Zvláštní, až z toho mrazí, může se říkat o zimě na Karlovarsku

Silnice lemují bariéry sněhu a samy se mění v skluzavku, za kterou slouží už i tak řeky schované pod tlustou vrstvou blyštivého ledu. Nestartují auta, nejezdí vlaky a ani autobusy kvůli kalamitě občas nevyrazí. Hodiny doma měřící spotřebu energií se zvesela točí v divoké jízdě. Je tu zima. Až štípe do tváří.

Zima s obrněnci

Při třeskutých mrazech zamrzají řeky, jak v posledních týdnech znovu předvedly. Na Bystřici u Hroznětína kvůli tomu vyhlásili vodohospodáři druhý povodňový stupeň a jali se rozbíjet kry až po restauraci Rafandu třemi speciálními bagry.

„Už se nám stalo, že některým domům začalo zatékat do sklepů. Proto jsme požádali správce toku, aby nám pomohl,“ vysvětloval Martin Maleček, starosta Hroznětína.

Koryto sice zamrzlo, na jeho dně však stále proudila vody a ta zvedala kry, které vytvářely ledové jezy.

Ze stejného důvodu vjely počátkem ledna na řeku Teplou v obci Teplička obrněné transportéry. „Potřebujeme uvolnit koryto řeky zhruba v délce jednoho kilometru,“ vysvětlovala Hana Bartošová, starostka Tepličky.

Ledoborec, jak ho překřtili místní, si musel na studenou Teplou nejdřív zvyknout. Než se pustil do víkendových přesčasů, v ledové pasti při vjetí do řeky na nějaký čas uvízl. Jako by se snad obrněná technika ráda cachtala v ledu. Příklad?

Příhodu s ruským tankem „spřátelených“ vojsk, pod kterým se v létě roku 1968 propadl most přes řeku Ohři z Tuhnic do Doubí, zná dnes téměř každý. Málokdo však ví, co tomu předcházelo.

Most totiž počátkem šedesátých let zažil podobnou příhodu, jen to bylo za tuhé zimy a místo tanku se po něm proháněla zemědělská technika. Jaké to pak bylo pro všechny překvapení, když místo z vody odklízely záchranné čety popadané stroje z téměř netknutého ledu. Poničený most se pak sice dočkal rekonstrukce, jak bývalo ale zvykem, jen improvizované. To pak v roce 1968 zjistil i onen ruský tank.

Inu, když se pod náporem paní Zimy sklonila počátkem šedesátých let i sama řeka Ohře, tak proč by měla uhnout lidským výmyslům.

Silvestrovský žert

Právě končí rok 1978, když se zimě podaří vpravdě silvestrovský šprým. Během jediného dne, v tom roce posledním, se teploty z plusových hodnot nečekaně a velice rychle propadnou až na minus dvacet. O třicet stupňů.

„V šedesáti letech už něco pamatuju, ale tohle byl pro mě hodně silný zážitek,“ říká karlovarský historik Stanislav Burachovič.

V Karlových Varech zimu tehdy nepřipomínalo zhola nic. Spíš jaro. Vždyť téměř kvetly stromy, z větví vykukoval nejeden pupen. Když se ale v noci ze Silvestra na Nový rok vracel jako moderátor s dechovou kapelou z koncertu z německého Chemnitzu, tehdy Karl-Marx-Stadtu, klouzal už autobus po silnici jako na bruslích a venku mrzlo až praštělo.

„Na ulicích panoval chaos, autobus s námi jel krokem,“ vzpomíná Burachovič. Nejstrašidelnější byl pro pasažéry úsek z Božího Daru dolů do Jáchymova. Kdyby se ztrápenému autobusu utrhly brzdy, skončil by až někde pod strmým srázem. „Bylo to strašné, totální kalamita,“ uleví si ještě dnes Burachovič.

Ráj pro bruslaře

Takových a podobných zmínek o krutých mrazech na Karlovarsku by ti dříve narození vyštrachali při troše vzpomínání ještě několik. Tuhá zima totiž bývala v Karlových Varech vždycky a využívali toho i sportovci. Už v roce 1870 vznikl ve městě bruslařský Ice klub, jehož členové mívali pravidelná dostaveníčka na zamrzlé Ohři, Teplé nebo na rybníce u Malé Versailles. Ten býval mezi bruslaři proslulý široko daleko. Právě tam se hrávaly první hokejové mače.

Hokejový odbor vznikl v Karlových Varech při sportovním klubu až mnohem později, těsně před Vánocemi roku 1932, jak vzpomíná Karel Prošek v knize Lední hokej ve městě horkých pramenů.

„SK Slavia otevřela na svém hřišti krásné kluziště. Tím bylo vyhověno dávným tužbám našich studentů, aby mohli svůj nyní nejoblíbenější sport, ledový hokej, pěstovati. Kluziště je mimo tréninky v hokeji přístupno i široké veřejnosti. Vstupné na jedno bruslení: děti 50 haléřů, dospělí 1 korunu. Při večerním osvětlení příplatek 1 koruna. Předplatné na celou sezonu 8 korun, studenti a členové klubu 12 korun a ostatní 15 korun,“ psaly Karlovarské listy 14. ledna 1933.

Inu, bylo to dávno. Už tehdy však hřiště nad Horním nádražím mělo mantinely i osvětlení pro tréninky a bruslení ve večerních hodinách.

Na obranu dnešních cen veřejného bruslení je třeba říct, že tehdy museli lidé čekat na opravdovou zimu, aby na nechlazené ploše zamrzl led, a ten se pak hezky ručně upravoval hrably. Už 5. února 1933 se tam konal Karneval na ledě. K vidění byly masky všeho druhu i lampiony.

Když praská potrubí

Že bývaly tehdy zimy k neporovnání s těmi dnešními? Není to pravda. Stačí se podívat na posledních patnáct let. V únoru 1998 klesly v Chebu přízemní teploty k ránu až na tehdy rekordních 24 stupňů pod nulou. Jak připomněly tehdejší noviny, pro správce inženýrských sítí v Poohří to neznamenalo žádné větší havárie.

„Popraskalo nám na několika málo místech staré litinové potrubí, ale výměna trvala maximálně dvě hodiny. Navíc se nejednalo o žádné významné vodovodní řady, takže odstávky vody se týkaly pouze jednotlivých domů,“ uvedl tehdy Vladislav Růžička, technický náměstek karlovarských Vodáren a kanalizací.

Mrazy nepřinesly problémy Západočeské energetice ani plynařům. „Bezdomovci se nám opět začali vloupávat do topných kanálů. Proto je odsud posíláme do Armády spásy. Ti, co jsou tak opilí, že je ani tam nevezmou, najdou útočiště v nádražních čekárnách,“ komentoval situaci velitel karlovarské městské policie Miroslav Pubrdle. Dále uvedl, že strážníci v posledních dnech pouze pomáhali při vyprošťování zamrzlých labutí v řece Ohři.

Zvýšený počet pacientů s omrzlinami nezaznamenali ani v karlovarské nemocnici, ani pracovníci horské služby na Božím Daru.

„Žádné signály, že by se měla zavírat některá ze škol, zatím nemám,“ řekla Eva Maršíková, ředitelka školských úřadů v Karlových Varech a Sokolově.

Arktický mráz se na západ Čech znovu vrátil v lednu 2004. V Toužimi klesla teplota na minus jednadvacet stupňů, v Karlových Varech na minus patnáct. Přívaly sněhu nestačili silničáři odklízet, v kraji praskaly přípojky vody a ohrožené byly i kolejnice, vzpomínají tehdejší noviny.

Mrzne i v létě

Rekordy. To je vyzkoušené zaklínadlo, které na lidi funguje. A že jsou to rekordy teplotní? Budiž, témata o počasí jsou věčná a vděčná. Zpřesňují a automatizují se měření, přibývá meteorologických pozorovatelen či stanic.

Ta nejznámější v Karlovarském kraji je v Šindelové. S novým mrazivým zápisem přichází v létě 2005. Při nočním vyjasnění tam Rudolf Kovařík coby pozorovatel Českého hydrometeorologického ústavu zaznamenal teplotu téměř osm stupňů pod nulou.

Již překonaným rekordem byla dosud teplota minus 5,3 stupně, kterou v Šindelové naměřili 24. července stejného roku. „Na noční mráz jsme tu byli zvyklí. Je to velmi chladná dolina, nemáme v roce snad jediný měsíc, kdy tady nenaměříme teplotu pod bodem mrazu. Ale takovou hodnotu, jakou jsme naměřili tentokrát, nepamatujeme,“ uvedl tehdy Kovařík.

V létě zaznamenal mráz poprvé už 9. července, kdy teploměr ukázal minus 4,4 stupně Celsia. Po mrazivém 24. červenci se situace opakovala i 15. srpna. „To bylo sice u země jen minus 2,5 stupně, ale poprvé jsme naměřili mráz i ve dvou metrech nad zemí. A to minus 0,6 stupně. Předtím, i když u země mrzlo, ve výšce bylo vždy nad nulou. Podle průměrných denních teplot neměl být srpen, ale spíše duben nebo říjen. Takovou zimu naposledy pamatuji někdy počátkem osmdesátých let,“ uvedl Kovařík.

Kromě mimořádně chladného léta padl v Karlovarském kraji i další rekord. Teploměr ukázal v Šindelové čtyřiatřicet stupňů nad nulou.

Další specialitou pak byly obrovské teplotní výkyvy, které jsou typické spíše pro pouštní oblasti. V noci tu klesala rtuť teploměru pod bod mrazu, přes den stoupala až ke třiceti stupňům Celsia.

Šindelová není jediným místem s extrémními teplotami v kraji. V roce 2006 se podobná příhoda stala na Božím Daru. I se sněhem, který v čerstvě napadané pěticentimetrové vrstvě vykukoval na přelomu května a června z rána na místní obyvatele místo jarní zeleně.

Podobné teploty naměřili na jaře odborníci i v dalších lokalitách. Například v Chebu zaznamenali přízemní mráz šest stupňů pod nulou.