Bobr a bagr nestojí proti sobě. Vědci umí spočítat, co je pro zadržování vody výhodnější

Brdští bobři ukázali, že některé investice do zadržování vody může příroda provést sama. Česká věda je schopna na modelech spočíst, kde to má smysl.

Brdští bobři ukázali, že některé investice do zadržování vody může příroda provést sama. Česká věda je schopna na modelech spočíst, kde to má smysl. • Zdroj: Pixabay, e15

Diskuze (2)

Čtěte e15 v Googlu přednostně

Nastavte si e15 jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.

Preferujte nás Sledujte nás
  • Zvýšení ceny podzemní vody pro velkoodběratele má vést k úspoře zdrojů i k získání peněz na investice.
  • Zásadní je ale posilování schopnosti krajiny srážky zachytit, zpomalit jejich odtok a doplňovat podzemní zásoby. Roli bobrů v tomto úkolu zkoumalo už mnoho seriózních studií.
  • Rozumná politika by porovnávala přínosy a náklady přirozené obnovy s technickými zásahy a nestavěla bobry a bagry ideologicky proti sobě, píše businessový newsletter 11am.

Česko má pomalu za sebou jeden z nejsušších roků v dějinách, a kdy by mohla nastat příhodnější chvíle pro zdražení podzemní vody než právě teď, kdy se lidé stále chodí dívat na poloprázdné Lipno nebo Orlík?

Ministerstvo zemědělství chce tudíž zvýšit poplatek za odběr surové podzemní vody pro velkoodběratele ze dvou na sedm korun za metr krychlový, a to z důvodu jeho narovnání s cenou za odběr povrchové vody. Zatímco cena za odběr povrchových vod se v Česku upravuje a valorizuje každoročně – a nyní stojí 5,20 až 9 korun v závislosti na povodí –, u podzemních vod se poplatek neměnil už nějakých 20 let.

Přestože by mediální ohlas odpovídal opaku, maloodběratelé se studnou na dvorku a obce zhruba do 250 obyvatel s vrty podzemní vody a ročním odběrem do 6000 m³ i nadále zůstanou od poplatku osvobozeni.

Ekonomická logika návrhu je zřejmá: dosavadní poplatek za podzemní vodu zůstával dlouho nízký a nesignalizoval vzácnost tohoto přírodního zdroje. Vyšší cena má přimět velké odběratele, aby více využívali povrchovou vodu (polovina odběru) a šetřili vzácné podzemní vodní zdroje, a zároveň zajistit dodatečné prostředky na investice.

Ministerstvo totiž ujišťuje, že vybrané peníze recykluje ve vodním hospodářství – využít jich má například na rozvoj vodovodní a kanalizační sítě, propojování vodárenských soustav, stavbu čistíren odpadních vod a přípravu nových vodních zdrojů pro zvládání sucha.

Kraje, které podle dosavadních pravidel dostávaly polovinu výnosů z poplatku, se pochopitelně ozvaly: jednak se jim nelíbil způsob, jímž má být změny dosaženo formou „poslaneckého přílepku“ – tudíž bez řádného projednání –, jednak jde o centralizaci. Návrh totiž tyto příjmy přesouvá přímo pod ministerstvo zemědělství a Státní fond životního prostředí. I když ministerstvo slíbilo, že připraví nový dotační program, který krajům bude touto formou „jejich“ vodohospodářské projekty na základě jednoduché žádosti financovat, je to samozřejmě něco jiného než přeposílaný podíl na výnosu, s nímž nakládáte samostatně.

Anketa
Souhlasíte se zvýšením poplatků za odběr podzemní vody pro velkoodběratele?
Ano, podzemní voda je vzácná a je potřeba s ní šetřit.
Ano, ale jen pokud stát peníze investuje do vodního hospodářství.
Ne, vyšší náklady se nakonec promítnou do cen pro spotřebitele.
Nevím, nedokážu posoudit.

Jedna věc je zvýšení citlivosti poptávky na odběr vzácných zdrojů a získání peněz na financování investic, druhá věc je posilování schopnosti krajiny srážky zachytit, zpomalit jejich odtok a tam, kde to hydrogeologické podmínky dovolují, doplňovat hodně vyčerpané podzemní zásoby.

Průkopníci od Klabavy za 30 mega

Absolutně nic není zadarmo, a to ani tehdy, když opatření posilující retenci dodá sama příroda. Málokdy se stane, aby zpráva z Česka vyvolala mediální ohlas po celém světě jako ta o bobří hrázi v Brdech z roku 2025. Bobři v okolí Klabavy pod Dolejším Padrťským rybníkem vytvořili hráze a mokřady v prostoru připravované revitalizace, jež by podle Agentury ochrany přírody a krajiny jinak vyšla přibližně na 30 milionů korun.

Ta symbolika bobrů pilně vytvářejících své dílo zadarmo oproti lidským vodohospodářům s drahým projektem se zkrátka líbí jak ekologům, tak i konzervativním strážcům veřejné pokladny, případně i lidem, kteří za vším vidí Absurdistán. Protože „message“ je jednoduchá: nechte přírodu konat a ona si poradí i bez vynakládání velkých peněz na projekty podle zákona o zadávání veřejných zakázek.

Za mediální historkou z Brd je však docela zajímavá netriviální otázka: co se stane s vodním režimem malého povodí, jestliže se do něj vrátí bobr? Bobří hráze byly v mezinárodním měřítku předmětem desítek seriózně pojatých studií, které zkoumaly jejich dopad na místní zásoby povrchové vody, jak zvyšují hladinu vody v přilehlých nivách a zpomalují její průchod systémem. Nad hrází totiž vzniká jezero zadržující vodu, což umožňuje bobrům transportovat větve, jimiž se živí, do bobřího hradu, kde má pár s mláďaty hnízdo dobře chráněné před predátory vodou a silnou vrstvou navozeného materiálu.

Přítomnost bobra neznamená automaticky více vody níže po proudu řeky, protože část se jí odpaří a část spotřebuje vegetace. Pro krajinu trpící suchem je ale podstatné také to, kde a kdy je voda dostupná.

Dopad dovede být nemarginální: největší zdokumentovaná a po desítky let bobry osídlená hráz v kanadském národním parku Wood Buffalo měří přes 850 metrů a zadržuje 70 tisíc kubíků vody.

Výzkum provedený v americkém státě Washington na severozápadě Spojených států po vysazení bobrů zaznamenal v úspěšně osídlených úsecích zvýšení hladiny mělké podzemní vody až o 33 centimetrů a v některých navazujících úsecích během nízkého letního průtoku také ochlazení vody. Jde však o místně podmíněné výsledky, nikoli o parametr, který lze bez dalšího dosadit do českých reálií.

„Ekosystémoví inženýři“ v podobě brdské bobří rodiny nevyvolávají v chráněné krajinné oblasti výstavbou hráze srovnatelné konflikty s člověkem jako v kulturní, intenzivně obhospodařované krajině. Takže to, co bobří hráz z přírodních materiálů sloužící k přehrazení vodního toku dělá s hydrologií, vynikne o to více.

Ani bobří hráz není zadarmo

Česká data navíc už máme k dispozici. Studie publikovaná v říjnu 2026 vyhodnotila 150 bobřích hrází, zejména v povodí šumavské Křemelné a v dalších deseti vybraných mokřadech v Plzeňském kraji.

Celkový objem zadržené povrchové vody činil 31 321 m³, na hráz v průměru 209 m³, ale medián pouhých 41 m³. Přitom pět největších zdrží představovalo 54 procent celkového objemu.

Obdobně tomu bylo u zatopené plochy, jež na 150 bobřích hrázích zasáhla plochu o celkové výměře 98 586 m², opět s velkou asymetrií a velkou převahou menších zdrží a malým počtem extrémně rozsáhlých zdrží. Rozdíl mezi průměrem a mediánem je pro případné posouzení schopnosti populací bobra zadržovat vodu v krajině důležitý – záleží na tom, kde si hráze postaví, nikoli kolik jich bude.

V horské a podhorské krajině mají proto největší potenciál mírně skloněné lesní potoky a údolní nivy, kde může soustava hrází rozšířit zamokřenou plochu a propojit tok s okolními sedimenty. Strmé kamenité bystřiny bobři neosídlí. Modelování vhodnosti lokalit může využít kombinaci sklonu, průtoků, vegetace a stability hrází; přístup známý jako Beaver Restoration Assessment Tool byl použit i ve zmíněném českém výzkumu.

Aby bylo jasno, ani díla od „Bobří stavební, s. r. o.“ nejsou „zadarmo“ v ekonomickém smyslu slova: vyžadují prostor a vhodný management populace, a to už proto, že někde způsobují škody násobně převyšující jakýkoli užitek.

Unikátní možnost státních lesů

Právě tady se otevírá úplně zásadní role Lesů České republiky nebo Vojenských lesů a statků. Málo se to ví, ale Lesy ČR spravují desítky tisíc kilometrů drobných vodních toků a už realizují program „Vracíme vodu lesu“. Vydělávají poměrně hodně peněz (zisk za rok 2025 přibližně 5,3 miliardy korun, z čehož státu odvedly jen 3,3 miliardy korun), a proto mohou do zadržování vody v lese a okolí samy bez dalšího přerozdělování investovat miliardy korun.

Lesy ČR mají unikátní možnost systematicky vyhodnocovat optimální vodní režim malých povodí: tam, kde je to účelné a náklady obětované příležitosti v podobě škod nízké, ponechat bobrům prostor; jinde odstranit zbytečné odvodnění, napravit odtokové poměry lesních cest a obnovit nivy a mokřady cestou vlastních investičních projektů.

Pro stát vzniká klasický problém externalit. Výnos ze zpeněžení dřeva se promítne přímo do účetnictví lesního podniku. Tam, kde cíleně chcete zadržovat vodu přírodě blízkou nivou či mokřadem, nikdy nebudete inkasovat peníze, neboť obětujete část výměry hospodářského lesa. Přínos zdravé lesní půdy a mokřadů se však může projevit na nákladech obcí, vodáren, zemědělců či na škodách z povodní. To znamená, že co se podniku jeví jako náklad bez přímého výnosu, takže negativní dopad na cash flow, může být pro celou společnost investicí s kladnou společenskou návratností.

Ne každá hráz či lesní tůň takovou návratnost má, ale právě proto je nutné hodnotit změnu půdní vlhkosti, hladiny podzemní vody, průtokových špiček a nákladů na údržbu. Všechno se dá měřit a v tomhle případě se měřit musí, nejlépe proti alternativnímu režimu na kontrolním vzorku jiného povodí.

Bobři nejsou bezplatní zaměstnanci státu konající hydrologické blaho. Zaplavují cesty, někdy poškozují hospodářské porosty a mohou se dostat do konfliktu s vlastníky nebo správci infrastruktury. Ale ani to není důvod jejich vodohospodářskou práci ignorovat. Rozumná politika by porovnávala čisté společenské přínosy a náklady přirozené obnovy s technickými zásahy a bobra a bagr proti sobě nestavěla jako ideologické alternativy.

Pokud však stát – podle mě naprosto správně – zdražuje čerpání podzemní vody, měl by současně začít mnohem přesněji oceňovat schopnost krajiny s vodou hospodařit. Brdští bobři ukázali, že některé investice do zadržování vody může příroda provést sama. Česká věda je schopna na modelech spočíst, kde to má smysl. A Lesy ČR mají pozemky, správu toků i organizační zázemí, aby z toho udělaly měřitelný a škálovatelný program.

Nejdražší voda totiž nemusí být ta zdražená na sedm korun za kubík. Bude to ta, kterou jsme nechali zbytečně odtéct. O bobrech si můžete myslet, co chcete, ale líní rozhodně nejsou a evoluce je natrénovala na to, aby nic takového nedopustili.

Miroslav Zámečník je ekonom, konzultant a publicista. Je hlavním poradcem České bankovní asociace. V minulosti byl například předsedou dozorčí rady Českých aerolinií a členem Národní ekonomické rady vlády (NERV). Také vedl Centrum pro ekonomickou analýzu v kanceláři prezidenta Václava Havla a byl zástupcem České republiky ve Světové bance.

Vstoupit do diskuze (2)

Články z jiných titulů