Mozek novináře, který reportuje z války, je podle Zasidkovyčové stále v pozoru. "I v klidných situacích, když už jsem zpátky v Česku, pořád analyzuje, jestli jste v bezpečí. Když třeba ve spánku slyším nějaký silný zvuk, hned si říkám, co to může být - jaký typ zbraně, jestli to byl výbuch, jak je to vzdálené," vysvětluje s tím, že nejvíce na ni situace doléhá, když se vrátí a "uvolní se". "Starosti přímo na místě se překrývají tou prací," doplňuje.

Reportérka se zaměřuje i na "obyčejný" život na Ukrajině a partnerské vztahy, o nichž natočila k třetímu výročí války na Ukrajině dokument Tři roky lásky. "Mladí lidé v seznamování často využívají online dating aplikace, jako je Tinder. Častým jevem je, že se tam objevují lidé s amputacemi a váleční veteráni. Týká se to i civilistů a holek, může se to stát třeba i ve Lvově, že vám střepina utrhne končetinu," vysvětluje.

Právě zvyšující se množství lidí s amputacemi rozvířilo mezi Ukrajinci debatu, jak to vnímat. "Ženy třeba debatují o tom, jak se dívat na tyto muže, a nevím jestli je to patriotismem, ale setkávala jsem se spíš s pozitivními reakcemi žen, které šly na rande s takovým člověkem a říkaly, že v tom nevidí žádný problém," říká Zasidkovyčová.

Podle ní se Ukrajinci v poslední době hodně soustředí na hledání partnerských vztahů. "Ta potřeba lásky, přátelství, nějakého partnerského vztahu, stále přetrvává. A v těchto krizových situacích, jako je válka, je i větší. Lidé si často říkají: kdy, jestli ne teď," uzavírá reportérka.

Proč se mladí muži na Ukrajině necítí svobodní a raději se vyhýbají společenským událostem a jezdí všude taxíkem? Jak Ukrajinci vnímají turbulentní události posledních týdnů a jsou už nějakým způsobem "rezignovaní"? Dozvíte se ve videu v úvodu článku.