Na začátku 20. století byly hodinky svítící ve tmě symbolem pokroku - působily téměř magicky a slibovaly praktičnost i moderní styl. Jen málokdo ale tehdy tušil, že za jejich jasem stojí radioaktivní prvek, který pomalu, ale jistě ničí lidské tělo. A že jeho oběťmi se stanou především mladé ženy, dnes známé jako „Radium girls“ neboli „radiové dívky“.
Dokončoval DAMU, hrál v divadlech, filmech i seriálech – byl vycházející hvězdou. Jenže taky šířil petici Několik vět, účastnil se Palachova týdne a 17. listopadu byl na Albertově. Po autonehodě, která ho upoutala na vozík, se stal symbolem odvahy a přesvědčení. „Je lepší být na vozíku než s komunisty. O tom vůbec není pochyb,“ říká herec Jan Potměšil během unikátního vzpomínání na listopad 1989.
Tisíce kilometrů po Česku i Evropě, bezpočet nocí ve stanu a sprcha jen každé tři dny – tak vypadá život třiasedmdesátiletého Břetislava Snášela z Třince, známého na internetu jako Děda na kolobrndě. Jeho nehasnoucí chuť jezdit pořád dál dokazuje, že životní dobrodružství důchodem nekončí – někdy může naopak teprve začít.
Když Gary Williamson ve svých osmnácti letech náhle oslepl, zdálo se, že se jeho sny o fotografování rozplynuly. Dnes, o více než třicet let později, patří mezi nejvýraznější fotografy se zrakovým postižením v Evropě. Jeho černobílé snímky dokazují, že svět nemusíme vidět očima, abychom ho dokázali skutečně vnímat.
Váží přes 500 kilogramů a vyhrál soutěž, o které mluví tisíce lidí. Navzdory vážnému zranění dokázal překonat všechny soupeře - a přesto se zdá, že mu na vítězství vůbec nezáleží. Příběh jednoho medvěda, který baví a inspiruje tisíce lidí po celém světě, začal v srdci divočiny na daleké Aljašce.
Pokud se běžný úkon, jakým je napíchnutí sousta na vidličku, promění v nepřekonatelnou bariéru, máte před sebou každodenní problém. Jak se zbavit při stravování závislosti na pomoci druhých? Adéla toužila po samostatnosti. Chtěla se najíst sama. Pro někoho běžný úkon, pro ni zásadní problém. Tak se zrodil Vidlík, vynález, který pomáhá lidem s handicapem.
Že vám pojem "skleněné děti" nic neříká? Není to totiž žádný odborný výraz ani diagnóza, ale označují se tak sourozenci postižených či těžce nemocných dětí. Ti mnohdy končí na okraji zájmu rodiny, trpí odsunutím na vedlejší kolej a cítí se neviditelní. Naučí se své potřeby neventilovat. O tom, jak se v takovém prostředí žije, promluvila i zpěvačka Kamila Nývltová. Její sestra Eliška trpěla obrnou.
"Skleněné děti" - děti, které mají sourozence se zdravotním postižením nebo těžkou nemocí - často vnímají dva oddělené světy, ten doma a ten venku. “Málokdo dokáže opravdu porozumět té vaší realitě. Člověk si do toho běžného světa chodí tak trochu odpočinout,” říká režisérka dokumentu Ta druhá Marie-Magdalena Kochová, která má sestru se zdravotním znevýhodněním.
Počet žáků s nejrůznějšími handicapy roste, místa ve speciálních školách ale nedostačují. Řešením může být zřízení speciálních tříd na běžných základních školách, o to však mnoho obcí nemá zájem. Bojí se i rodiče. Existují však výjimky. Aktuálně.cz navštívilo školu, kde se už osm let daří propojovat výuku žáků se zvláštními potřebami a těch z běžných tříd.
Lidé s postižením, kteří potřebují stálou péči, ale pobývají doma, narážejí na mezery v pomoci státu. Péči často zastávají jejich blízcí a mnozí kvůli tomu strádají. "Není v silách žádného pečujícího starat se nepřetržitě, bez možnosti odskočit si ani na nákup," popisuje žena, která se stará o nemocného manžela. Vládní koalice připravuje změny, které by lidem v podobné situaci měly ulevit.
Před rokem málem zemřel. Petrovi Kyjovskému praskla aorta a od prsou dolů ochrnul. Nehybný a neschopný mluvit zůstal na jednotce intenzivní péče. Když se ale jeho stav stabilizoval, přesunuli ho na nevhodné oddělení. Protože na spinální jednotce, kde by dostal péči vhodnou k jeho typu postižení a mohl rehabilitovat, nebylo místo.
Na život lidí s postižením se zaměřuje divadelní inscenace Příchozí, která měla tento týden premiéru v pražském Vzletu. Vznikla jako součást projektu Území nikoho, jímž vršovické kulturní centrum od jara přibližuje problémy komunit a míst přehlížených společností.
Katka pracuje ve finančním oddělení leasingové firmy. Ve čtvrtek vyráží vyzvednout Denisku, 14letou dívku s těžkým mentálním postižením a potřebou celodenní péče. Stráví s ní odpoledne a vrátí ji rodičům, kteří konečně měli prostor si odpočinout nebo třeba zajít na poštu.
V Česku se na místo v sociálních službách čeká v mnoha případech i roky. Podle analýzy EY si například ve Středočeském kraji člověk na místo v domově pro seniory průměrně počká celých 317 dní. A v případě kombinovaného postižení či klientů vyžadujících vyšší míru podpory to je mnohonásobně déle.
Johanka a Eliška jsou třináctiletá jednovaječná dvojčata, která trpí svalovou dystrofií. Onemocnění způsobuje postupné ochabování svalů, nejdříve v končetinách, poté srdce a následně i dýchacích svalů, což vede k nemožnosti dýchat bez pomoci ventilátoru.
„Když máš dítě s postižením, je to proto, že jsi udělal něco špatně. Bůh tě za něco trestá, protože jsi špatný člověk,“ vysvětluje Veronika W. Kinyanjui předsudky kmenové kultury, ze které pochází a která stále zásadně určuje způsob prožívání lidských životů. Poté, co byl její prvorozený syn diagnostikovaný jako autista, se přestěhovala z Keni za manželem na sídliště na Kladně.
V roce 1994 si začínající podnikatel Petr Pajma řekl, že by chtěl vybudovat firmu, která by nabízela postiženým zaměstnancům plnohodnotnou práci. Nyní je 2P Servis v Sušici zavedená chráněná výrobna profesních oděvů, zdravotnických ochranných pomůcek a lůžkovin. Sázka především na zdravotnictví se vyplácí, na oslovení některým z ministerstev však čekají zatím marně. A tak chystají další nabídku.
Byt s vlastní kuchyní, záchodem i koupelnou. Místo, kde jsme doma a odkud můžeme vyrazit ven, kdykoliv se nám zachce. Na nákup, na procházku nebo za kamarádem. Přesně tak popisuje svůj život trojice hrdinů se zdravotním postižením v prvním dílu nového dokumentárního seriálu #ProPodporu šitou na míru z dílny Aliance pro individualizovanou podporu.
Dvaadvacetiletý Josef Zaduban se narodil s oboustrannou hluchotou. Přesto studuje na Fakultě technologické na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Studium ho naprosto pohltilo, jeho výsledky patří k těm nejlepším. "Odmalička mě zajímají technické věci a stroje. Lákala mě představa práce a pokusů v laboratořích a také to, že si rozšířím znalosti matematiky a fyziky," říká. Nyní získal i prestižní cenu.
Pavlína Šafusová začínala s jedním "chlaďákem" a jedním hrncem. V obci Krásná Lípa ve Šluknovském výběžku se jí podařilo vybudovat vyhlášenou čokoládovnu Mana, jež je zároveň sociálním podnikem. Zaměstnává zde pracovníky se zdravotním postižením, na trhu se však prosadili nikoliv "ze soucitu", ale kvalitou své ručně vyráběné čokolády.
Situace lidí s těžkým handicapem je svízelná. Nejvyšší, čtvrtý stupeň příspěvku od státu vystačí jen na šest hodin denně. Z 19 200 korun často žije i opatrující rodič, který nemá jiný příjem. Kdo žije sám, musí obvolávat nadace a sponzory. Stát nabízí jako řešení život ve velkých sociálních ústavech. Postižení žádají o pátý stupeň podpory, jenž by umožňoval zaplatit asistenta na celý den.
Martin Ballaty se před rokem a půl rozhodl odejít na volnou nohu a začal provozovat pojízdný stánek s občerstvením. Místo hamburgerů nebo trhaného masa se však rozhodl zaměřit na sladké tvarohové koblížky s rozličnými polevami. Food truck s názvem Gule navíc poskytuje zaměstnání handicapovaným. Ti totiž stejně jako ostatní podle Ballaty chtějí žít normálně a dělat, co je baví.
Případ čtyřleté Brigit, která se předčasně narodila na Ukrajině, ukazuje stinnou stránku byznysu s náhradním mateřstvím. Holčička je tělesně i mentálně postižená a biologičtí rodiče ze Spojených států o ni nejeví zájem.
Fakultní nemocnice v Motole se brání kritice za to, že odmítla malému Oliverovi podat lék Zolgensma. Podle jejích představitelů chlapcovým rodičům závazně nesdělila, že mu lék podá. Látka by navíc stav zanedlouho dvouletého Olivera mohla ještě zhoršit. Rodiče chlapce trpícího spinální svalovou atrofií předtím jednání nemocnice označili za podraz.
