Podle čeho poznat dobrou telemedicínu? Ti, kdo platí, se začínají ptát

Telemedicína v Česku přestala být experimentem. Od února 2025 má pevnější zákonný rámec, službu nabízejí kraje, zaměstnavatelé i pojišťovny a přístup k ní mají statisíce lidí. S tím, jak trh roste, se ale mění otázka, kterou si klade. Už nejde o to, zda konzultace na dálku funguje. Jde o to, podle čeho poznat, že funguje dobře.

Pro pojišťovny je ta otázka letos naléhavější než dřív. Ubývají jim rezervy, sílí tlak na efektivitu systému a největší české zdravotní pojišťovny zařadily telemedicínu a umělou inteligenci mezi své priority již pro letošní, potažmo nadcházející rok. Kdo za službu platí, chce vědět, co za své peníze dostává. A to se dá změřit.

Kdo odpovídá a kdo ordinuje

Prvním kritériem vyhodnocení, zda a jak vlastně tzv. péče na dálku funguje, je odpovědnost. Rozdíl mezi technologickou platformou, která reálně vystupuje spíše jako digitální propojovatel, tedy vlastně jen jakýsi uzel, a registrovaným poskytovatelem zdravotních služeb, není vůbec jen formalitou. Poskytovatel nese za péči odpovědnost, kterou nelze smluvně vyloučit, vede zdravotnickou dokumentaci a podléhá stejným pravidlům jako jakákoliv kamenná ambulance.

Druhým kritériem jsou, možná překvapivě u telemedicíny, lidé. U ordinace vidí pacient jméno na dveřích a u telemedicíny by to mělo platit stejně. Například známá digitální poliklinika Dr. Digital, která péči poskytuje pod vlastním oprávněním, staví na renomovaných lékařích, ať už na lékaři urgentní medicíny Marku Dvořákovi, pediatrovi Cyrilu Matějkovi, gynekologovi Janu Přádovi, docentu neurologie Ondřeji Volném nebo internistovi Pavlu Fráňovi. Interní tým má zhruba třicet lidí, většinou zdravotníků, a lékaři ordinují v oboru své atestace. První kontakt zajišťuje zdravotní sestra, stejně jako v běžné ambulanci.

„Kdo chce, aby mu lidé svěřili zdraví na dálku, musí ukázat, kdo sedí na druhé straně. Bez toho telemedicína důvěru nezíská,“ říká zakladatel Dr. Digital Ondřej Svoboda. Jeho službu Dr. Digital dnes hradí komerční pojišťovny a zaměstnavatelé, ze zdravotních pojišťoven spolupracuje OZP. Přístup k ní má zhruba čtvrt milionu lidí v Česku a na Slovensku.

 „Kvalitní lékaře zároveň nezískáte tím, že jim nabídnete jen peníze. Musíte jim vytvořit prostředí, ve kterém mohou dělat medicínu způsobem, za který jsou ochotni se profesně postavit,“ doplňuje.

Zdroj: Lummi

Kvalita, kterou lze spočítat

Třetí kritérium je pro plátce nejdůležitější: měřitelnost. Seriózní poskytovatel by měl umět kdykoli vykázat dostupnost služby, dobu do prvního kontaktu se zdravotníkem, podíl případů uzavřených bez nutnosti fyzické návštěvy, podíl pacientů odeslaných k dalšímu vyšetření a hlavně to, zda se k němu skutečně dostali, a jaký byl další postup. A v neposlední řadě i ekonomiku provozu, tedy například nákladů na diagnózu.

Poslední metrika je nejméně vidět, pro systém má ale největší hodnotu. Pacient, kterého někdo správně nasměruje a ověří, že dorazil, nekončí zbytečně na pohotovosti nebo nepodstupuje špatná vyšetření. „Pacient nekupuje aplikaci. Kupuje jistotu, že se o něj nadstandardně postarají profíci, a chce to vidět v datech. Například v Dr. Digital případ nikdy neuzavíráme jen radou či odpovědí, ale ověřením, že pacient dostal péči, kterou skutečně potřeboval,“ říká Svoboda.

Certifikát místo slibu

Čtvrtým kritériem je technologie. Evropské nařízení o zdravotnických prostředcích (tzv. MDR) řadí software i přístroje do tříd podle rizika. U nejnižší třídy I si výrobce shodu s předpisy prohlásí sám, u tříd IIa, IIb a III ho musí prověřit nezávislý oznámený subjekt. Čím vyšší třída, tím přísnější nároky na klinická data. Například u krevního tlaku je to přesnost měření, a podobně.

„U zdravotnické technologie není certifikát vyšší třídy bonus, ale minimum. Musíme vědět, co stojí za každým číslem na displeji,“ vysvětluje Svoboda. Jeho digitální poliklinika Dr. Digital využívá například symptomový analyzátor třídy IIb a měření krevního tlaku z obličeje ve třídě IIa, pacientovi k tomu stačí pouze telefon. Tým za firmou se distribuci a regulaci zdravotnických technologií věnuje patnáct let a v minulosti přinesl do Česka první technologii na detekci melanomu. Na začátku příštího roku chce představit další technologie, které budou i ve třídě III.

Data a návaznost na systém

Páté kritérium je bezpečnost. Zákon dnes vyžaduje ověřenou totožnost obou stran a šifrovanou komunikaci. Každá konzultace patří do zdravotnické dokumentace, aby na ni mohl navázat další zdravotník.

Šestým kritériem je, jak služba zapadá do celkového robustního systému poskytování zdravotní péče. Kvalitní telemedicína nekonkuruje praktickým lékařům ani ambulancím, ale pomáhá pacienty správně směrovat. Akutní stavy patří záchranné službě, distanční péče má místo všude tam, kde člověk potřebuje rychle zjistit, co dál.