sboru solidarity, jehož spuštění připravuje Evropská komise, se přihlásily už tisíce mladých lidí. V jeho rámci budou moci lidé do třiceti let vyrazit pomáhat jako dobrovolníci, například dětem ve vyloučených oblastech či uprchlíkům na evropských hranicích, nebo získat pracovní stáž. Projekt jim tak může podle Evropské komise pomoci získat pracovní zkušenosti. To by zároveň mohlo snížit vysokou nezaměstnanost, která mladé lidi v řadě evropských zemí trápí.
V roce 2002 byla založena česká verze otevřené internetové encyklopedie Wikipedia. Za tu dobu vzniklo 379 535 článků, a ačkoliv registrovaných editorů je v České republice více než 300 tisíc, aktivně ji pomáhá měnit 150 z nich. Podporovat stávající a hledat nové wikipedisty se snaží spolek Wikimedia ČR. Ze sdružení dobrovolníků se postupně stává profesionalizovaný tým lidí starající se například o to, aby do encyklopedie přispívaly všechny věkové kategorie. „Například jeden z našich vlajkových projektů Senioři píší Wikipedii se zaměřuje na vzdělávání počítačově gramotných seniorů, aby do encyklopedie přispívali,“ říká Jan Groh, radní spolku a jeden ze správců encyklopedie.
Nadace Via organizuje už dvacátým rokem Ceny Via Bona. Oceněním chce každoročně vyzdvihnout inspirativní příběhy dárcovství a dobročinnosti a poděkovat všem, kteří nezištně pomáhají druhým a věnují svůj čas, energii, peníze či zkušenosti pro dobrou věc. Nadace Via vybrala dvacet nejinspirativnějších příběhů české filantropie posledních dvaceti let, o nichž může hlasovat veřejnost. Aktuálně.cz vám představuje pět nominovaných v kategorii Individuální filantropie a pětici nominovaných v kategorii Mladí filantropové. Dalšími kategoriemi jsou Firemní filantropové a Filantropové v regionech. Přečíst si o nich můžete na stránkách cenaviabona.cz.
S Čechy se za poslední roky udála velká proměna. Místo nadávání v hospodě u piva začínají brát péči o věci veřejné do svých rukou. V úsilí vylepšit místo, kde žijí, dobrovolně dřou stovky hodin a spojují se sousedi napříč generacemi. Podívejte se, jak se to povedlo obyvatelům pěti obcí s podporou Nadace Via v rámci programu Místo, kde žijeme.
Jakub Trefný (20) získal ocenění Nadace Via Mladý srdcař. Se svými kamarády chodí každý týden za bezdomovci, kteří bydlí na vltavském břehu. Nosí jim obložené bagety a chleby, čaj, kávu a také oblečení. Mnozí lidé bez domova si však s nimi chtějí hlavně popovídat - svěřit se, nebo si nechat poradit.
Aleš Bárta pracoval jako zdravotník na úrazové chirurgii pardubické nemocnice. V roce 2004 patřil se svojí kamarádkou mezi první, kdo dorazili na Srí Lanku ošetřovat zraněné po tsunami. V roce 2006 založil v rámci humanitární organizace Adra v keňském Itibu nemocnici. Od té doby zde se svým týmem bojují s HIV, malárií či tyfem, léčí těžké úrazy po mačetách i ženy zmrzačené "bábou potratářkou". "Zvykl jsem si, a to nejen za deset let v Keni, ale i za ta léta, co jsem byl na úrazové chirurgii a vozí vám tam lidi ze silnic a přejeté vlakem. Už jsem toho neštěstí viděl tolik, že člověku otrne," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz. Právě má po benefičním koncertě, výtěžek půjde na novou sanitku.
Český zdravotník z Pardubic Aleš Bárta si toho naložil hodně. Po vybudování dále vybavuje a provozuje nemocnici v keňském Itibu, ošetřuje pacienty a jezdí se sanitkou. Když je zrovna v Česku, shání další finance a sestavuje týmy mediků pro další čtvrletí v Keni.
