Merzova strana zažila historický debakl, přesto jeho křeslo kancléře zatím nikdo neohrožuje

Výsledky německých zemských voleb skončily pro Křesťanskodemokratickou unii (CDU) kancléře Friedricha Merze katastrofou. V Meklenbursku-Předním Pomořansku na severovýchodě Německa strana získala pouze 4,9 procenta hlasů a do sněmu se tak vůbec nedostala. Stalo se tak poprvé v celé historii Spolkové republiky Německo. Znamená však tento výsledek voleb konec kancléře Friedricha Merze? S kolegy v Komerční bance se domníváme, že ne. 

Ještě před samotnými volbami osm zemských premiérů CDU vydalo společné prohlášení na podporu kancléře, což naznačuje, že preferují spíše stabilitu ve straně než personální změny. Zároveň není jisté, že by výměna lídra byla dostačující na zastavení odlivu voličů směrem k AfD a dokázala zvrátit trend ve volebních průzkumech. Německá politická kultura navíc tradičně není příliš nakloněna výměnám spolkového kancléře v průběhu volebního období. 

Další kritické období: konec příštího dubna

Příležitost ke změně ve vedení by se mohla objevit nejdříve po zemských volbách v Severním Porýní-Vestfálsku, které proběhnou 25. dubna příštího roku. Pokud by tamní ministerský předseda Hendrik Wüst vedl CDU k přesvědčivému volebnímu vítězství, mohl by získat i silnější pozici v debatě o budoucím směřování strany. 

Náš základní scénář však zatím počítá s tím, že CDU zachová kontinuitu vedení a pokusí se využít zbývající čas do spolkových voleb v roce 2029 ke zlepšení ekonomické situace a obnovení důvěry voličů. V souvislosti s tím však může dojít k přesunu části vládních výdajů od investic ke spotřebě domácností či zbrzdění potřebných reforem. Takový vývoj by sice krátkodobě podporoval ekonomický růst, zároveň by ale omezoval schopnost Německa zvyšovat svůj dlouhodobý růstový potenciál. 

Rostoucí volební podpora AfD zároveň otevírá širší debatu o budoucím uspořádání německé stranické politiky. Současné průzkumy naznačují, že po příštích volbách by jedinou realistickou většinovou variantou mohla být opět široká koalice typu Keňa, tedy CDU/CSU, SPD a Zelení. V dlouhodobějším horizontu se proto bude stále častěji diskutovat o podobě takzvaného „cordon sanitaire“, který dosud brání spolupráci etablovaných stran s AfD. 

S pokračující fragmentací politické scény a rostoucí únavou voličů z velkých koalic by se do budoucna mohly stát realističtější variantou také menšinové vlády hledající podporu pro jednotlivé legislativní návrhy napříč parlamentem. Německo tak pravděpodobně vstupuje do období vyšší politické volatility, jejíž vývoj bude významně ovlivněn schopností AfD prosadit se i ve vládní odpovědnosti. 

Autorka je analytičkou Komerční banky.