Francii stahuje ke dnu nebezpečný mix nezvládnuté migrace a obřího státu s rekordními účty za důchody

Lidé žádají po politicích bezpečí a blahobyt. Podle toho se rozhodují ve volbách. Ve Francii mají už delší dobu dojem, že nedostávají ani jedno. Tvorbu bohatství a prosperity dusí obří státní výdaje. Pocit bezpečí hatí nezvládnutá islámská migrace, která na okrajích větších měst vytvořila předměstí, kam se bojí zajíždět už i policie a sanitky. 

V květnu 2016 tehdejší šéf francouzské vnitřní tajné služby DGSI Patrick Calvar varoval v oficiálním vystoupení před parlamentní komisí, že Francie se nachází na pokraji občanské války kvůli střetům mezi radikálními islamisty a krajní pravicí. Reagoval na islamistické útoky v pařížském Bataclanu a okolních restauracích se 130 oběťmi a stovkami vážně zraněných. Necelé dva měsíce poté zabil islamista na promenádě v Nice kamionem 86 lidí a více než čtyři stovky zranil.

Na hraně občanské války

Napětí z Francie ani trochu nezmizelo. Jen ho drží pod kontrolou tajné služby, bezpečnostní složky a fakt, že země od roku 2015 udělala z měkčí formy mimořádného stavu nový normál. Jednou za čas to vždycky vybuchne. A frustrace ze ztráty prosperity se v divokém pouličním násilí propojí s řáděním gangů, jimž dominují útočníci z přistěhovaleckých vrstev. Často z druhých a třetích generací s francouzskými pasy. Protesty, které měly původně úplně jiné motivy, se pak zvrhnou do čistého násilí a rabování.

Útoky za demonstrací Žlutých vest z podzimu 2018 nebo proti zvýšení věku odchodu do důchodu z roku 2023 končily vypalováním všeho, co bylo kolem, a rabováním. Tentokrát to ale bylo ještě drsnější. I proto, že bezpečnostní síly situaci tvrdě podcenily a nebyly připravené. Podle informací starostů zasažených francouzských měst bylo v ulicích jen něco přes 10 tisíc policistů. Při řádění Žlutých vest bylo nasazeno až 120 tisíc. Tentokrát víc než desetkrát méně. Vláda premiéra Sébastiena Lecornu už uznala, že situaci tvrdě podcenila. Příště nastoupí i elitní jednotky armády.

Kdo se bouří a kdo rabuje

V tom chaosu už se nedá rozlišit, kdo se proti čemu bouřil. Oficiálními záminkami svolaných demonstrací byl nedostatek peněz ve školách a odpor proti rostoucím životním nákladům.

Když je společnost dlouhodobě ekonomicky i bezpečnostně na pokraji zmíněné občanské války, záminkou pro výbuch už pak může být cokoliv. Francie má vážné problémy ekonomické i bezpečnostní. Ty se pak spojují v bouře, které je obtížné zastavit.

V této chvíli bohužel nikdo nenabízí recept ani na řešení blahobytu, ani bezpečí. Největší zátěží, která dusí francouzskou prosperitu, je nabobtnalý sociální stát, který ekonomika není schopná utáhnout. Francouzi přerozdělují 57,2 procenta HDP. Po Finsku nejvíc z celé Evropy.

Rekordní účty za důchody 

Tou největší zátěží, která je zároveň největší politickou rozbuškou, jsou penze. Ty jsou v poměru k výkonu ekonomiky jedny z nejnákladnějších v celé Evropě. Na státem vyplácené důchody padne podle dat Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj OECD Pension at a Glance z roku 2025 ve Francii 13,4 procenta HDP. Tak obrovská část bohatství, které se vytvoří, jde na penze.

Oficiální věk odchodu do důchodu je stále 62 let. Dosluhující prezident Emmanuel Macron se ho pokusil zvýšit v roce 2023 na 64 let. Vyvolalo to obří vlny násilí a vypalování měst. Razantně se proti tomu vymezuje jak extrémní levice vedená Jean-Luc Mélenchonem, tak Národní sdružení Marine Le Penové. Aby se Macronova menšinová vláda vůbec udržela u moci, musela pod jejich tlakem zvýšení důchodového věku zrušit.

Jakýkoliv zásah do penzí odmítá jak Mélenchon, tak Le Penová, kteří jsou zatím podle průzkumů favority na postup do finále dubnové prezidentské volby. „Těch 400 miliard eur, 14 procent HDP, není nic dramatického. 25 procent obyvatel země jsou důchodci,“ prohlásila před pár dny v rozhovoru pro TF1 Le Penová. „Nikdo neuvažuje o omezení výdajů na důchody. Já jsem přesvědčena, že jako jediná nabízím recept na zvýšení porodnosti.“

U penzí se Le Penová s Mélenchonem shodnou, že se nic měnit nebude. Jenže s tou obrovskou zátěží a s obřími státními dluhy, kterých už Francie nahromadila 116 procent HDP, přirozeně chybí peníze na další výdaje, jako jsou třeba školy. Jen splátky státních dluhů v Paříži převyšují jak výdaje na obranu, tak na vzdělání.

Odstrašující případ

V Evropě jsou ještě tři země, které dávají na penze ještě víc než Francouzi. Řekové 16,2 procenta, Italové 16,1 a Rakušané 14 procent. Průměr zemí OECD je 8,1 procenta. Řada bohatých zemí s velmi vysokou životní úrovní je pod průměrem. Švýcaři dávají 6,6 procenta HDP, Nizozemci jen 6,4 procenta. Dánové 7,5 procenta. Jenže ve všech těchto zemích se do státní penze odchází nesrovnatelně později než ve Francii. Dánsko nedávno zvedlo za vlády sociálně demokratické premiérky Mette Frederiksenové důchodový věk na 70 let. O osm let výš než má Francie. To pak přirozeně výdaje vypadají úplně jinak.

Česko už je s 8,2 procenta HDP lehce nad průměrem zemí OECD. Přestože se ale stále věk odchodu do penze lehce zvyšuje, podíl důchodových výdajů na výkonu ekonomiky stoupá. Seniorů přibývá a ekonomika roste příliš pomalu, aby to utáhla. Francie je odstrašující případ, kam až můžou nezvládnuté veřejné výdaje a nezvládnutá migrace a integrace přistěhovalců zemi dovést.