Vesnice Nová Oleška leží asi osm kilometrů severovýchodně od Děčína. Úzká silnice s rozpraskaným asfaltem se odsud vine mělkým údolím Bynoveckého potoka do blízké Srbské Kamenice. Zhruba v půlce cesty se silnice zařezává do svahu, pravá krajnice tak probíhá na poměrně vysokém valu.
Šachta XVI na Ďáblickém hřbitově ukrývala jeden z nejděsivějších zločinů komunistického režimu v Československu. Tam, u oprýskané severní zdi, ve druhé vrstvě odspodu, spočinulo dva roky po komunistickém puči tělo oblíbeného faráře, který sice nebyl žádným výjimečným kazatelem nebo teologem, ale ryzím autentickým knězem, který se nedal přesvědčit či zlomit ke lži.
Úterý 11. září 1951. Zbývá pět minut do desáté hodiny dopolední. Z hlavního nádraží v Praze vyjíždí expresní vlak do Chebu. Do cílového města dorazí v brzkém odpoledni. Na chebském nádraží odpojí rychlíku zadní vagony a na zbylou soupravu tří osobních vagonů a jednoho služebního vozu najede parní lokomotiva řady 365.0. Vzniká tím osobní vlak 3717 směřující do Aše.
Středa 19. února 1969. V Nelahozevsi na Mělnicku již třetí den stojí porouchaný vojenský náklaďák sovětské armády. Patří k jednotce okupantů dislokované ve středočeských Milovicích. U vozidla táboří, tedy spíše živoří, osm vojáků v ušmudlaných pracovních uniformách. Nemají dost vody ani potravin, je jim zima. Nekompetentní velitelé absenci svých podřízených netečně ignorují.
Poslední okamžiky zpěvačky Věry Urieové se začínají odvíjet cestou tramvají č. 17 do pražského Braníku, kde půvabná žena vystupuje na konečné stanici a rychlou chůzi míří temnými a opuštěnými místy k domovu. Tady někde, v ospalé čtvrti na jihu Prahy, v noci z pátku na sobotu 26. října 1974 sboristka opery Národního divadla záhadně zmizí.
Úterý 6. března 1951. Na stráních se povalují zbytky sněhu. Je chladno. Ve večerních hodinách si lidé v okolních vesnicích na temném obzoru návrší všimnou oranžové záře. Vychází z lesa, kde stojí hájenka Lipovka. Právě tu plameny zachvátily. Zprvu to vypadá, že jde nějakou klukovinu, ale velmi brzy se ukáže, že oheň měl zastřít surový zločin.
Podcast Podivné zločiny: Spěch, mlha a tajemné zelené světlo stojí za nejpodivnější událostí české železniční dopravy. Záblesk proti sobě poslal dva vlaky. Srážka u Stéblové na podzim 1960 se stala nejtragičtější nehodou v naší historii. Podezření padlo na muže v desátém vagonu.
Středa 5. srpna 1987. Policie na základě oznámení zoufalých rodičů vyhlašuje celostátní pátrání po dvaadvacetileté Lence V., třiadvacetiletém Pavlovi P. a šestadvacetiletém Petrovi H. Koncem června společně odjeli z Prahy na čundr do malebně rozedraných pískovcových skal Českosaského Švýcarska. Vrátit se měli za týden. Nejpozději 5. července, podle počasí.
Kolem Prahy vyrostla těsně před začátkem druhé světové války unikátní betonová hradba. Pražská čára, technologický skvost a symbol odhodlání bránit svobodu, se však nikdy nedočkala své zkoušky ohněm. Proč tento velkolepý projekt ztroskotal a co nám jeho trosky v krajině vyprávějí o zradě, statečnosti a jedné z největších otázek českých dějin: Co kdyby se tehdy střílelo?
Vesnice Nová Oleška leží asi osm kilometrů severovýchodně od Děčína. Úzká silnice s rozpraskaným asfaltem se odsud vine mělkým údolím Bynoveckého potoka do blízké Srbské Kamenice. Zhruba v půlce cesty se silnice zařezává do svahu, pravá krajnice tak probíhá na poměrně vysokém valu. Pod ním je úzký pás louky ohraničený říčkou, za níž se prudce zvedá zalesněná stráň.
Ďáblický hřbitov v Praze. U severní zdi, kterou roky zakrývalo bujné nevzhledné houští, v místech, kam se odhazovaly odpadky, se skrývá pět metrů dlouhá zasypaná jáma, do níž totalitní režim zahrabával lidi, kteří měli nadobro zmizet z povědomí národa. I jejich zmučená těla byla nebezpečná. Nesla totiž svědectví o nesmírné komunistické krutosti.
Neděle 2. září 1945. V polovině cesty mezi vesnicí Kožlí a městečkem Zahrádka na Vysočině překonává silnice Hradišťský potok, který se o tři sta metrů dál vlévá do řeky Želivky. Před kamenným mostkem vpravo se odpoutává prašná cesta k Tomkovu mlýnu, vedle ní se zdvihá strmá zalesněná stráň a rozeklaná skála bývalého lomu. Na protější straně potok meandruje mezi svažitými loukami na dně údolíčka.
Úterý 11. září 1951. Zbývá pět minut do desáté hodiny dopolední. Z Hlavního nádraží v Praze vyjíždí expresní vlak do Chebu. Do cílového města dorazí v brzkém odpoledni. Na chebském nádraží odpojí rychlíku zadní vagony a na zbylou soupravu tří osobních vagonů a jednoho služebního vozu najede parní lokomotiva řady 365.0. Vzniká tím osobní vlak 3717 směřující do Aše.
Středa 19. února 1969. V Nelahozevsi na Mělnicku již třetí den stojí porouchaný vojenský náklaďák sovětské armády. Patří k jednotce okupantů dislokované ve středočeských Milovicích. U vozidla táboří, tedy spíše živoří, osm vojáků v ušmudlaných pracovních uniformách. Nemají dost vody ani potravin, je jim zima. Nekompetentní velitelé absenci svých podřízených netečně ignorují.
Všeruby a devět kilometrů vzdálené městečko Horní Bříza severně od Plzně propojuje silnička sledující říčku Třemošnou. Hned za obcí se po levé straně rozprostírá pole a menší sad, následuje zalesněné návrší zvané Lipovice a za ním už je křižovatka na Město Touškov a opačným směrem na Nekmíř, ležící na druhé straně vyvýšeniny.
Vesnice Nová Oleška leží asi osm kilometrů severovýchodně od Děčína. Úzká silnice s rozpraskaným asfaltem se odsud vine mělkým údolím Bynoveckého potoka do blízké Srbské Kamenice. Zhruba v půlce cesty se silnice zařezává do svahu, pravá krajnice tak probíhá na poměrně vysokém valu.
V honosné vilové čtvrti na jihu Prahy zmizela na podzim 1974 úspěšná operní pěvkyně Národního divadla. Případ je dodnes zahalen tajemstvím a opředen zvláštními zvěstmi o bujarých večírcích pohlavárů doprovázených násilnostmi v podzemí Národního divadla či o zabetonovaném těle v základech rozestavěné dálnice D1. A také je to případ plný záhad.
Vesnice Stéblová severně od Pardubic. Místo v rovinaté krajině Polabí, které se ničím nevymyká. Prochází tudy přímka železniční trati, v dálce z horizontu trčí skalnatý pahorek se zříceninou hradu Kunětická hora, jinak se tu líně rozprostírají pole, tu a tam doplněná remízky listnáčů. Na podzim roku 1960 se to však dramaticky změní.
Středa 5. srpna 1987. Policie na základě oznámení zoufalých rodičů vyhlašuje celostátní pátrání po dvaadvacetileté Lence V., třiadvacetiletém Pavlovi P. a šestadvacetiletém Petrovi H. Koncem června společně odjeli z Prahy na čundr do malebně rozedraných pískovcových skal Českosaského Švýcarska. Vrátit se měli za týden. Nejpozději 5. července, podle počasí.
Šachta XVI na Ďáblickém hřbitově ukrývala jeden z nejděsivějších zločinů komunistického režimu v Československu. Tam, u oprýskané severní zdi, ve druhé vrstvě odspodu, spočinulo dva roky po komunistickém puči tělo oblíbeného faráře, který sice nebyl žádným výjimečným kazatelem nebo teologem, ale ryzím autentickým knězem, který se nedal přesvědčit či zlomit ke lži.
