Island patří díky své divoké přírodě k největším turistickým lákadlům světa. David Arnorsson a Gudbjartur Gudbjartsson se z něj přitom dobrovolně přestěhovali do Prahy, kde si před pěti lety otevřeli řemeslnou pekárnu Artic Bakehouse. Na jejich kváskový chleba, croissanty nebo skořicové šneky dnes lidé stojí fronty. Do Česka ovšem přivezli i sladkosti ze své domoviny - třeba smažené love balls.
Sophia byla v domácí karanténě od loňského března a tehdy začala vyrábět kváskový chléb. O rok později už má v Londýně vlastní pekařství a spokojené zákazníky. "Vždycky jsem to zvažovala, ale dosud jsem nikdy neměla odvahu," řekla agentuře AFP.
Každý chleba, co upeču, je originál, když si ho z časových důvodů někde koupím, tak mě to dost vytrestá. Svůj kvásek beru všude s sebou, vracel jsem se pro něj i 40 kilometrů, mluvím s ním, říká Lubomír Kobéda, který podniká s chlebovým kváskem a učí lidi péct. Máme hrozně rychlou dobu, lidé jsou netrpěliví, když peču, je to relax, zpomalím se, kvásek to vyžaduje, dodává.
Češi se naučili péct chleba, dnes už každý zná někoho, kdo to doma dělá, říká foodblogerka Juliana Fischerová, která si říká Maškrtnica. Před lety s kolegy na internetu spustila tzv. kváskovou mapu, která zájemcům pomohla získat tu nejdůležitější surovinu k pečení - chlebový kvas. Je podle ní důležité, jestli se lidé o směs vody a mouky starají. Je to podobné jako mít dítě, vysvětluje Fischerová. Někteří lidé dávají svým kváskům i jména, Maškrtnica ne. Já jsem v tomhle neromantický typ, říká.
