Během středečního dopoledne vypadá centrální Obchodní ulice a Nové náměstí jako z 90. let. Ať už jde o Buffet Oáza vybavený retro nápisy, kde si pár lidí právě pochutnává na kuřecím vývaru s nudlemi za 35 korun, nebo o řadu malých obchůdků.
"Vzala jsem si jen pětadvacet deka šunkovýho, minule byl výborný!" prozrazuje důchodkyně s nákupní taškou své kamarádce, když se potkávají u dveří do řeznictví. Jsou jedněmi z mnoha, kteří právě teď ve středu ve Štětí nakupují. Buď v malých obchodech, nebo ve velkém supermarketu schovaném v typické komunistické kostce z hnědého skla.
"Bydlím tu už třicet roků, ale bylo to lepší!" říká rozhodně muž, který se představuje jako Vladislav. Jak ale rychle dodává, nejde o to, že by se život ve městě na pomezí Středočeského a Ústeckého kraje zhoršil. "Protože bylo levněji," vysvětluje svůj pohled na lavičce u obchodního domu.
K samotnému Štětí je však Vladislav shovívavější: "Vzduch je lepší, než býval. Cítím se tu dobře, nestěhoval bych se." Naráží tím na to, že velká papírna fungující jen kousek od města už okolí zamořuje daleko méně než v minulosti.
Praha je cítit i tady, bydlení podražuje
Že je fabrika lepším sousedem než dřív, potvrzují i Miroslav Andrt a Michaela Véghová (oba BEZPP). Starosta a místostarostka se shodují, že sice "kdysi papírna zapáchala a byl tady hluk, ale takových dnů významně ubylo".
To ovšem nebyl ten největší problém, který Štětí mělo. Ještě před 15 lety se o městu často psalo kvůli potížím s nepřizpůsobivými a romskou menšinou. Radnice se snaží situaci řešit především podporou sociálního bydlení.
"Vykoupili jsme pár problematických domů. Rozjeli jsme klub pro mladé a připravujeme formu azylového bydlení," vypočítává Andrt s tím, že některé potíže v soužití stále ve Štětí přetrvávají.
Ve městě navíc přibývají cizinci pracující pro zdejší podniky, jejichž příchod ještě prohlubuje další problematické téma - dostupnost bydlení. Ceny a nájmy tu navíc stoupají i kvůli rozšiřování Prahy. "Řada lidí tak požaduje městské byty," konstatuje Andrt.
I když jeho kolegyně Michaela Véghová uznává, že pocit bezpečí ve městě každý vnímá individuálně, shodují se, že situaci pomohl dubnový zásah Národní centrály proti organizovanému zločinu. Zadrženo tehdy bylo několik lidí, kteří podle policie vykořisťovali sociálně slabé a řídili systém otrocké práce včetně fyzického násilí.
Výsledky sněmovních voleb v roce 2021 na Ústecku
(procenta z platných hlasů, zdroj: ČSÚ)
| strana | ČR | Ústecký kraj | Štětí | Teplice |
| Spolu | 27,79 | 19,77 | 18,72 | 23,61 |
| ANO 2011 | 27,12 | 35,61 | 33,58 | 35,23 |
| PirSTAN | 15,62 | 13,99 | 11,83 | 13,13 |
| SPD | 9,56 | 11,87 | 13,33 | 10,70 |
| Přísaha | 4,68 | 4,36 | 5,35 | 3,86 |
"Štětí mělo dlouho punc drogového místa, známý byl štětský perník," poukazuje starosta na další neslavnou okolnost. Podle něj se tento problém přesunul jinam a aktuálně s ním prý více bojuje blízká Roudnice nad Labem.
Vedení města ví, že řešit bude třeba i chybějící služby. Především se obává toho, že odtud postupně zmizí lékaři. Ordinace, která už nadobro zavřela, byla třeba oční praxe.
"Odejít nechci"
Jednou z těch, kdo na pár let může pomoct zachránit zdejší lékařskou péči, je i 21letá Marie. Během krátkého rozhovoru s reportérem deníku Aktuálně.cz prozradí, že dojíždí do Ústí nad Labem, kde studuje na porodní asistentku.
A nikdy prý nepomyslela na to, že by se už do Štětí nevrátila. "Odejít nechci, žije se tu dobře," říká. "Chci tady pracovat i založit rodinu," pokračuje. Toho, že by měla potíže s hledáním zaměstnání, se neobává i proto, že v blízkém okolí jsou hned tři nemocnice.
Marie si nestěžuje ani na bydlení. Jak prozradí, žije totiž v bytě patřícím městu, kde se neplatí tak vysoké nájemné jako v komerčních nemovitostech.
Byty i s ordinacemi
Je ovšem dost dobře možné, že po studiu by Marie našla práci i bydlení daleko blíž ústecké škole. Přesněji tedy v Teplicích. I tam totiž řeší nedostatek kvalifikovaného lékařského personálu.
"Doktorů je tu málo. Chceme pro ně udělat byty i s ordinacemi," popisuje teplický primátor Jiří Štábl (ANO), jak hodlá do podkrušnohorského okresního města lákat potřebnou pracovní sílu. I když jsou Teplice také na hnědouhelné pánvi, od Litvínova, Chomutova, Bíliny či Mostu se velmi liší.
Totalitní plánovači tu neprovedli tolik necitlivých zásahů jako jinde, stále je tu zřetelná dlouhá historie a intelektuální podhoubí.
Že se Teplice s koncem komunismu vydají trochu jiným směrem než města na severozápadě Čech, se ostatně ukázalo hned v listopadu 1989. Právě tady totiž začaly protirežimní demonstrace, které se přenesly až do Prahy.
"Jsme jinde," ví Štábl. "V rámci Ústeckého kraje výrazně vyčníváme díky lázním i ekonomické síle," tvrdí primátor. I když není zdejší rodák a přistěhoval se sem až v roce 2017, hodně rychle tu prý zapustil kořeny. Prý i díky tomu, že čtvrthodinku cesty za městem jsou hory, voda a o kousek dál Německo.
I tak ovšem v Teplicích řeší řadu společenských problémů. Jedním z nich je bezdomovectví. Magistrát proto chce některé objekty přeměnit na centra sociálních služeb. V části Trnovany, kde se zatím soustřeďují nepřizpůsobiví lidé, by prý město zase rádo vybudovalo byty a rozšířilo občanskou vybavenost.
"Po vysoké se vrátíme"
Právě Trnovany jako jediné místo v Teplicích, kde mohou mít strach, zmiňují během rozhovoru v lázeňské části města Honza a Bára. Přesto dva 18letí středoškoláci, kteří by chtěli vystudovat práva a medicínu, dnes mají jasno, že z Teplic odcházet nechtějí.
"Po vysoké se vrátíme," tvrdí rozhodně. Jediné, co jim tu chybí, jsou prý hudební kluby s takovou dramaturgií, která by bavila jejich generaci. "Tady je jinak všechno, žije se tu dobře," shodují se oba. "Uplatnění tady najdeme," neobávají se toho, že by v Teplicích s univerzitním diplomem nenašli práci.
Zmiňují se i o tom, jak ve městě funguje soužití s cizinci. "Arabi nám nevadí, jsou tu hlavně jen přes léto, kdy je hlavní lázeňská sezona. Nepřizpůsobivých je víc - hlavně v těch Trnovanech, kde dělají binec a hulákají," tvrdí středoškoláci.
I krátká procházka Teplicemi ukazuje, že město dostává novou energii. Především tedy díky dlouho odsouvané rekonstrukci vlakového nádraží, které řadu let připomínalo rozpadající se zámek hrůzy. Změna přišla až vloni, kdy skončily opravy, a mohutná budova opět září do dálky.
Ovšem stejně jako ve Štětí je tu znát, že bude třeba ještě několik desítek let, aby se následky totalitních desetiletí zahladily. A města se alespoň vizuálně dostala na tu úroveň, jaká je běžná na druhé straně Krušných hor. Odhodlání mladé generace, že ve svém rodišti zůstanou nebo se sem po studiích vrátí, pak může být právě tím, co zdejší společnosti pomůže nejvíce.
