Zlaté valounky

Ticho. Najednou zazní hurónský smích. Hluboké oči jiskří. Jedna z přednášek z dějin moderní filozofie a koncert pro docenta Blümla. Milenku půjčit můžete, knihu nesmíte, rezonuje rada mezi výkladem o Schopenhauerovi a úvahami nad včerejšími Banánovými rybičkami Haliny Pawlowské. Málokteré hodiny mi tak utkvěly v paměti jako ty s Josefem Blümlem během mého vysoškolského studia. I když část osazenstva, zvláště dámská sekce, při opakovaných hovorech o lásce, osudových ženách a Kolodějích nad Lužnicí protáčela za lavicí očima, vnímavý posluchač si ve zkazkách literárního charakteru nalezl své. Od té doby vždy, když si beru do ruky všechny ty Kulhavé poutníky a Domy mezi větrem a řekou, myslím na zlaté valounky, které bychom měli stále hledat. A já jich díky Josefu Blümlovi už několik našel.