Je AI bublina? Slavný investor varuje, tak jednoduché to ale není

Legendární miliardář a zakladatel Bridgewater Associates Ray Dalio nedávno varoval, že oceňování velkých technologických firem dosáhlo extrémních hodnot a AI bublina se nebezpečně blíží prasknutí. Podle něj jsou očekávání trhu ohledně budoucí ziskovosti nepřiměřená a příliv kapitálu připomíná předchozí spekulativní mánie. Bleskové zhodnocení akcií v čele s Nvidií staví investory před otázku, zda se opět nekupují jen vzdušné zámky. Ostatně už jsme to párkrát zažili, takže strach je na místě. 

Obrovské částky proudící do AI infrastruktury dávají skeptikům za pravdu. Investice do datových center a čipů dosahují astronomických čísel. Jen v roce 2026 se odhadují na více než 400 miliard dolarů, avšak návratnost zůstává v mnoha případech nejasná. Označit celou horečku za klasickou bublinu je ale příliš zjednodušující. 

Na pozvání České národní banky o tématu nedávno přednášel v Praze ekonom Luboš Pástor z University of Chicago, který přinesl jemnější pohled. Vysoké ceny akcií podle něj nemusí být projevem neracionálního šílenství, ale racionální reakcí na obrovskou nejistotu ohledně budoucího růstu produktivity. 

Co je nyní jinak

Rozdíl vynikne při srovnání s internetovou dot-com bublinou z konce devadesátých let. Tehdy růst táhly neziskové mladé firmy bez jasného obchodního modelu, které pálily hotovost. Dnes jsou lídry zavedené, vysoce ziskové společnosti s mohutným tokem hotovosti. Zatímco tehdy byly P/E násobky u lídrů extrémně vysoké a neodpovídaly hospodaření, dnešní technologické giganty generují reálné a masivní zisky. A hlavně všichni jejich produkty denně používáme, není to jen chiméra. 

Hlavní riziko proto neleží v samotných cenových násobcích. Pástor ukazuje, že spočívá ve struktuře financování a v rozvaze. Na rozdíl od roku 2000, kdy byla vlna financována převážně vlastním kapitálem a ztráty nesli hlavně akcionáři, dnešní investice do AI stále více spoléhají na dluh. Kapitál na nákup GPU čipů pochází z dluhopisů, soukromého úvěrového trhu a mimorozvahových struktur. Krátká životnost těchto aktiv, často jen tři až pět let oproti desítkám let u klasické infrastruktury, vytváří tlak na neustálou obnovu a splácení. 

Historie nás učí, že způsob financování rozhoduje o dopadu na ekonomiku. Pokud se do problémů dostane sektor financovaný dluhem, ztráty se přelévají na věřitele, banky a úvěrové fondy a mohou vyvolat systémovou krizi podobnou té z roku 2008. Posun AI investic k dluhovému financování v poslední době proto vyžaduje významnou opatrnost centrálních bank a regulátorů. A investorů, samozřejmě. 

Desetina firem tvoří už třetinu váhy

Dalším skrytým rizikem je bezprecedentní tržní koncentrace a neprůhlednost soukromých trhů. Podíl deseti největších akcií se dostal k rekordním hodnotám kolem 30 procent, což dále zesiluje popularita ETF. To jsou hodnoty na zhruba dvojnásobku toho, co jsme zažívali od 90. let. Ale není to bezprecedentní, známe podobnou výši třeba z 60. let. 

Varování slavných investorů, jako je Ray Dalio, dělají skvělé titulky, skutečné nebezpečí však leží jinde než v samotných cenách akcií. Vysoká ocenění jsou u přelomových technologií přirozenou součástí hledání nové rovnováhy. To bylo vždycky. Jak ale shrnuje Luboš Pástor, klíčem je sledovat dluh a páku, nikoliv pouhé cenové násobky. Tržní ocenění může být slabým signálem přicházející pohromy, zatímco předlužení představuje signál velmi silný. 

AI revoluce se tak možná nezhroutí na přehnaném optimismu, ale může narazit na skrytá rizika v netransparentních dluhových strukturách, které se pod povrchem technologického zázraku tiše hromadí...