Jan Brázda: Musk se rozčiluje oprávněně. ESG je zatím relativní
Čtěte e15 v Googlu přednostně
Nastavte si e15 jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Ne nadarmo patří Elon Musk se svými 95 miliony followerů mezi nejsledovanější účty na Twitteru, síti, kterou se momentálně střídavě snaží ovládnout i majetkově. Na vyjádření myšlenky v pouhých 240 znacích má nepopiratelný talent. Dokázal to naposledy minulý týden, kdy se ohradil proti vypadnutí své Tesly ze společnosti udržitelných firem S&P 500 ESG indexu.
Musk z pozice jedné z největších současných celebrit otevřel živelnou debatu o poměrně složité problematice měření „udržitelnosti“ byznysu a jednotlivých firem, která se obvykle odehrává spíše na odbornějších fórech a platformách. Pojďme se zaměřit na Muskovo závěrečné zvolání, že ESG je podvod. K tomu je potřeba pochopit, proč se nějaké ESG vůbec řeší. E v této zkratce znamená „environment“, tedy životní prostředí. Odkazuje z velké části na boj proti změně klimatu. S a G znamenají „social“ a „governance“ a vztahují se k trendu, který mnozí kritici označují za erozi kapitalismu. Tedy že zisk a akcionáři už nejsou jedinými měřítky a stakeholdery úspěšnosti podnikání. Kromě toho se bere ohled na dopad podnikání na společnost.
Zatímco dříve záleželo hlavně na finančních výsledcích firem, nyní se čím dál více dbá i na zmíněné nefinanční faktory. Svědčí o tom také nárůst počtu CSOs (Chief Sustainability Officers) ve velkých firmách. Podle letošní studie PwC má tuto pozici plnohodnotně nebo částečně 87 procent severoamerických a 91 procent evropských veřejně obchodovaných firem. Označit tedy celé ESG za „scam“ je krátkozraké a asi to přece jen bude souviset s omezeným počtem znaků na Twitteru.
Kdo je Elon Musk?
To, čím Musk rozvířil debatu, je ale první část tweetu a jeho podivení nad tím, že firma těžící fosilní palivo má lepší skóre než společnost, která naopak vyrábí elektromobily. Benchmarky a indexy ESG mají bezpochyby velký význam. Pomáhají například investorům, kteří chtějí (nebo musejí) investovat udržitelně, s rozhodováním, kam své peníze nasměřovat. Zároveň se podle nich významné firmy v oboru, například i ČEZ, porovnávají s konkurencí v kontinentálním či globálním slova smyslu a ověřují si, nakolik jsou jejich ESG strategie účinné.
Zároveň jsou zde ale viditelné limity vyplývající z toho, že ESG je stále mladou disciplínou. V souvislosti s Muskovým výrokem se nejčastěji zmiňovala skutečnost, že v indexech bývají často nad složkou E nadhodnoceny materiálnější a lépe měřitelné G a S. To jsou věci, které mívají často firmy z „kontroverzních“ oborů, jako jsou těžba fosilních paliv nebo výroba cigaret a alkoholu, dobře podchyceny. Dalším faktem je, že i když tvoří indexy renomované instituce jako S&P, Morgan Stanley, Bloomberg nebo specializovaný Sustainalytics, jsou výsledky často velmi odlišné. Podle studie Floriana Berga z MIT je průměrná korelace mezi šesti nejpoužívanějšími indexy na úrovni 0,54. To znamená, že se liší poměrně dost.
Dalším významným faktorem jsou data, jejich proměnlivá dostupnost, krátká historie a fakt, že vzhledem k výraznému vývoji indexů samotných je velmi problematické zpětné srovnávání. Za ambiciózní plán do budoucna je firma zpravidla v indexu odměněna lepším výsledkem. Pokud je ambiciózní méně, anebo podobný dokument vůbec nezveřejňuje, tak indexově strádá. V tomto ohledu je ale blízká budoucnost poměrně optimistická. V pokročilé fázi evropského legislativního procesu jsou dvě klíčové normy, jež by měly vnést do ESG hodnocení novou kvalitu a hlavně transparentnost. Jedná se o takzvanou taxonomii a směrnici o povinném nefinančním reportingu. Právě tato blížící se praxe by měla zmenšit prostor, na kterém lze vést debatu o relativitě výsledků té či oné konkrétní firmy.
Autor je partner PwC
