Jubilejní 60. ročník Smetanovy Litomyšle není jen konzervativní přehlídkou klasické hudby. Když zavítáte do klášterních zahrad, můžete si půjčit deku, piknikový koš, koupit si do něj potraviny a nápoje a k hudbě či divadlu pěkně zalehnout do trávy nebo na lehátko. A když vám k tomu hraje někdo takový, jako Police Symphony Orchestra, možná se ani nenadějete a budete dirigovat.
Když byl v polovině 90. let český internet ještě v plenkách, vymyslel podnikatel Libor Malý způsob, jak na něj převést trh práce, a založil firmu a webové stránky Jobs.cz. O 16 let později je prodal a ze dne na den se stal miliardářem. Nyní je známý jako štědrý mecenáš, jenž například financuje mnohé aktivity Člověka v tísni, třeba jeho boj s dluhovým byznysem. Za svou filantropii dostal Cenu Via Bona 2018. "Mohu předat zprávu, že bohatství a štěstí jsou dvě zcela se míjející kategorie a nijak spolu nesouvisí," říká. Recept na štěstí zná: "Buďte k lidem štědří a laskaví a ono se vám to brzy vrátí."
Ve volném čase dělají něco pro druhé, zkrátka proto, že by to tak mělo být. A že když mohou, tak rádi pomohou.
Středoafrická republika je čtvrtou nejméně rozvinutou zemí na světě. Právě zde se proto rozhodla pomáhat občanská společnost Siriri. "Středoafrická republika je úplně zapomenutá země, dokonce má přízvisko 'sirotci rozvojové pomoci'. Pokud tam nehrozí genocida či občanská válka, tak si krize v zemi nikdo nevšímá," říká spoluzakladatelka Siriri Ludmila Böhmová (63). Účast na projektu pro ni znamenala zcela zásadní životní zlom. Odešla do předčasného důchodu, aby mohla jezdit pomáhat, kdy bude třeba. Spolu s kolegy se v zemi zasloužila o zásadní vymýcení negramotnosti. Za své úsilí, které čítá i dvanáct dlouhých misí, je nyní nominována na Cenu Via Bona pro filantropy v kategorii Srdcař.
Ze svého majetku pravidelně rozdávají miliony korun na dobrou věc nebo odkazují své jmění v závětích. Když nemají peněz na rozdávání, pomáhají hlavou, rukama a hlavně srdcem a neobyčejným nadšením.
S milionem dokumentů, včetně vzácných rukopisů a starých tisků, patřila mosulská knihovna k nejvýznamnějším na Blízkém východě. Islámský stát ji však systematicky zlikvidoval. S obnovou pomáhá také iniciativa jedné české knihovnice. Díky ní budou mít Iráčané již koncem března nové vybavení provizorní knihovny. "Vím, že to není životně důležitá součást města, jako třeba nemocnice, ale také vím, že bez vzdělanosti se žádná civilizace neobejde, říká Klára Rösslerová.
Nadace Via v těchto týdnech sbírá od veřejnosti nominace pro 21. ročník Ceny Via Bona za filantropii. Filantropické počiny může nominovat kdokoli - firmy, neziskové organizace, školy i jednotlivci. "Zaslanou nominací je možné poděkovat těm, kteří svým příběhem dobročinnosti inspirují druhé. Zároveň je cena také příležitostí ukázat, že filantropem může být každý z nás," říká Monika Skopalová z Nadace Via.
Dvaadvacetiletý filantrop Milan Dzuriak trpí nevyléčitelnou Bechtěrevovou nemocí, při níž dochází k postupnému tuhnutí páteře. Přesto se vydává na charitativní Cesty proti bolesti a vybírá peníze na děti, které jsou na tom ještě hůře než on. V roce 2016 se stal Filantropem roku, o rok později Filantropem dvacetiletí. Nyní zdolává na kole Alpy a rozjíždí další sbírku, ačkoliv ho doktoři varovali. "Bylo mi oznámeno, že za poslední rok se můj stav velice zhoršil a že nálezy na kyčlích a páteři jsou již hraniční a stále se zhoršují," říká Milan.
Jan Školník se před pár týdny stal Filantropem dvacetiletí v anketě Nadace Via. Ta ocenila jeho smělý cíl "vrátit v myslích lidí Broumovsko na mapu ČR" a zbavit ho cejchu periferie, kvůli čemuž se Školník z podnikatelské jistoty v Praze vydal do broumovské nejistoty. Rekonstruoval a oživil místní klášter a okolí, snaží se bojovat proti zdomácnělému Jiráskovu výroku o "krajině děsné v širé pustině". A taky chce turisty z "profláklé" rezervace Broumovských stěn nasměrovat i k barokním klenotům oblasti. "Nikdy jsem tohoto radikálního kroku nelitoval. Člověk může žít naplno kdekoliv, záleží jen na něm. Navíc v Praze bych se k ničemu takovému nedostal," říká Jan Školník.
Za posledních dvacet let Nadace Via ocenila za filantropii 122 jednotlivců a firem. Z nich odborná komise vybrala dvacet nejsilnějších příběhů ve čtyřech kategoriích. Z těchto příběhů vybrala veřejnost v online hlasování čtyři filantropy dvacetiletí – seniorku Zdenu Wasserbauerovou, která již získala pro registr dárců kostní dřeně 10 tisíc mladých lidí, mladíka Milana Dzuriaka, jenž si extrémní pomocí druhým ničí své vlastní zdraví, Jana Školníka a jeho firmu Hobra-Školník, s níž se podílí na oživení Broumovska. Cenu pro dobrou firmu pak získala ČSOB za šíři svých filantropických aktivit. Nejdůležitější zprávou večera však je: za těch 20 let už Češi umí pomáhat a přijde jim to normální.
Je jí 21 let a už má vlastní neziskovou organizaci Everyday Saturday. Kateřina Vaňáková začínala pomocí své sestře, která trpí vzácným postižením a pojišťovny na ni nemají "škatulku". Postupně pomohla stovkám klientů ve dvacítce projektů. Jedním z nejznámějších je akce Vlkodav a hudba léčí. Svou neziskovku chce vést jinak. Vadí jí neadresné přispívání na konto i zoufalé prodeje plyšových zvířátek před metrem, nesnáší kupování certifikátu kvality, kterým si neziskovky zajišťují důvěryhodnost. "My si renomé chceme vybudovat, ne si ho koupit," říká. Snaží se vychovávat nové mladé filantropy. "Ti starší spíše jen přesouvají finanční obnosy a napravují si tím karmu," usmívá se Katka.
Každý rok se hledají dárci až pro 250 lidí, potřebujeme v registru 250 tisíc dárců kostní dřeně, lidé mají zbytečné obavy spojené s případným odběrem, přitom je to téměř bezbolestný zákrok, tvrdí Zdenka Wasserbauerová, která už 14 let jezdí po školách a snaží se studenty vzdělávat v oblasti nemocí krvetvorby. Dodává, že motivací pro ni bylo onemocnění jejího vnuka. Pro nemocné je prý nejhorší nejistota, zda se dárce kostní dřeně najde, ona často hledá dárce konkrétní osobě.
Tomáš Slavata (36) razí zásadu že všechno zlé je pro něco dobré. Kdyby prý neprožil krušné dětství bez zájmu matky i okolí, nenašel by v sobě to silné odhodlání vzepřít se osudu a nebyl by úspěšný sportovec ani uznávaný filantrop s mnoha oceněními.
Tomáš Slavata vyrůstal ve složitých rodinných poměrech. Svého otce nepoznal, matka utíkala k alkoholu, sestra k drogám, jeho si nikdo nevšímal, ve škole se mu posmívali. Pozornost si vydobyl závoděním s tramvajemi. Dokázal je předběhnout a lidi ho chválili. Dal se na atletiku a ve školním oblečení porážel ostatní, vydobyl si respekt. Ve 21 letech si osvojil své dva synovce z dětského domova a od té doby pomáhá znevýhodněným dětem. Aby měl na rozjezd filantropie peníze, prodal byt a šel na ubytovnu. Pořádá stovky závodů, přednášek, vyhledává sportovní talenty, pomáhá jim. Občas si nějaké dítě osvojí. A stále úspěšně závodí v triatlonu. Za svou pomoc už Tomáš Slavata získal řadu ocenění.
Nadace Via organizuje už dvacátým rokem Ceny Via Bona. Oceněním chce každoročně vyzdvihnout inspirativní příběhy dárcovství a dobročinnosti a poděkovat všem, kteří nezištně pomáhají druhým a věnují svůj čas, energii, peníze či zkušenosti pro dobrou věc. Nadace Via vybrala dvacet nejinspirativnějších příběhů české filantropie posledních dvaceti let, o nichž může hlasovat veřejnost. Aktuálně.cz vám představuje pět nominovaných v kategorii Individuální filantropie a pětici nominovaných v kategorii Mladí filantropové. Dalšími kategoriemi jsou Firemní filantropové a Filantropové v regionech. Přečíst si o nich můžete na stránkách cenaviabona.cz.
Jakub Trefný má zvláštní "zálibu": navštěvuje lidi, kteří se ocitli na okraji společnosti. Důchodce, uprchlíky, bezdomovce. "Spojuje je, že jsou osamělí, jejich problémy nikoho moc nezajímají," vysvětluje teprve dvacetiletý mladík. "Snažím se normálně si s nimi popovídat a vyslechnout jejich příběhy. Kolikrát to potřebují víc než materiální pomoc," dodává. Za jeho dobrovolnické aktivity mu Nadace Via udělila filantropickou Cenu Via Bona 2016. Jakub doufá, že v roce 2017 inspiruje co nejvíce svých vrstevníků.
Jakub Trefný (20) získal ocenění Nadace Via Mladý srdcař. Se svými kamarády chodí každý týden za bezdomovci, kteří bydlí na vltavském břehu. Nosí jim obložené bagety a chleby, čaj, kávu a také oblečení. Mnozí lidé bez domova si však s nimi chtějí hlavně popovídat - svěřit se, nebo si nechat poradit.
Pink Crocodile School vzdělává děti s kombinovaným postižením, s nimiž si jinde nedokážou poradit. Zařízení založila v Praze Dagmar Herrmannová. "Každé dítě má právo žít plnohodnotně, navzdory svým handicapům," říká. Za svůj projekt byla nominována na filantropickou Cenu Via Bona.
Asaf Auerbach (88) je jedním z Wintonových dětí. Sir Nicholas ho zachránil před transportem do koncentračního tábora. Když se po válce vrátil z Anglie, zjistil, že je sirotek, s čímž se velmi těžko vyrovnával. I proto dnes pomáhá charitativní organizaci UNICEF. Už více než devět let věnuje každý měsíc dvě třetiny svého sirotčího důchodu na podporu dětem v nejchudších zemích světa. Na své pomoci nevidí nic zvláštního. Stačí si prý uvědomit, že má člověk dost a víc nepotřebuje, trocha empatie a pět minut na telefonu či dvě minuty u e-mailu. "Takže opravdu snad neznám nic jednoduššího než se stát věrným dárcem UNICEF," říká muž, který letos získal jednu z Cen Via Bona.
Milanovi Dzuriakovi je 21 let. Zatímco jeho vrstevníci myslí především na sebe a svou zábavu, on řeší problémy tělesně postižených dětí z Jirkova. Sám přitom není zdráv. Peníze pro ostatní vybírá pomocí "sebedestrukčních" charitativních akcí. Za jeho snažení mu Nadace Via udělila Cenu Via Bona pro mladé filantropy.
