








Kdo vyrůstal za socialismu, určitě si vybaví vůni jídelen a bufetů, šrumec v obchodech a malé radosti, které dělaly každý den snesitelnější. O tom, že chuť i vůně dávných dob dokážou dodnes vyvolat silnou nostalgii, svědčí i obliba retro týdnů v současných obchodech. Pamatujete si na pamlsky, které provázely vaše dětství? Tenhle kvíz vás dobře prověří. Jen pozor, ať se vám nezačnou sbíhat sliny.



Na věšáku visí esenbácké uniformy, zdi zdobí plakát s reklamou na výkup ovoce, fotky Husáka a Novotného i vlaječka oceňující vzorné družstvo. Na stolech jsou ubrusy přikryté igelitem, příbory cinkají a celý bufet voní znojemskou a výpečky z bůčku. „Nápad, že bufet bude retro, se zrodil jednoduše. Když jsem začínal, neměl jsem žádné prostředky,“ usmívá se David Konrád, majitel Retro bufetu 1982.



Pamatujete si, s čím jste si hráli jako děti? Co se dřív jedlo, pilo, sbíralo nebo nosilo? A které značky byly tehdy pojem? Připravili jsme pro vás kvíz, který vás vezme na malý výlet v čase — do doby, kdy se na tělák nosily jarmilky, sbírala céčka a celá rodina se mazala indulonou. Otestujte si, jak dobře si pamatujete vůně, chutě, hračky i značky minulých let.



Zděděný statek nad Berounkou, zvířata, dítě v náručí a úspěšný profil. Když se Veronika pustila do rekonstrukce starého domu po dědečkovi, netušila, že se z něj stane černá díra na peníze. I tak přestavby a stěhování nelituje. Staré stavení i ves si totiž zamilovala - stejně jako její muž, kterému se z města zprvu moc nechtělo. Jediné, co dnes rodinu trápí, je časté sucho. A poškrábané zdi.



Sevřený mezi lesy stojí na břehu stejnojmenného rybníka hotel Medlov. Unikátní stavba je kronikou české architektury i kultury. Původní tábor pro slečny z lepších rodin se stal oblíbeným místem rekreace hvězd stříbrného plátna 30. let, sportovců a později odborářů. Přežil všechny režimy a působí, jako by se tu zastavil čas. Nahlédněte do hotelu, který vás přivítá v minulosti.



Hovořit o módě je spíše nadsázka. Jednalo se převážně o umělá vlákna a obdobné vzory, pokud nějaké byly. Takhle to v dobách totalitního Československa vypadalo u vody. Galerie je připomínkou časů, kdy slunce pálilo, fronty na nanuky se vlnily jako plastové lžičky po ponoření do horké kávy a pestré léto na chvíli přebilo všudypřítomnou barvu socialistické šedi.



V silvestrovském čísle Mladého světa v roce 1984 vyšel rozhovor s tehdy devětadvacetiletým projektantem Státního ústavu pro územní plánování Miroslavem Hrdličkou. Povídání se točilo kolem jeho záliby v cestování vlakem. Hrdlička se v rozhovoru mimo jiné svěřil, že má cíl projet všechny tratě Československých drah. Z touhy se zrodil Klub železničních cestovatelů (KŽC), který letos slaví už 40 let.



V osmdesátých letech u nás některé zahraniční dětské seriály otvíraly okno do světa, který byl běžně nedostupný - na Západ. Fascinovaly napínavými příběhy, dobrodružstvím, ale i možností nahlédnout do exotických krajin a odlišných kultur, které naprostá většina Čechoslováků vůbec neměla šanci poznat zblízka. Voněly dálkami, svobodou a zakázaným ovocem. Pojďte si některé z nich připomenout.



Zatímco běžného motoristu zcela vytíží starost o jeden, dva nebo tři vozy, Libor Kucharski jich drží při životě tolik, že by i silný jedinec propadl mírné panice. Teď, čtrnáct dní před zahájením sezony, k ní nemá daleko ani majitel Retro auto muzea ve středočeských Strnadicích. Návštěvníkům tu ukazuje auta z dob, kdy v Československu vládli komunisté.



Pamatujete si na elektrospotřebiče svého dětství? Také jste měli desítky let jednu ledničku, jeden mixér či jeden fén? Také vám skákala "tatramatka" po koupelně? Vyzkoušejte se v našem testu, který vznikl díky sbírce Národního technického muzea v Praze.



Bufety, kde si lidé mohli dát na stojáka párek s hořčicí a zapít to půllitrem piva, byly základním pilířem socialistického stravování. Neméně oblíbené byly před revolucí také mléčné bary, ve kterých člověk zase mohl posnídat sladký loupák s kakaem. Dnes už jsou ale kdysi tak populární jídelny k vidění nanejvýš v televizních seriálech. Zavzpomínejte si, jak za totality vypadalo rychlé občerstvení.



Film Vesničko má středisková je posledním snímkem Jiřího Menzela, který byl nominován na Oscara a získal světovou slávu. "Postavy Otíka a Pávka byly tehdy označovány za Laurerela a Hardyho východní Evropy. I když je snímek plný humoru, jeho příběh je hluboce smutný a zrcadlí rozklad komunistického režimu," poznamenává filmový kritik Kamil Fila ve své vzpomínkové glose.



České studio Bohemia Interactive letos oslavilo čtvrt století od založení. Proslavilo se vojenskými simulacemi, mezi něž patří zejména série ArmA. Ta se dočká pokračování. "Její vydání bude vítězství ducha nad hmotou," říká s úsměvem herní designer Ivan Buchta, který ve studiu pracuje už téměř 20 let. V rozhovoru vzpomíná na začátky ve studiu i zajímavosti k prvním dílům, které formovaly sérii.



Od poloviny 90. let se na různých místech Česka každé léto konala nelegální technoparty, známá jako CzechTek, na níž se sešli příznivci elektronické hudby z celé Evropy. Akce pořádaná bez povolení úřadů a často i majitelů pozemků vadila obyvatelům míst, kde se konala. Legendární se stala technoparty u Mlýnce ukončená policejním zásahem, který vyvolal širokou veřejnou i politickou reakci.



První Golf sjel z linky před 50 lety, 29. března 1974. Jak si v průběhu těchto let vedlo auto, které si drží pozici nejprodávanějšího Volkswagenu současnosti a nejprodávanějšího auta v Evropě?



Poslední den roku byl v Československu spojený především s rozhlasovou a později televizní zábavou. Oblíbené byly silvestrovské pořady uváděné Vladimírem Menšíkem nebo Jiřinou Bohdalovou, dodnes často vysílané. Oslavovalo se v podnicích a rodinách, setkávání na náměstích běžné nebylo. A kvůli nedostupnosti pyrotechniky neexistovaly ani novoroční ohňostroje. Připomeňte si silvestry s Aktuálně.cz.



V popkultuře se o Paříži mluví coby o městu zamilovaných. Přelom 19. a 20. století se však zde nesl v duchu zhůvěřilosti. Během slavného období "Belle Epoque" se Paříži přezdívalo Babylon elegance a potěšení zde bylo způsobem života, za kterým cestovali muži z celé Evropy, včetně budoucího anglického krále Eduarda VII. Podívejte se na lechtivou historii hlavního města Francie.



Fotograf Martin Wágner v rámci svého projektu Negativy z popelnice už léta sbírá historické snímky od neznámých autorů a z domácích archivů. Ty digitalizuje a vytváří archiv každodenního života v průběhu 20. století. Teď ho díky přispění veřejnosti rozšířil o další zajímavé fotografie a výsledek vystavuje v Galerii 400 ASA pod názvem Paměť světla. Výstava byla prodloužena až do 17. listopadu.



Ruský prezident tak, jak ho viděl jen málokdo. Finská veřejnoprávní televize YLE zveřejnila vzácné záběry Vladimira Putina z počátku 90. let. Je na nich v barevné šusťákové soupravě, hraje ping-pong a rybaří. Kvůli svému outfitu a účesu se Putin stal terčem posměchu několika lidí na sociálních sítích.



Pelíšky patří k filmům, které Češi můžou vidět posté, a stejně je neomrzí. Kdo by si je chtěl užít i jindy než o Vánocích v televizi, může navštívit kavárnu v pražském Radotíně, kterou si otevřeli manželé Eva a Vladimír Barákovi. Čas se tam zastavil v 60. letech. Hosté se mohou usadit do křesílek v bruselském stylu, zamíchat si turka lžičkou od soudruhů z NDR a zocelit se při hře Vyděržaj pioněr.



Procházka dnešním centrem Prahy nabízí stále působivou podívanou, v současnosti ale srdce města slouží spíše zájmům turistů. Ospalou náladu pražských ulic z minulého století dávno odvál čas. Podívejte se na fotky, které vás vrátí do hluboké minulosti a projděte se ulicemi napříč celým 20. stoletím.



S nadsázkou jde o marketing na hraně geniality. Do projektu s papírovou hvězdou se zapojily po dobu několika let stovky tisíc lidí, reklamní symbol lidé dobrovolně na okna lepili od roku 2001. Nejen děti tak z okna vyhlížely modrá auta s hlídkou v naději, že vyhrají. Někdy ale u lidí místo moderátora s kamerou zazvonili podvodníci. Podívejte se na nový díl pořadu Zpátečka.



Lékař Karel Holý chodil v letech 1964 až 1966 po svých milovaných Českých Budějovicích a fotografoval vše, co mu připadalo zajímavé. "Pracoval na Poliklinice Sever na okraji centra města a cestou z práce se kochal. Někdy odešel s fotoaparátem na výpravu po městě sám, jindy nás vzal s maminkou s sebou. To jsme ho ale často hledaly. V jakém zákoutí nám zmizel?" popsala jeho dcera Eva Klímová.



Z tekutého polévkového koření Julia Maggiho někteří lidé vaří dodnes. Stejně tak nedá leckdo při praní nadále dopustit na mýdlo s jelenem, které začal ještě za Rakouska-Uherska vyrábět Georg Schicht. Některé výrobky z dob monarchie i první republiky se už ale z pultů obchodů dávno vytratily. Sběratelé Kamil Mittner a Daniel Trávníček je nyní připomínají v rozsáhlé knize Staré reklamní cedule.



Žena jako bezduchý tvor automaticky podřízený manželovi, jehož primárním důvodem existence je cídit, vařit a "být hodná", když má muž zrovna náladu. Tak zobrazovaly ženy sexistické reklamy až někdy do 70. let minulého století. Byli to páni domu, kdo financoval chod domácnosti, a tak reklamní kreativci cílili slogany především na ně. Podívejte se na reklamy, které dělaly z žen domácí otrokyně.