Komentář Martina Lobotky: Optimismus není na místě
Čtěte e15 v Googlu přednostně
Nastavte si e15 jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Makroekonomická prognóza ministerstva financí se od té zveřejněné centrální bankou příliš neliší, jen je kvantitativně optimističtější. Zatímco ČNB očekává letos pokles ekonomiky o více než osm procent, v dalších dvou letech pak růst o 3,5 procenta, dle ministerstva se ekonomika letos propadne o 6,6 procenta, v roce příštím pak o necelá čtyři procenta poroste a na úroveň roku 2019 se vrátí až v roce 2023.
I u inflace jsou mezi prognózami rozdíly, ale jen mírné. Obě instituce očekávají v roce 2021 zpomalení inflace, MF ČR na 1,9 procenta, centrální banka na 2,4 procent. Slabším kurzem koruny tento inflační rozdíl vysvětlit nejde: ani centrální banka, ani správci státních peněz nečekají žádné výrazné posílení či oslabení koruny.
Tolik suchá čísla prognostiků. Co si z nich ale vzít? To nejdůležitější je sdělení, že ekonomika není v normálu a ani hned tak nebude. Z měsíčních dat, vývoje na trhu nemovitostí i předstihových indikátorů se přitom může zdát, že všechno je „zpátky v únoru“. Centrální banka ani ministerstvo financí si to ale nemyslí.
Ekonomika je dnes v jakémsi blaženém zajetí krátkozrakosti, v němž si, slovy Marka Mory z ČNB, „řada ekonomických subjektů, zvláště občanů, pořádně neuvědomuje situaci, která je před námi“. A má nejspíš pravdu. Jsou zde totiž celé sektory, které jsou daleko normálu (pohostinství, doprava, turismus) nebo ve kterých se skutečný rozsah problému teprve projeví (špatné úvěry v bankách, problémy skupiny Arca atp). Každá pátá firma a každý čtvrtý zaměstnanec dostali na pracovní místa podporu ze státního rozpočtu, a to skrze program Antivirus. Počet ochranných moratorií ve zjednodušeném režimu využilo letos třiapůlkrát více firem než v roce 2009.
Druhá vlna koronavirové epidemie je realitou ve většině zemí EU a je pravděpodobné, že dojde k dalšímu přiškrcení ekonomické aktivity (ohlášená třítýdenní uzavírka v Izraeli je dost možná pohledem do podzimní reality Evropy). Registrace nových aut v Německu poklesly v červnu, po kompletním otevření ekonomik, meziročně o třetinu, ve Španělsku o čtvrtinu. Jádrová inflace v eurozóně je na historickém minimu, což indikuje slabou agregátní poptávku.
A tak jediným důvodem, proč se nyní, v září, nepotýkáme s dvojnásobnou mírou nezaměstnanosti a s dvojciferným propadem maloobchodu, je fiskální politika. Stávající ekonomická situace mi připomíná situaci po pádu na kole: v prvních minutách vás nic nebolí, protože bolest začnete vnímat až poté, co endorfiny vyplavené do krvi při pádu z krve zase zmizí.
Klíčovou otázkou tak je, kdy se tyto fiskální opioidy z krevního oběhu ekonomiky dostanou. Na tuto otázku nám prognóza MF ČR bohužel odpověď nedává – pro letošek sice počítá s negativním saldem veřejného sektoru, ale výhled vývoje tohoto indikátoru pro roky 2021 absentuje. Centrální banka ve své prognóze počítá pro příští rok s negativním fiskálním impulsem, ale je otázkou, zda to není ve volebním roce očekávání nerealistické.
