Některé hry se stanou legendami, aniž by si je kdokoli zahrál. Aktuálně zrušený Princ z Persie znovu připomněl, jak křehké jsou i velké herní projekty a slavné značky. Ubisoft v rámci restrukturalizace škrtá, kde se dá, rozjeté tituly nevyjímaje. I ty, které měly ambice, rozpočty a roky vývoje. Podcast Krotitelé bossů se proto vrací k titulům, které měly vyjít – ale hráči se jich nikdy nedočkali.
Gauč, kamarádi, jedna televize a rozdělená obrazovka. Hraní, které nebylo o rychlém připojení, ale o tom sejít se na jednom místě. Právě nad tím, kam se ze světa videoher vytratily gaučový co-op a splitscreen, se v podcastu Krotitelé bossů rozvinula debata o fenoménu, jenž kdysi definoval celé herní generace – ale dnes patří k vzácným výjimkám.
Zatímco dříve byl otevřený svět znakem technologického i designového posunu, dnes se stal běžnou součástí velkých her. Herní novinář Jaromír Möwald v podcastu Krotitelé bossů vysvětluje, proč tento koncept ne vždy funguje a kdy se z něj stává spíš překážka než výhoda.
Rok 2026 se rýsuje jako jeden z nejsilnějších herních roků poslední dekády. Velké značky se vracejí, nové ambiciózní projekty míří vysoko a vedle jistot dorazí i několik titulů, které chtějí redefinovat dnes už zkostnatělé žánry. Krotitelé bossů na začátku roku 2026 připravili výčet her, které by letos fanouškům rozhodně neměly uniknout.
Vánoce už tradičně patří pohádkám. A hry? Ty z nich těží už desítky let – často skrytě, jindy zcela otevřeně. A právě nový díl Krotitelů bossů se zaměřuje na příběhy, které dávají hrám strukturu, smysl i emoce. Protože bez nich by se virtuální světy mohly stát jen prázdnými kulisami.
Krotitelé bossů bilancují rok 2025 a ukazují, že herní scéna letos nabídla všechno: monumentální úspěchy, nečekané úkroky vedle i návraty žánrů, které mnozí už pohřbili. Jejich „mini Game Awards“ tak shrnují rok, kdy se blockbusterům dařilo, indie scéna znovu překvapovala — a některé legendy překvapivě narazily.
Kdysi to byla magie, dnes už spíš nostalgická vzpomínka. Crackování her, vypalování cédéček, lovení aktivačních klíčů od kamarádů a šílené protipirátské pasti vývojářů, které dokázaly pobavit i pěkně znechutit hraní. Nový díl podcastu Krotitelů bossů se noří do nostalgie, která voní po šusťáku, torrentech a lehkém riziku modré smrti.
Pixelová grafika nikdy nikam nezmizela, jen se přesunula „do kouta“ a v posledních letech zažívá obrovský boom. Styl, který kdysi definoval osmi- a 16bitové herní konzole, se stal živou, výdělečnou a moderní volbou pro desítky nezávislých studií i jednotlivců. A jak se ukazuje, i na první pohled "zastaralá" technologie může vydělávat miliony.
Nominace na Hru roku přinesly pro české hráče mimořádný moment: Kingdom Come: Deliverance 2 od studia Warhorse se dostalo mezi šest nejlepších titulů roku. Pokračování slavné středověké ságy patří k nejlépe hodnoceným hrám posledních měsíců a potvrzuje, že česká tvorba dnes obstojí i v nejtvrdší světové konkurenci.
Vietnam je ve videohrách nejčastěji spojován s válečnými konflikty a většina titulů jej zobrazuje z pohledu západních armád. Stejný rámec používá i český Vietcong, který se stal u nás kultovní hrou. Při návštěvách válečných tunelů Cú Chi však průvodci často reagují s překvapením, že podobná videohra vznikla právě v České republice — a ne v některé ze zemí, které se na válce přímo podílely.
Virtuální partnerky řízené umělou inteligencí mohou být podle herního vývojáře Marka Rosy v budoucnu pro mnoho lidí přitažlivější než skuteční partneři. Nabídnou dokonalou pozornost, neustálou dobrou náladu a vztah bez tvrdých konfliktů, tvrdí autor projektu AI People. V novém díle Krotitelů bossů mluví o tom, že lidstvo čeká zásadní změna, jak bude prožívat intimitu i partnerské vztahy.
Zakladatel Keen Software House Marek Rosa, autor her Space Engineers a AI People, tvrdí, že éra lidských programátorů končí. Umělá inteligence podle něj brzy zvládne psát kód, tvořit grafiku i design her rychleji a levněji než lidé. A hrát je budeme s postavami, které se samy učí myslet, hádat i žít.
Když spojíš lásku ke hraní kultovního Tetrisu s cestováním na palubě letadla, může z toho vzniknout světový rekord… a nemalý problém. Případ hráče, který ve výšce tisíců metrů ignoroval výzvy personálu a odmítl vypnout barevné padající kostičky, patří k těm nejbizarnějším v historii videoher.
Hráči milují výzvy, ale někteří je posunuli do naprosto absurdních dimenzí. Ve světě videoher se totiž už dávno nesoutěží jen o nejrychlejší průchod nebo nejvyšší skóre – ale i o to, kdo vydrží hrát ve stavu bez tíže, tancovat šest dní bez přestávky nebo kdo si ve hře objedná pizzu, která dorazí doopravdy. Krotitelé bossů se podívali na ty nejšílenější rekordy, nad kterými zůstává rozum stát.
Co kdyby se zasedací sál parlamentu po půlnoci změnil v temný labyrint, kde číhají oživlé politické sliby? Přesně s touhle představou přichází nová česká hra Sněmovna od vývojáře Richarda Harašíma. Satirický horor z prostředí Poslanecké sněmovny spojuje politickou realitu s absurditou a mrazivým humorem.
Remaky a remastery zaplavily herní i filmový trh. Tvůrci místo nových nápadů stále častěji oprašují staré tituly a prodávají je znovu – s hezčím vizuálem a modernějším pojetím, nebo rovnou přepracované od píky. Na mysl tak přichází otázka, jestli tyto návraty slouží lidem jako nostalgický návrat k oblíbeným značkám, nebo jen jako jistá dojná kráva pro byznys.
Na podzim roku 1983 najely do pouště v Novém Mexiku bagry a vyhloubily mohutný hrob. Hrob pro neúspěch, který pro tehdejšího hegemona amerického videoherního trhu, společnost Atari, znamenal tvrdý konec.
Jsou hry, které si vydobyly slávu svou kvalitou – fascinující grafikou, propracovaným příběhem či inovativní hratelností. A pak existují tituly, které se do dějin zapsaly z úplně opačných důvodů. Místo zábavy přinesly frustraci, technické kolapsy a v krajních případech i pád celých studií.
Brno se konečně dočkalo metra – alespoň toho virtuálního. Nová česká hra Brno Transit od tvůrce známého titulu Hrot přenáší hráče do temného podzemí moravské metropole. Nechybí horrorová atmosféra ani vytříbený humor.
Virtuální realita měla proměnit způsob, jak lidé hrají, pracují i sní. Zatím ale zůstává spíše technickou atrakcí než novým světem. Vědci přitom už zkoumají, jak propojit lidské myšlení s digitálním prostředím nebo řídit sny pomocí neurotechnologií, nicméně zda budeme někdy schopni hrát hry nebo tvořit fantastické světy jen za pomoci vlastní mysli, stále nevíme.
