Přirozenou cestou děti mít nemohou, ale rodinu založit chtěli. Sedmapadesátiletý právník Ivo a jeho partner, dvaačtyřicetiletý zaměstnanec ve státní správě Jakub, se proto rozhodli pro pěstounství, což pro ně byla prakticky jediná možnost. Nyní vychovávají dva romské kluky - pětiletého Milana a osmiletého Dominika.
Čtyři roky se Jana a David Bukvovi marně snažili počít dítě, a to i pomocí hormonální léčby, než je cesty osudu dovedly k adopci. Osvojili vysněné miminko, po necelém roce přijali jeho sourozence a po pár měsících přibyl potomek třetí, biologický.
Nepříznivý prospěch vždy nemusí značit pouze lajdáctví. K typickým rysům dětí, které doma zažívají potíže, se řadí i náhlé projevy agresivity či neobvyklé chování. V mnoha případech jsou učitelé první osobou, která si toho všimne. Webová stránka Domů nevidíš jim má sloužit jako praktická příručka vedoucí k prevenci, rozpoznání i vyhodnocení situace žáka a následnému poskytnutí potřebné pomoci.
Chlapec z Děčína se po několika měsících v nemocnicích dostal k pěstounce, našel bezpečný domov. Byli jsme osloveni paní Jirglovou, která na případ upozornila, začali jsme shánět pěstouny. Kdyby nebylo jí, chlapec by skončil v ústavu. Těchto případů opuštěných dětí jsou desítky ročně, pochybení v tomto případě vidím na straně OSPODu, říká Hana Martinková Bojková z Aliance náhradních rodin.
Výhrůžky a pronásledování na ulici. To je realita prezidenta ČLK Milana Kubka. Je ve válce s antivaxery? Zeptáme se ho. Příběh opuštěného chlapce se dočkal šťastného konce, budeme o něm mluvit s Hanou Martinkovou z Aliance náhradních rodin. A také o dodržování bezpečnostních zásad u filmu s kaskadérem Jiřím Kosorinským, diskutovaný vizuál Sama doma a interview s Veronikou Danišovou.
Odměny pěstounů zřejmě vzrostou a budou se odvíjet od minimální mzdy. Zvýší se také státní příspěvky na dítě pro klokánky a podobné azylové domy. Ve vládní novele o sociálně-právní ochraně dětí to schválila sněmovna hlasy 99 ze 113 přítomných poslanců. Dolní komora předlohou prakticky zrušila kojenecké ústavy, když stanovila věkovou hranici tři roky pro ústavní péči o děti.
Minimálně tři týdny se rodiče neuvidí s dětmi, které žijí v zařízeních, jako jsou SOS dětské vesničky, nebo u pěstounů. Kvůli omezení pohybu po republice jsou i tyto návštěvy zakázány. Jak ale varují někteří odborníci, i krátká odluka od rodičů může negativně ovlivnit psychiku dětí. Ministerstvo práce a sociálních věcí doporučuje kontakt on-line, ten však nejmenším dětem styk s rodiči nevynahradí.
Naivita? Hloupost? Podvod? Čert ví. Příběh má i dobrou stránku, ochotu a rychlost, s níž štědří dárci na výzvu o pomoc zareagovali. Poslali skoro 300 tisíc korun.
"K profesi přechodného pěstounství mě navedla moje dlouholetá kamarádka, sama pěstounka. Přišlo to v době, kdy jsem ukončila jednu etapu svého života, a protože mám děti ráda a tato práce je smysluplná, šla jsem do toho," vysvětluje 56letá Alena Benešová důvody, proč se rozhodla stát přechodnou pěstounkou.
Přechodná pěstounská péče sice může podle zákona trvat maximálně rok, v odůvodněných a výjimečných případech ji však lze prodloužit. Justice musí při výkladu zákona zohledňovat nejlepší zájem dítěte, zdůraznil ve čtvrtek v nálezu Ústavní soud. V praxi lze po roce například rozhodnout o opakovaném svěření dítěte do péče přechodných pěstounů, anebo o přeměně na dlouhodobou péči.
Martin Kavka, který do slovníku nazvaného Čeština 2.0 shromáždil za deset let už více než jedenáct tisíc hesel; Marie Oktabcová z projektu Hledáme rodiče; spisovatel a scenárista Jan Novák, který mimo jiné napsal knihu o příběhů bratří Mašínů Zatím dobrý
Snažíme se omezit ústavní péči hlavně u dětí do sedmi let věku, mimo rodinu vyrůstá v Ćesku asi osm tisíc dětí, děti do pěstounské péče nejsou právně volné, mají kontakt s původní rodinou. Hledání náhradních rodičů je nekonečná práce, říká Marie Oktabcová z projektu Hledáme rodiče. Dodává, že často trvá několik let, než se někdo rozhodne být pěstounem, finance za pěstounství jsou podle ní důležité, ale podle ní jsou snazší způsoby, jak si je vydělat.
Podle znalců má žena smíšenou poruchu osobnosti a hluboce podprůměrný intelekt na hranici mentální retardace.
Že si pěstouni berou děti pro peníze, mě vždycky strašně rozčílí, lze si vydělat snáz, o cizí dítě se nedá pečovat pro peníze, hlavní motivací lidí je pomoct a naplnit svoje biologické touhy, říká autorka cyklu Rodiče napořád, dokumentaristka Olga Špátová. Dodává, že nebylo snadné rodiny najít, většina dětí v pěstounské péči je nějak ošetřena zákonem. V cyklu vystupuje například rodina, která vychovává osm romských dětí.
Česko má ještě v živé paměti sporný případ odebrání dvou malých synů Evě Michalákové Barnevernetem - norským úřadem na ochranu dětí. Není náhodou, že vlna proti norským praktikám prošla nedávno většinou Evropy i Austrálií. Proč právě teď, když úřad funguje již od roku 1992? „Barnevernet postupně prohlubuje svůj zájem od dětí, jejichž rodiče mají problémy s psychikou, alkoholem či drogami, až po soft kategorii, kdy jeho úředníci zkoumají, kdo je ‚dost dobrý rodič‘. To je velmi vágní a tady právě začaly problémy,“ říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz režisérka Ivana Pauerová Miloševičová, jež v Norsku natočila dokument Děti státu. Po premiéře na festivalu v Jihlavě jde nyní do České televize.
Šestidílný dokumentární cyklus Olgy Špátové Rodiče napořád, jejž od listopadu do prosince vysílá Česká televize, má ve společnosti otevřít diskusi o prospěšnosti pěstounské péče. I přes její nesporné výhody je totiž stále upozaďována a podfinancována, stát podporuje spíše neosobní ústavní péči. Dokument ukazuje nejrůznější podoby pěstounství, jedna z epizod vypráví o dvou Petrech, kteří vychovávají dvouletého Radka. "Dítě potřebuje mít své lidi, svou rodinu, ideálně fungující mámu a tátu. Pokud to není možné, tak dva muži nebo dvě ženy, kteří dají dítěti bezpečný domov a lásku, jsou určitě lepší než ústav," říká ředitelka Nadace J&T a odborná poradkyně dokumentu Marie Oktábcová.
Minulý týden zemřela v plzeňské nemocnici dvouletá holčička, kterou tam ve vážném stavu převezla záchranka. Podle policie ji měla týrat pětadvacetiletá žena, která o ni a její devítiměsíční sestru společně se svým mužem od července pečovala. Soudní pitva prokázala, že zemřela kvůli zranění hlavy. Obě děti jim svěřil soud jako příbuzným rodičů, kteří se o ně nemohli starat. Pár teprve žádal o oficiální pěstounství. Protože byli z rodiny, kontroly před svěřením do péče nebyly nijak přísné a podle sociálního odboru nezjistily žádné pochybení. Podle policie ale týrání nebylo jednorázové, po převozu do nemocnice se našla i starší zranění.
Daňová sleva na první dítě se zvýší, nárok na dětské přídavky se rozšíří a zlepší se i pravidla pro čerpání rodičovského příspěvku.
Jana a Jiří chtěli k vlastnímu synovi adoptovat další dítě. Když ale zjistili, že by čekali až deset let, rozhodli se pro pěstounskou péči. Žadatelů o adopci je každoročně více než adoptovaných dětí. Takzvaně právně volných dětí, které lze osvojit, je naopak podle odborníků čím dál méně, protože se klade větší důraz na práci s biologickými rodiči, aby děti mohly zůstávat v původních rodinách. Pomalu už ale klesají i počty žadatelů. Některé mohl odradit stále zdlouhavější proces, jiní se spoléhají na rostoucí úspěšnost asistované reprodukce.
Vláda chce udělat změny v péči o ohrožené děti, zejména zakázat umisťování dětí do sedmi let do dětských domovů a zařadit péči o ohrožené děti pod jeden resort - nyní totiž spadá pod ministerstvo práce a sociálních věcí, zdravotnictví i školství, systém je tam značně neefektivní. Vláda chce přesouvat finance z velkých ústavů do služeb pro rodiny a náhradní rodinné péče. Na vypracování návrhů nových zákonů a jejich projednání a schválení je však potřeba čas minimálně do poloviny příštího roku, Sněmovna poté bude mít prázdniny a do podzimních voleb se tak nejspíš zákon schválit nestihne.
U norského soudu v pátek proběhlo poslední stání k odvolání Češky Evy Michalákové proti loňskému rozhodnutí úřadů o zbavení rodičovských práv k oběma synům a adopci mladšího chlapce. Rozhodnutí padne do čtyř týdnů, Michaláková ho dostane písemně.
Ročně se v Česku narodí 600 dětí, které rodiče po porodu opustí. I ony mají právo na informace o své minulosti a rodině. Pomoci může i kufřík od nadace La Vida Loca.
Britský soud v odvolacím řízení zakázal ženě z Walesu, aby své dceři dala jméno Cyanide (Kyanid), které považovala za mimořádně pěkné. Matka, která přivedla loni na svět dvojčata, zároveň marně usilovala o to, aby se syn jmenoval Preacher (Kazatel), uvedla agentura AP. Úřady pochybují o příčetnosti ženy a rozhodly se děti předat do pěstounské péče. Spor s navrhovatelkou vedly od loňského září, kdy soud nižší instance její snahu také zamítl. Podle soudkyně odvolacího tribunálu Eleanor Kingové nelze pochybovat o tom, že dívka by mohla brát pojmenování po smrtícím jedu jako důkaz, že ji její biologická matka zavrhla.
Norsko brzy zásadně změní postupy sociální služby Barnevernet, která je v Česku známá kvůli kauze Evy Michalákové, jíž v Norsku odebrali dva syny a ona se je už pět let snaží získat zpět. "V Norsku vznikne nový úřad. Ten se spojí s Českem hned, jakmile začne vůbec nějakou českou rodinu vyšetřovat," uvedla pro Aktuálně.cz právní poradkyně ředitelství Barnevernetu Agnete Krogvigová. Ředitel Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí v Česku Zdeněk Kapitán tuto informaci potvrdil. V případě odebrání půjdou děti do Česka, ne do Norska, jako je tomu dnes. Na již odebrané děti se nicméně novinka nevztahuje.
