Stanislav Šulc: Problém důchodů aneb Začněme věřit v roboty
Čtěte e15 v Googlu přednostně
Nastavte si e15 jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
My třicátníci si dnešní rozhodnutí můžeme přeložit pouze tak, že díky populismu můžeme na jakýkoli státem servisovaný starobní důchod vesele zapomenout. Nebo do něj budeme moci nastoupit až tak v devadesáti a i pak půjde o částku rovnou dnešním nižším tisícovkám.
Dobrá, člověk si může hrát na svědomitého občana a šetřit si na penzi sám. Krásnou písničku o zhodnocujícím se pytlíčku peněz hraje řada společností nabízejících penzijní připojištění. Ale aktuální refrén zní trochu děsivě: v dlouhodobé perspektivě fondy nebudou mít na čem vydělávat, protože nulové až záporné sazby jejich výkonu opravdu nijak nepomáhají. Takže tato cesta je také dlážděna dobrým úmyslem, ale vede přinejlepším donikam. A možná i do pekla.
A konečně je třeba vzít do úvahy také dynamiku trhu práce a mizející pracovní příležitosti. Naše evropské vzory bojují s nezaměstnaností mladých již dlouhá léta a my se na to brzy budeme muset brzy připravit také. A věková hranice odchodu do důchodu v tom bude hrát velmi důležitou roli.
S tím, jak se v této zemi daří prosadit jakoukoli reformu důchodového systému, se na současném stavu nezmění nic ještě dlouhé dekády. Nicméně jednou, a nemusí to být ani za desítky let, se to všechno zhroutí. Na jedné straně budou desítky procent mladých bez práce, na straně druhé desítky procent důchodců a mezi nimi desetina populace, která to sama uplatí. Tak snad aby všechnu tu nadhodnotu k přerozdělení vytvořili roboti, protože jinak potěš pámbů.
