Byl symbolem Pražského povstání a celého konce světové války na našem území. Zdeněk Mančal, hlasatel Československého rozhlasu, zahájil nesmrtelným zvoláním "je sechs hodin" 5. května 1945 krvavé boje na barikádách, které vyčistily Prahu od naprosté většiny nacistických vojáků ještě před příjezdem sovětů. Komunisté se Mančalovi pomstili, detaily z jeho likvidace odkrývají zpřístupněné archivy.
Kdyby si rodiče Waltra Urbana nepořídili domek s číslem popisným 348, nejspíš by z Postoloprt odešli do otcova rodiště v Německu. Jenže v Sudetech zůstali. Přesně před 80 lety se tak Waltrův otec stal jednou ze stovek obětí poválečného běsnění Čechů. A i když se o postoloprtském masakru v kasárnách dodnes mluví jako o největší evropské genocidě před Srebrenicí, ve městě je to stále zakázané téma.
Vojenská kontrarozvědka SMERŠ se do Československa dostávala jen pár hodin za osvoboditeli z Rudé armády. Cíl byl jediný. Chytit a pozatýkat co nejvíc těch, jež utekli před bolševickým terorem, a odvézt je do sovětských lágrů. Ústav pro studium totalitních režimů však zjistil, že SMERŠ na území Československa i vraždil. Příběh Ukrajince z Mladé Boleslavi teď exkluzivně popisuje deník Aktuálně.cz.
Byť Rudá armáda v roce 1945 okupovala československé území "jen" několik měsíců, podle historiků nese tohle období hodně podobností s tím, co sovětská vojska v našem státě prováděla v letech 1968 až 1991. Ať už jde o kriminalitu, prakticky nevymahatelnou spravedlnost či neochotu okupačních vojsk vrátit se domů. Badatelé se proto nyní chtějí na tohle "bílé místo" československých dějin zaměřit.
Dlouhá léta se tu o tom příběhu nemluvilo. Mlčelo se i proto, že nacistickou posádku v Hostouni, kousek od německých hranic, později vystřídali sovětští okupanti. Přitom je to téma jak z hollywoodského filmu. Ve zdejších vojenských hřebčínech se během války nahromadilo mnoho vzácných koní. Aby přežili, přesně před osmdesáti lety je američtí vojáci v rámci operace Cowboy odvedli za hranice.
Co nezvládli nacisté, dokázala rudá totalita. Hned když 10. května 1945 přistálo v pražských Kbelích letadlo s exilovou vládou, zvaná též jako Košická, vedenou sociálním demokratem Zdeňkem Fierlingerem a Klementem Gottwaldem, lídři Pražského povstání vnímali, že jejich osobnosti i hrdinské činy z konce války nebudou pro Československo žádoucí. Přečtěte si jejich smutné a mnohdy i tragické příběhy.
Byť už oficiálně panoval mír a nacističtí vojáci byli pryč nebo alespoň prchali v kolonách, pro řadu českých měst a obcí zůstávají 9. a 10. květen 1945 nejkrvavějšími dny jejich historie. Desítky tisíc tun leteckých pum shozených sovětskými letadly vedly k masakrům. Několik pilotů bylo za nálety na civilisty, při nichž například v Mladé Boleslavi umíraly i děti, oceněno ruským řádem Rudé hvězdy.
Ještě neodbila půlnoc, když se 7. května 1945 na okraji československé metropole, v Řeporyjích, objevují první vozidla americké 16. obrněné divize. Noční Prahou se kolona s vyvěšenými bílými prapory pohybuje několik hodin, cíl má ale jinde. Míří dál na Hradec Králové do Velichovek. Veze tam důležitý vzkaz polnímu maršálovi Ferdinandu Schörnerovi, veliteli Hitlerovy skupiny armád "Střed".
Během nacistické okupace ztratila obec Sedliště na Frýdecku osm mužů. Je paradoxní, že čtyři z nich zahynuli až v momentech, kdy vesnici osvobozovala sovětská armáda. Před osmdesáti lety - ve středu 2. května 1945 - nacisté v místní restauraci bezdůvodně zastřelili místního oblíbeného řídícího učitele Karla Janoška. Jen proto, že jim tlumočil vzkaz, aby zavčasu opustili okupované Sedliště.
Praha byla ještě zcela tichá a prázdná, když ve středu v půl šesté ráno do jejího centra dorazila vojenská tatrovka s těžkým a vzácným nákladem. Historici přivezli do metropole německý stíhač tanků Hetzer. Ten před osmdesáti roky ukořistili Češi a stal se jednou z jejich hlavních zbraní - a později i symbolem - Pražského povstání.
Třicet povstalců padlo přímo v ulicích, dalších jedenadvacet nacisté odvezli na střelnici a tam popravili. Přerovské povstání z 1. května 1945 sice ještě jednotky wehrmachtu potlačily, ale zdejší odpor zahájil sérii regionálních nepokojů, které později vyvrcholily revolucí v Praze. Jaké události v následujících dnech připomenou Pražské povstání, najdete v přehledné grafice uvnitř článku.
Aš a Cheb. Dvě města s atmosférou silného sudetoněmeckého fanatismu, jak dnes připomínají historikové, právě před 80 lety zpomalila postup amerických osvoboditelů západními Čechami. Hrdinství desítky padlých západních vojáků teď připomíná konvoj historické techniky nazvaný Final Strike, který oblastí právě projíždí a kopíruje cestu Pattonovy armády.
Jedním z devatenácti vytesaných do mohutného památníku na kraji vesnice je i Oldřich Ohera. Konec války jej zastihl jako sedmatřicetiletého otce tří dětí. Pozdě večer 18. dubna 1945 držel s jedním ze sousedů noční hlídku, když do Zákřova vtrhli gestapáci s ruskými kozáky. Oldřicha postřelili a po několika dnech s dalšími osmnácti muži zavraždili. Jeho dcera je dnes v malé obci poslední pamětnicí.
Tu zásilku ze Spojených států si v Armádním muzeu Žižkov nesmírně hýčkají. Je to už pár dnů, co se po osmdesáti letech do Česka vrátila americká vlajka, kterou v prvních květnových nocích roku 1945 ušilo několik žen v Ostroměři na Královéhradecku a předalo ji americkým vojákům. Ti se ve městě neplánovaně zastavili kvůli defektu jejich džípu. Příběh teď exkluzivně popisuje deník Aktuálně.cz.
Historici mají jasno. Pražské povstání, které proběhlo od 5. do 9. května 1945, bylo největší bojovou akcí českého národa v historii. Do ofenzivy vůči nacistům se zapojilo 30 tisíc lidí, desetina z nich zahynula. Další desítky tisíc se podílely na stavbě barikád - jen v noci na neděli 6. května 1945 jich ve městě vyrostlo 1600. Letošní 80. výročí operace si chce Praha připomenout ve velkém stylu.
Pražské povstání, které vypuklo 5. května 1945, představuje největší ozbrojený střet Čechů na vlastním území v moderních dějinách. Během pěti dnů bojů přišlo o život na tři tisíce lidí. Nově objevené snímky přinášejí svědectví o dramatických událostech v ulicích hlavního města. Galerie zachycuje klíčové momenty povstání, jehož význam byl později komunistickým režimem potlačován.
Během Pražského povstání v květnu 1945 se obrněné vlaky významným způsobem zapojily do zuřivých bojů o Prahu. Byly velmi účinnou zbraní povstalců, odrážely útoky tanků, dokázaly vyřadit pěchotu i obsluhu německých děl. Od 5. května jich v hlavním městě sloužilo 14, dva esesáci zcela rozstříleli. Povstalci také používali rozjeté lokomotivy jako beranidla, která vysílali proti nepříteli.
Pátý květnový den roku 1945, vypuklo v Praze povstání, největší bitva Čechů na vlastním území v moderních dějinách. Pět krvavých dní vstoupilo do historie. Jeho hlavní aktéry ale po válce semlela komunistická moc. Že si Praha vyjednala kapitulaci okupačních armád dřív, než dorazila Rudá armáda, se Moskvě politicky nehodilo. Vzpomínky na povstání sepsal jeho velitel Karel Kutlvašr za mřížemi.
Místo aby nazkoušel novou inscenaci, režisér Jiří Havelka s herci Národního divadla natočil film Očitý svědek. Téma zůstalo stejné: anatomie masové vraždy. O smrti 267 lidí v červnové noci roku 1945 svědčí herci výpověďmi těch, kteří zabíjeli, přišli o své blízké nebo činu přihlíželi. Snímek je k vidění na webu divadla za 150 korun.
Jakákoliv připomínka "organizovaného odsunu" Němců z českého pohraničí vyvolává bolestné vzpomínky na obou stranách, třebaže od jednoho z největších vysídlení lidí (téměř 3 miliony) uplynulo 25. ledna 2021 pětasedmdesát let. V dnešní galerii přinášíme vzpomínky těch, kteří byli do Německa vysídleni jako děti. A tak je potřeba jejich svědectví i vnímat.
Útok ze srpna 1945 je traumatem hlavně pro Japonce, ale také pro některé Američany, kteří zpochybňují morální základ pro použití jaderných bomb. Na stole tehdy byla řada jiných variant, upozorňuje Michal Smetana z FSV UK. Snižování množství jaderného arzenálu probíhá, ale pomalu. Je to nákladný proces. Spojené státy i Rusko by se navzájem mohly zničit několikrát, kdyby zbraně použily, dodává.
Ve čtyřech českých zámcích Štiřín, Kamenice, Olešovice a Lojovice vznikly krátce po druhé světové válce zotavovny pro židovské děti. Staral se tu o ně Přemysl Pitter a jeho tým, který dětem pomáhal zapomenout na válku a koncentrační tábory. Později Pitter emigroval do západního Německa a na záchranu 810 dětí se téměř zapomnělo.
Před 76 lety se Československem prohnala vlna násilností. Města v někdejších Sudetech od Němců "čistili" partyzáni, kteří zřizovali samozvané lidové soudy. Kolaboranti nebo často jen domnělí nacisté byli biti, mučeni nebo dokonce popravováni. Jeden z nejbrutálnějších tribunálů v zemi zasedl v Lanškrouně na Orlickoústecku.
Většina víceméně radostných válečných či poválečných fotografií volyňských Čechů nesvědčí o jejich strastiplných osudech. Mnozí z nich si mysleli, že nic horšího než válka je už nemůže potkat. Mýlili se. Bojovali proti nacismu, a přesto za nimi slídila po válce StB. Další pak skončili v uranových dolech. O poměrech v Sovětském svazu toho totiž věděli až příliš a nenechávali si to pro sebe.
Osudy rudoarmějců z roku 1945, kteří jsou pohřbení na čestném pohřebišti na pražských Olšanských hřbitovech, zmapoval ruský badatel válečných hrobů Vladimir Pomortzeff. Jím vytvořená mapa systematizuje veškeré v současné době známé informace o příčinách smrti všech rudoarmějců, kteří dnes mají na Olšanských hřbitovech označený hrob.
Pátého května 1945 vypuklo pražské povstání proti nacistům. Špatně vyzbrojeným povstalcům významně pomohli vlasovci, sovětští zajatci, kteří bojovali na straně Německa proti SSSR. Chtěli si probít cestu až do amerického zajetí. Podívejte se na unikátní snímky vlasovců v Praze.
