Ukázkovým příkladem bezostyšného plagiátorství je i chystaný titul od studia Tencent Light of Motiram, který už před svým vydáním vyvolává otázky, jak moc může nová hra čerpat z existujících vzorů, aniž by překročila hranici kopírování. Její vizuální styl, herní mechaniky i celkové pojetí tak nápadně připomínala veleúspěšnou herní sérii Horizon od Sony, že se do celé záležitosti museli vložit právníci. A právě tyto případy otevírají debatu, kde přesně leží hranice inspirace a chladného kalkulu, který může přerůst v naprosto evidentní plagiátorství.

Do celé problematiky pak vstupuje právní rovina. Spory o duševní vlastnictví ve hrách nejsou ničím novým a definovat, kde končí inspirace a začíná porušení autorských práv, se ukazuje jako složitý úkol. Historické případy, jako třeba soudní tahanice o práva na legendární Tetris nebo kontroverze kolem Pac-Mana, dokazují, že hranice není pevná - často může jít o šedou zónu, kterou si může každý vykládat jinak.

Příběh kolem Light of Motiram odráží i širší výzvu herního průmyslu: jak v době plné ověřených vzorců a žánrových klišé přijít s něčím skutečně novým. Originální myšlenky vyžadují odvahu riskovat a experimentovat - a právě to může rozhodnout, zda hra zaujme jako svěží zážitek, nebo zapadne mezi další variace na stejný motiv.