Analýza - V poslední verzi má 287 normostran, ale bez dalších dvou smluv a pětadvaceti stran konkordance ji nelze pochopit. Mělo jít o přehledný text, ale hemží se to tu doplňky a protokoly.
Tak nějak vypadá Lisabonská dohoda - kompromis politiků, kteří sice definitivně pohřbili evropskou ústavu, jež se jim zdála příliš komplikovaná, vymysleli si ale ještě méně srozumitelnější náhradu.
"Je to zjednodušená dohoda, která je ale velmi komplikovaná," prohlásil trefně lucemburský premiér Jean-Claude Juncker.
| Co nového přináší lisabonská dohoda? | |
| princip hlasování v Radě EU | Od roku 2017 by Rada měla hlasovat na základě principu dvojí většiny. Pro schválení je třeba 55 procent států, které zastupují 65 procent občanů EU. Dosavadní tzv. nicejský systém založený na vážení hlasů, tak padne. |
| více moci europarlamentu | Rozšíří se princip spolurozhodování Evropského parlamentu, který bude mít v budoucnu fixních 750 křesel. Silnější práva vůči Bruselu získají také národní parlamenty. |
| zahraniční politika | Dosavadní posty komisaře pro zahraniční vztahy a vysokého představitele pro zahraniční politiku se sloučí. Nový "euroministr zahraničí" bude koordinovat postoje jednotlivých zemí a bude zároveň místopředsedou komise. |
| EU jako právnická osoba | EU bude moci podepisovat mezinárodní smlouvy jako jediná právnická osoba. |
Navíc není zdaleka jisté, zda se do roku 2009 podaří smlouvu ratifikovat ve všech členských státech. Britská opozice bije na poplach a česká ODS zase prohlašuje, že dá smlouvě zelenou jen se skřípěním zubů.
Čtěte více: Stvrdit evropskou smlouvu? ODS skřípe zuby
I přes katastrofické scénáře ztráty suverenity se ale v nejbližších letech nestane vůbec nic. Prezident Evropské rady nebude mít větší pravomoci než současný rotující předseda, žádná společná zahraniční politika existovat nebude.
A dokonce i tolik sporná pravidla pro stanovování dvojí hlasovací většiny přijdou na řadu až po roce 2017.
Evropská unie se zásluhou německého a portugalského předsednictví definitivně zbavila černého Petra v podobě nové smlouvy. Po bitvě ale mnoho politiků přemýšlí, zda tolik opovrhovaná evropská ústava nakonec nebyla přeci jen elegantnějším řešením.
