Na první pohled působí jako úplně normální puberťák. Jenže stačí pár vět a je jasné, že patnáctiletý Belgičan Laurent Simons rozhodně není obyčejný kluk. Přezdívku "mladý Einstein" si nevysloužil náhodou. Před pár dny znovu ohromil svět: obhájil doktorát z kvantové fyziky a stal se jedním z nejmladších lidí v historii, kteří to dokázali. A tím příběh pro chlapce s IQ 145 teprve začíná.
Váš potomek nosí ze školy poznámky, že se odmítá učit, během hodiny vyrušuje a je nezvladatelný. Případně ráno ve všední den odmítá vstát, stěžuje si na bolesti břicha, či dokonce zvrací. Asi vás to překvapí, ale možná máte doma nadané dítě.
Česko zcela bezostyšně mrhá potenciálem intelektově nadaných dětí. V populaci od tří do patnácti let věku jich je v republice diagnostikováno jen 4200. Podle propočtů Miriam Janyškové, ředitelky nadačního fondu Qiido, který se podpoře a rozvoji těchto dětí věnuje, jich přitom může být padesátkrát více.
V budoucnu se třeba stanou nositeli Nobelových cen nebo přijdou se zásadním objevem. Na českých základních a středních školách se učí přibližně 150 tisíc žáků, kteří se ostatním vymykají. Jsou nadaní. Jenže o třech čtvrtinách z nich nikdo neví. Českému školství se totiž dlouhodobě nedaří tyto žáky odhalovat a rozvíjet jejich talent.
V Česku jsou první školy či projekty, které se věnují podpoře nadaných nebo mimořádně nadaných dětí. Podle odborníků to však nestačí. Chybí systémová podpora, které se přemýšlivým žákům dostává jedině od osvícených učitelů či jednotlivců. Varují, že pokud se nepodaří zlepšit práci s nadanými a jejich diagnostiku, bude země dál přicházet o talenty. A trpět tím budou i samotné děti.
Mezi nadanými žáky základních a středních škol ve statistice ministerstva školství z roku 2019 najdeme čtyřikrát více chlapců než dívek. Na vině je i přetrvávající předpojatost společnosti, učitelů i rodin. Co je u děvčete bráno jako drzost, u chlapce považujeme za zdravý individualismus a schopnost si uhájit své. Talent očekáváme spíše u kluků, ti jsou pak sebevědomější a průraznější.
Školy ani školská poradenská zařízení nestíhají plnit potřeby žáků s poruchami učení. Na ty mimořádně nadané už nemají čas vůbec. Ve škole se nudí, doma si ale mohou uspořádat výuku mnohem efektivněji a zajímavěji. Jenže ti podprůměrní v distančním vzdělávání plavou. Většinou jim nepomohou ani rodiče. Nůžky mezi žáky se ještě více rozevírají.
Když bylo houslistovi Romanu Červinkovi 13 let, úspěšně zvládl zkoušky na Universität für Musik und darstellende Kunst Wien, tedy Vysokou školu múzických umění ve Vídni. Nyní je o rok starší a navštěvuje druhým rokem zdejší přípravný program pro talentované děti. Loni se také probojoval do sedmičky vítězů soutěže Zlatý oříšek.
Pedagogicko-psychologické poradny, výchovné poradkyně, individuální plány, asistenti. To vše se točí zejména kolem žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Ti mimořádně nadaní mají tak trochu smůlu. V lepším případě jsou odsouzeni k samostudiu, v horším případě k mnohaleté nudě nepodmíněně.
Nadaným dětem se v Česku nedostává dostatečné podpory, upozorňuje americká nadace v čele s československým emigrantem Martinem Hermanem. Kvůli tomu, že se podle něj v Česku razí rovný přístup ke vzdělávání, bojí se školy nabízet placené kurzy nad rámec výuky. Ministerstvo školství připravilo vyhlášku týkající se dětí se speciálními potřebami, ale na ty nadané v ní nemyslelo.
Devadesát procent času věnujeme napravování slabin svého dítěte, místo abychom se zaměřili na jeho talenty. Démonizujeme chyby, škola pomáhá zabíjet kreativitu, říkají autoři knihy Odemykání dětského potenciálu Jan Mühlfeit, někdejší šéf Microsoftu pro Evropu a mentální kouč světových byznysmenů, a Kateřina Novotná, zkušená lektorka dětí. Projděte si jejich rady, jak mít doma šťastné a úspěšné dítě.
Tomáš Veselý programuje od šesti let, o tři roky později už uměl vytvářet počítačové hry. Když ovládl i mezinárodní soutěže, stal se porotcem a lektorem pokročilých programátorů. Je úspěšný v matematických a fyzikálních olympiádách, daří se mu i ve hře na klávesy a saxofon. „Na koleni“ si sestrojil funkční 3D tiskárnu. Svou budoucnost vidí růžově, programováním se může hravě uživit. „Spousta lidí tomu nevěří, ale já si myslím, že s tím, jak budou odcházet ty původní profese, tak musí přijít programátoři, kteří vytvoří to, co je nahradí,“ říká.
Soutěž Zlatý oříšek organizovaná stejnojmenným nadačním fondem dává šanci a podporu všem aktivním, šikovným a úspěšným dětem a dětským kolektivům České republiky, které vynikají v jakémkoliv oboru, nebo vytvářejí něco mimořádného či společensky prospěšného. Soutěž nemá žádné kategorie a je tak otevřena všem dětem od 6 do 14 let, jejich úspěchům, výsledkům v soutěžích, závodech, ale například i zajímavým ekologickým projektům či jinak prospěšným akcím.
Na začátku školního roku čeká žáky i učitele řada změn. V automatech či bufetech už si brzo nekoupí nezdravé bagety, brambůrky, ale ani přeslazené tyčinky. Začne platit takzvaná pamlsková vyhláška, která prodej nezdravých potravin ve školách zakazuje. Ministerstvo školství také rozhodlo o tom, že od příštího září budou muset všechny děti na prvním stupni základní školy projít plaveckým výcvikem. Učitelé se mohou těšit na tučnější výplaty, zároveň ale některým přibudou nové povinnosti spojené s proinkluzivním zákonem, který zajišťuje podporu dětem se zvláštními vzdělávacími potřebami. V některých třídách díky tomu přibudou asistenti, s nimiž se učitelé budou muset naučit spolupracovat.
Brněnské moderní gymnastce je teprve dvanáct let a soutěží většinou se závodnicemi o více jak dva roky staršími. Přesto vyhrává a vozí medaile. Když dá nahlédnout do sportu, považovaného mnohými laiky za spíše umělecký než fyzicky náročný, objeví se dlouhé hodiny posilování, tanců, gymnastiky, akrobacie či baletu. Její cíl je jasný: olympiáda v Tokiu v roce 2020. Zbytek svého času věnuje charitě. "Myslím, že bychom si měli všichni navzájem pomáhat. I když se může člověku zdát, že sám toho moc nedokáže, ve skutečnosti může právě jeho pomoc někomu udělat obrovskou radost nebo mu i změnit život," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
