Japonské Muzeum nindžů ve městě Iga v prefektuře Mie by zřejmě samo potřebovalo několik speciálně cvičených bojovníků z feudálních dob, proslulých rychlostí, nenápadností a nekonvenčními technikami boje. Pak by možná nepřišlo o trezor s miliónem jenů (asi 209 tisíc korun), které z něj před týdnem ukradli neznámí zloději - a zvládli to za tři minuty.
Japonská studentka, která se věnuje historii nindžů, dostala ve škole nejlepší známku za svůj esej, přestože odevzdala zdánlivě prázdnou stránku. Profesor totiž zjistil, že slohovou práci napsala neviditelným inkoustem. Využila k tomu tradiční techniku aburidaši, kterou vynalezli právě nindžové.
Nikdy jsem to nedělal kvůli tomu, že bych se chtěl umět prát, vnitřně jsem hledal něco víc, líčí Luboš Pokorný. V Česku vede školu Budžinkan, kde se jeho žáci učí techniky nindžucu. Sám stále jezdí do Japonska za svým mistrem. Je mým druhým otcem, říká Pokorný, který se bojovému umění začal věnovat už před revolucí. Ve filmech z Hollywoodu jsou podle něj vidět jen šílené skoky a nesmyslné techniky, které mají s uměním nindžů jen málo společného. Z Japonska si domů vozí zbraně, brnění a další artefakty. Je to finančně náročné, jednou chci ale otevřít muzeum, plánuje Pokorný.
V nelegálních dolech nedaleko hlavního města Mongolska pracuje víc než sto tisíc vesničanů. Doly neodpovídají bezpečnostním normám a pracovníci tu mnohdy pracují i nonstop. Úřady jsou podplacené, takže s tím nic nedělají. Každoročně na následky špatných pracovních podmínek zemře více než desítka lidí. Místní jim říkají nindžové.
Mladý Američan získal coby první cizinec placené místo v profesionálním ninja týmu, který zřídily japonské úřady. Sedmičlenný tým má za úkol prezentaci svých bojových schopností k posílení cestovního ruchu. Američanovi se podařilo pokořit více jak 200 kandidátů z Japonska i zahraničí; splnil si sen a stal se tak alespoň pro turisty japonským špiónem, po čemž toužil již od svých tří let.
