


Z pěstitele avokáda se vypracoval na nejmocnějšího drogového bosse Mexika. Armáda ho dopadla díky schůzce s milenkou. Jeho smrt ale nic nezmění. „Je strašně uspokojující vidět, jak ty záporáky někdo chytá nebo zabíjí. Ale on je vždycky někdo nahradí, protože ten byznys je prostě strašně výhodný,“ popisuje dopadení „El Mencha“ Jaroslav Bílek z Fakulty sociálních věd UK.
Nešlo přitom o první pokus dopadnout Nemesia Rubéna Osegueru Cervantese „El Mencha“.
„Při jednom pokusu před deseti lety dokonce jeho ochranka použila protiletadlovou střelu a sestřelila armádní vrtulník,“ připomíná Bílek. „Jeho nejhlavnější rezidence – to byla prostě pevnost, měl několik set těch bodyguardů, kteří měli obrněné vozy, protiletadlové zbraně a podobně, a dokonce používali i minová pole.“ Nakonec se mu stala osudným schůzka s milenkou, které byla armáda na stopě.

Mexiko je nyní ve schizofrenní pozici. „Můžete jet jako normální turista a nevšimnete si, že v té zemi je něco špatně. A jedete tam jindy a v restauraci, kde sedíte, se střílejí lidi,“ říká Bílek. Válka s kartely bude podle něj pokračovat, dokud bude v USA a Evropě, ale stále více i v jihovýchodní Asii poptávka po drogách, především kokainu.
Zatímco kokain se z Mexika pašuje do USA, z USA zase kartely pašují zbraně. „Je to extrémně výnosný byznys, což pochopitelně velmi komplikuje tu možnost s tím nějak bojovat.“ Kartely mají vlastní armády, složené často z bývalých příslušníků speciálních sil. Mají obrněná auta, drony a hlavně peníze, kterými si kupují vliv.
V chudých zemích, jako je Mexiko, nemá stát možnost nabídnout lidem lepší perspektivu – práce pro kartel nabízí zajímavou kariéru. „Ti běžní řadoví vojáci kartelů nevydělávají nějaké velké peníze a nemají nějaký super život. Ale ta vidina, že jednou můžete být ten boss a mít ten život jako z toho hollywoodského filmu, je pro ty lidi vlastně hrozně lákavá,“ vysvětluje Bílek.



Existuje řešení? Válku s gangy dokázal do značné míry vyhrát třeba Salvador, ale tam šlo o zločin, který se věnuje „běžným“ činnostem – loupežím, výpalnému atd. V Kolumbii výroba kokainu stále stoupá. „V Mexiku drogovou válku v té nejtvrdší formě – to znamená všechny najdeme a zabijeme – zkoušeli za prezidenta Calderóna před 20 lety. Nefungovalo to, bylo to za cenu velkého počtu životů, které ztratili civilisté,“ vzpomíná Bílek.
„Dokud bude ta poptávka, tak lidi budou drogy prodávat. A čím více činnost kartelů omezujete, tím více stoupá cena drogy na trhu a tím je více výhodné pro vás je prodávat. To je bohužel takový začarovaný kruh,“ uzavírá politolog.