Jakub Horák: Pravda o očkování zvítězí. Jen to nesmíme vzdát
Čtěte e15 v Googlu přednostně
Nastavte si e15 jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Přesně před rokem slavila má žena, zdravotní sestra, státní svátek republiky 28. října prací na covidovém pavilonu. Dneska, když napíše něco o očkování, pustí se do ní lidé, že je ovce. Jsem hluboce zklamaný směrem, jaký debata v zemi vzala, a přiznávám, že jsem se zbavil velké části iluzí, které jsem o lidech ještě měl. Tahle věc samozřejmě pomine, ale to podhoubí hlouposti tu zůstává dále, připraveno chytit se další situace a opět nadávat slušnějším a vzdělanějším lidem.
Třicet let od revoluce jsme psali, že vzdělávací systém je v nepořádku. Třicet let mají vyučující na základních, středních i na vysokých školách směšné platy. A třicet let s tím nikdo nic nedělal, protože vždycky bylo třeba řešit něco jiného, co se dalo buď rozkrást, nebo z toho koukaly voličské hlasy. Katastrofální stav veřejné diskuze je toho výsledkem, který se ukázal teprve v situaci, kdy média honí počet zhlédnutí a sociální sítě lajky – a tudíž ty naprosté hovadiny ještě masově šíří. Jakou útěchou nám může být, že se to neděje pouze u nás?
Podle průzkumu veřejného mínění centra Levada plných 61 procent Rusů považuje koronavirus za novou podobu biologické zbraně a věří, že nejde o přirozené onemocnění. Rusko je na pokraji epidemiologické katastrofy, ale zatímco na jaře se podle průzkumu nechtělo nechat očkovat 60 procent lidí, v současnosti je jich 45 procent.
Masově se šíří nesmysly o sypání viru z letadel, o grafenu ve vakcíně, o Billu Gatesovi, který do vakcíny přidává čipy, a sleduje tak lidi. A tyto lži masivně říší sociální sítě a za každé kliknutí si berou peníze od inzerentů. Pokud uděláte na Facebooku vtip o LGBT komunitě, zablokují vám účet a zprávu smažou. Naprosté nesmysly o covidu nemaže nikdo. Nesmíme to ale vzdát. U příležitosti státního svátku bychom neměli vzpomínat na Tomáše Garrigua Masaryka jen jako na jezdeckou sochu a dávný symbol abstraktní svobody, ale především jako na člověka, který se dvakrát v životě nebál postavit populárně znějícím pověrám – poprvé v případě Rukopisů a podruhé v případě Židů.
V obou případech mu za to házeli dlažební kostky do oken a prohlašovali ho národním zrádcem. On však, na rozdíl od spousty dalších prezidentů, pro které byla jejich funkce jen pákou politické moci, skutečně prožil a dodržel státní heslo Pravda vítězí. Čest intelektuálně poctivým lékařům a vědcům a všem těm, kdo se této myšlenky drží i dnes.
