Zraněný Klimek fandí potichu

Uháněl v plné rychlosti k brance, když ho zezadu zahákoval litvínovský Radim Skuhrovec. Ztratil rovnováhu a narazil na mantinel. Při tom si vítkovický útočník Lukáš Klimek vykloubil rameno a lékaři byli nemilosrdní. Na led může nejdříve začátkem listopadu.
I když od zranění uplynuly tři týdny, dodnes se na srážku nepodíval ze záznamu. V jednom si je jistý. Byl to faul a ještě na špatném místě. Kdyby do něj Skuhrovec vrazil pět metrů před mantinelem, ještě by to ustál. „Maximálně bych spadl. Ale nic by se mi nestalo. Jenže já jsem se to snažil zvládnout, tím to možná bylo horší,“ přiznává útočník svůj díl viny na zranění.
Po zápase se mu týmoví lékaři snažili rameno nahodit v šatně. Marně. Na bolest, kterou zažíval, se snažil raději už zapomenout. Sval se stáhnul, takže proto rameno nešlo zpátky. Lékaři mu proto píchli injekci proti bolesti.
„A zkoušeli to znovu. Bohužel se to nepovedlo. Tak jsem jel do nemocnice,“ vypráví Klimek. V nemocnici už injekce zabrala naplno, takže lékaři dostali rameno zpátky. Diagnóza byla příznivá jen napůl. Klimek neměl přetrhané vazy, ani šlachy, jenže i tak to znamenalo přestávku od hokeje do konce listopadu.
Po třech týdnech se rameno zhojilo. „Už je to lepší, ale pořád ještě cítím mírnou bolest a nemůžu zvedat ruku. Musím to nechávat v klidu,“ přemítá Klimek. Přesto pomalu začal s rozcvičováním. „Budu muset rameno znovu posílit,“ upřesňuje útočník.
A tak si zatím může užívat zápasů z tribuny. „Je to takový divný pocit. Člověk není zvyklý sedět na tribuně. Myslí si, že by měl sedět tam dole na střídačce nebo na ledě. Není to dvakrát příjemné,“ podotýká Klimek. Jako fanoušek se nijak zvlášť neprojevuje. Je spíše tichým typem příznivce vítkovického týmu. „Já to tak neprožívám. Fandím, ale že bych tam nějak skákal, nebo něco podobného, to ne,“ říká Klimek. V jednom se od ostatních fanoušků liší zásadně. Nedává si na hokeji pivo. Moc ho nepije. „A na hokeji mi neschází,“ uzavírá zraněný útočník.