Životní sezona Lukáše Hlavy
Mohlo by se zdát, že na něj oproti některým kolegům z české skokanské reprezentace není upřena velká pozornost. Jakub Janda před pár lety sbíral vavřín za vavřínem, Roman Koudelka zase v posledních závodech bojuje o stupně vítězů. Jenže Lukáš Hlava není jen tím „třetím vzadu“. Výsledky hovoří za vše – v této sezoně se už třikrát dostal do první desítky, ve Světovém poháru mu patří šestnácté místo a na Turné čtyř můstků byl třináctý. Nebýt ošklivého pádu v závěrečném závodě, byl by mezi nejlepší desítkou i tam. Životní formu přitom naladil až v sedmadvaceti letech, což je u skokanů neobvyklé. „Když má skokan formu, skáče mu to samo, a kolikrát ani neví jak,“ říká závodník Dukly Liberec.
Kdyby vám někdo před sezonou řekl, že budete ve Světovém poháru atakovat desáté místo, věřil byste mu?
Moc bych mu nevěřil. Ale měl jsem dobrý základ pro zimu z letní přípravy a ze závodů letní Grand prix. Tam jsem měl nejlepší výsledky v kariéře, a to bylo velikou motivací pro zimu. Byl to takový odrazový můstek.
V čem je tenhle rok jiný než předchozí, že se vám tak daří?
Ani nevím, je těžké říct, co je jinak. Při trénincích v letní pří pravě jsem se snažil více myslet na to, jak trénuji, a čeho bych s tím chtěl dosáhnout. A pochopitelně to přenést i do zimní přípravy. V létě se trénuje více než v zimě, to se spíše člověk udržuje v nějakém tempu, které mu vyhovuje, a snaží se zlepšovat pouze menší chybičky. Ale i vylepšení těchto chyb není někdy tak jednoduché.
Hrají v tom roli třeba i nová pravidla pro délku lyží nebo nový systém závodů s větrnými odpočty?
Já mám pro zimu vše stejné, jak délku lyží, tak váhu. Co se týče systému, tak ani s ním to nikdy nemůže být pro všechny stejné. Skoky jsou venkovní sport a jsme odkázáni na počasí, které je v danou chvíli pro každého skokana jiné.
Spousta skokanů říká, že když si věří, skáčou lépe. Je to tak i u vás?
Myslím, že je. Když se skokanovi daří, tak ani nad samotným skokem tolik nepřemýšlí, a vše co probíhá na můstku je už taková automatika. Když má skokan opravdu formu, tak má pocit, že může na můstku udělat cokoliv, a stejně to bude super. A někdy ani neví, jak je to možné, že to tak je.
Který závod se vám z vašeho pohledu nejvíc povedl? Lillehammer, Harrachov nebo třeba nějaký na Turné?
Určitě tyhle dva, a taky desáté místo na Turné v Innsbrucku. Taky jsem moc spokojený s celkovým výsledkem na turné, i když jsem v posledním závodě spadl, a tím jsem trochu ztratil. Naštěstí pauza nemusela být dlouhá a můžu opět stát na můstku a bojovat.
I s pádem jste nakonec v celkovém hodnocení Turné čtyř můstků skončil třináctý. Je to velký úspěch?
Pro mě určitě, navíc si myslím, že jsme udělali kus práce jako tým. Po celé turné není jednoduché se udržet v co nejlepší kondici. Cestování, kalamity, věčné čekání, to dá zabrat.
Vrátím se ještě k tomu pádu. Jak je na tom váš nos, který byl zlomený?
Nos je v pořádku. Po sezoně bude ještě vyšetření, jak je na tom zlomenina očnice. Horší než bolesti v obličeji jsou pohmožděniny, třeba v levém lokti nebo pravém rameni, které pořád není v úplném pořádku. Ale při skocích mě to zase tolik neomezuje. Nepříjemné bylo čekání na vyšetření, co mi vlastně je, a jak se bude projevovat v dalších dnech právě zlomenina očnice. Měl jsem silné antibiotika, které mě dost oslabily. Ztratil jsem i svalovou hmotu, kterou ještě teď doháním. A protože se celou zimu pohybuju na hranici s váhou, tak jsem měl na dalších závodech trochu problém, který jsem musel řešit dojídáním a dopíjením těsně před startem. Což není pro skokana úplně optimální.
Za rok je mistrovství světa, za dva roky olympiáda. Myslíte už na tyhle vrcholy, nebo zatím ne? A uspěl byste rád na některé z těchto akcí?
Každý člověk, když něco dělá, tak to dělá hlavně proto, aby to mělo nějaký smysl. A já bych moc rád pokračoval v tom, v čem se nacházím teď, a stále se zlepšoval. Motivaci mám, a to je nejdůležitější.
