Zoo v roce 1989: nosorožec i sešlý lev
Zlínská zoo byla už na konci osmdesátých let bezkonkurenčně nejnavštěvovanějším místem regionu. Za čtyřicet let výstavby zoo, které uplynuly od jejího oficiálního otevření v roce 1948, se původní skromný zoopark postupně proměnil ve skutečnou zoologickou zahradu.
„Skutečně moderním areálem se zoo ale stala až na počátku devadesátých let,“ říká současný ředitel Ivo Klika, který v Lešné už tehdy působil.
Průměrný počet návštěvníků se krátce před rokem 1989 pohyboval pod hranicí tři sta tisíc lidí ročně, chovatelé měli v péči šest desítek druhů savců, sedmdesát druhů ptáků, šestnáct druhů plazů a téměř třicet druhů běžných akvarijních ryb. O zvířata a chod zoo se staralo pětašedesát lidí.
Rozvoj Dvora Králové přinesl prospěch i Zlínu
Největšími atrakcemi byli lední medvěd, nosorožec a alespoň na první pohled sešlý lev, na jehož výběh narazili návštěvníci hned po příchodu do zahrady. „Vždycky jen líně ležel,“ říká pravidelná návštěvnice zoo Hana Benešová.
Vývoj zoo v totalitních dobách výrazně poznamenal rychlý rozvoj safari ve Dvoře Králové a možnosti získání vzácných a zajímavých zvířat. „Lešná tak získala nosorožce, zebry Grévyho, zebry bezhřívé, návštěvníci mohli také obdivovat buvolce běločelé, pakoně bělobradé, pštrosy dvouprsté, velbloudy dvouhrbé a kasuáry přilbové,“ poznamenala mluvčí zahrady Romana Bujáčková. Počet zvířat se rychle zvyšoval, mimo jiné o tapíry a skupinu šimpanzů.
Lešná dosáhla chovatelských úspěchů u kočkodanů Dianiných, sambarů, rysů, antilop jeleních, levhartů čínských i tygrů sibiřských. Byl založen velmi úspěšný chov gueréz pláštíkových, poprvé se podařilo odchovat jeřáby Antigony, krkavce, hyeny žíhané, šakaly čabrakové.
Už v osmdesátých letech se v zoo objevily první náznaky „marketingu“. „Pomohl tomu přednáškový sál pro školy, zoo začala vydávat vzdělávací materiály, byly také připraveny nové plakáty,“ popisuje Ivo Klika, který měl tehdy propagační činnost na starosti.
Originální sousedství: nosorožec a lipicáni
Zásadním problémem socialistické zoo byl design a estetické pojetí jednotlivých pavilonů. Ty byly na velmi nízké úrovni. „Svým způsobem však bylo pro lešenský areál a budoucí rozvoj zoo štěstím, že se v těchto letech neuskutečnily žádné velkolepé stavby reálného socialismu, a nezničily tak prostředí zoo nenávratným způsobem,“ poznamenává Ivo Klika.
Výběhy byly poplatné možnostem získání zajímavých druhů zvířat, takže vznikaly i v blízkosti historických objektů. Jedním z takových byla například bývalá expozice nosorožců v blízkosti historických budov stájí lipicánů.
„Kontrast budovy stájí vznešených lipicánů a permanentně špinavého nosorožce byl neskutečný,“ komentoval Jaroslav Kovařík, který byl v zoo každý rok coby učitel se svou třídou.
