"Překvapilo mě to a pořád nevím, je-li to náležité. Nechci hrát zbytečně skromného, ale já jsem skutečně nikdy nepomýšlel na nějaké ceny," říká herec Divadla Járy Cimrmana Miloň Čepelka ke státnímu vyznamenání, které převzal od prezidenta Petra Pavla. Jak to, že s ním měl problém? A proč mají Češi tak rádi zneuznaného génia Járu Cimrmana? Odkud přichází Čepelkova inspirace k psaní poezie?
Jeviště je jako droga, když vám je zle, hurá na něj. Je zvláštní vidět svůj život v jedné hodině, život se chýlí a člověk často neví, jak se k tomu postavit. Češi jsou jako Cimrman, buď velikáši, nebo na dně, říká herec a scenárista Miloň Čepelka. Režisér Patrik Ulrich o něm natočil dokument Štace Miloně Čepelky. Nejtěžší bylo Miloně k natáčení přemluvit. Není to herec malých rolí, tvrdí Ulrich.
K nedávným pětaosmdesátinám si Miloň Čepelka, herec Divadla Járy Cimrmana, nenadělil jen dokumentární portrét uvedený Českou televizí. Sám sebe obdaroval také novelou nazvanou Pokrývač. Vydalo ji jeho domovské nakladatelství Čas a pokřtěna byla v divadelním foyer právě na oslavě jubilea.
Českého génia Járu Cimrmana přirovnávají jeho obdivovatelé k sopce, která svou erupcí zasypala sama sebe. Životní cestu vídeňského rodáka lemují desítky objevů, vynálezů, matematických vzorců, filozofických teorií a vyřešených kriminálních případů. Celá šíře Cimrmanovy osobnosti je veřejnosti odkrývána jen pomalu a badatelské úsilí nadšených dobrovolníků tak stále není u konce. Fiktivní velikán je tu s Čechy již 50 let – od 16. září 1966, kdy jeho jméno poprvé zmínil Zdeněk Svěrák v rozhlasovém pořadu Nealkoholická vinárna U pavouka.
Miloň Čepelka patří k zakládajícím členům Divadla Járy Cimrmana, ve hrách českého génia vystupuje již od října 1967. I přes svůj pokročilý seniorský věk stále září například hned v historicky první hře Akt, na kterou se diváci opakovaně vrací i kvůli jeho jedinečným tanečním kreacím v roli matky Žílové. "Nic moc jsem nemusel cvičit. Mám asi k chůzi na vyšších podpatcích nadání," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz Miloň Čepelka.
