Žena to nerada vidí, ale já jsem s Jaromírem spojený permanentně

Když jsem od herce Davida Matáska dostala e-mailem zprávu a v ní stálo, že „na Kladně” bude kolem jedenácté hodiny dopoledne, udivilo mne to. Odkdy Pražané užívají kladenský slang? Právě tím, že jede „na Kladno”, se totiž místní od obyvatel ostatních regionů stoprocentně rozezná. „Na Kladně říkala moje babička, byla z Dubí. A my jsme sem často jezdili,“ vysvětlil herec známý především z filmové série Básníků či jako pilot ze seriálu Letiště.

Jak často teď jezdíte do Kladna? Stíháte?
Jezdím denně a zatím stíhám. Babí léto nám přeje, a tak jsme s režisérem přesuny do Kladna a zpět pojali jako spanilé jízdy na skútrech. Máme dobré stroje Vespa, hezkou trasu, skoro čtyřicet kilometrů a ze Žižkova se to dá stihnout i za padesát minut. To už jde, ne?

Nevím, zda jste odpůrcem či příznivcem vysněné rychlodráhy mezi Prahou a Kladnem, ale teď by se možná hodila… Nebo nemíváte potíže se z metropole do Kladna a zpět dostat?
Jsem jednoznačně pro hromadnou dopravu. Nelíbí se mi označení socka, je to naprosto neopodstatněné vzhledem k cenám jízdného. Nedávno jsem si kalkuloval svůj průměrný denní transport a vyšlo to na celkem dost peněz. Ale jste na místě včas a můžete si i něco přečíst.

Jak jste na jaře reagoval na nabídku, zda vezmete roli Jaromíra Jágra v nové hře pro Středočeské divadlo Kladno? Zvažoval jste, zda ji přijmete, nebo okamžitě kývnul? Proč?
Jediné zaváhání se týkalo mých závazků v domovském Národním divadle. Kývnul jsem hned, jak kývnul šéf. Autoři i režisér byli dostatečnou zárukou.

Prý jste nebyl jediný, kdo měl o tuhle roli zájem. V Jágrově dresu se údajně „viděl“ například Martin Dejdar. Čím je to představení tak lákavé? Není přece obvyklé, že by pražští herci projevili sami zájem hostovat v oblastním divadle.
To bude zřejmě kvůli titulu a té postavě. Doufám, že si třeba k příštím přijímačkám na DAMU někdo připraví monolog Jardy Jágra ze hry Kladeňák. To je naše ambice.

Také fanoušci místního souboru nebyli zpočátku moc rádi, že jste jejich oblíbeným hercům z kladenského angažmá roli „přebral“. Narazil jste – tak jako v hokeji – na ticho v šatně či určitou rezervovanost, když jste přišel poprvé mezi ně? A pokud ano, kdy se to zlomilo?
Na první čtené zkoušce jsem vylovil z kávy hřebík a už mi dvakrát zlomili hokejku o nos, ale to byla doufám náhoda v zápalu zkoušky.

Jedním z důvodů, proč si vedení kladenského divadla vybralo vás, bylo podle ředitelky Blanky Bendlové i to, že jste Jaromíru Jágrovi podobný. Srovnával jste v zrcadle, jaké rysy máte stejné?
Ano, zkoumal jsem to bedlivě, přesto se stále nejvíc podobám svému otci, jehož hokejová kariéra je už dávno za zenitem. A myslím, že máme s Jaromírem Jágrem stejné číslo košile. Já jsem narozený 14. února, on se narodil 15. února. Víc podobností už jsem nenašel.

Mne, přiznávám, to trochu překvapilo. Četla jsem nebo slyšela, že se vám říká Mračoun. Skutečně se, na rozdíl od Jaromíra Jágra, který má na veřejnosti často pusu od ucha k uchu, málo smějete.
Mračoun? To jsem v životě neslyšel. Doma mi říkají ó, pane a v šatně v divadle veliteli. A na veřejnosti se nesměju, protože mi to dělá vrásky. Jinak se chechtám furt.

A je něco, co Jágrovi „závidíte“ či naopak jste rád, že vás minulo?
Nerad lítám, to by mi asi hodně vadilo. Jinak ho bezmezně obdivuju, je to mimořádný hráč a osobnost. Fakt!

Co vám dalo při zkouškách nejvíc zabrat? Trefit puk do brány?
To mi jde. Horší je trefit se replikou do kolegy a zpracovat nahrávku od nápovědy. Ale to nacvičíme.

Jaromír Jágr je bezesporu sportovní fenomén, navíc na rozdíl od většiny osobností ztvárněných v jiných hrách, živý fenomén. Očekávání od hry je tedy obrovské – ať už mezi kritiky, tak mezi fanoušky či kladenskými diváky. Přemýšlíte nad tím, že vám možná budou mnozí spílat: Tohle by Jarda nikdy neřekl, neudělal.
Ano, s tím tak trochu počítáme. Ale to je u divadla vždycky. Možná to nevíte, ale Češi jsou experti nejen na fotbal a hokej, ale i na divadlo. Každý ví, jak by to mělo vypadat a co by Hamlet nikdy neudělal a podobně.

Využil jste během zkoušek možnost se s Jaromírem Jágrem spojit? Potřeboval jste si třeba ujasnit, jak by zareagoval, kdyby se dostal do určité situace? Vím, že to není autobiografická hra, ale přesto jsou patrně mantinely, přes které nechcete přeletět.
Žena to nerada vidí, ale já jsem s Jaromírem vpodstatě spojený permanentně. A tak nějak vnitřně cítím, že nám dal úplně volnou ruku, mantinel nemantinel.

Hra se údajně nevěnuje příliš Jágrovu soukromí. Právě jeho vztahy s modelkami a moderátorkami jsou přitom po hokeji tím, s čím si ho lidé spojují. Není to trochu strkání hlavy do písku?
Rozchod s Andreou, nedělní siesta s Innou a sprchování s Jardou Špačkem, to je málo? Co by ti lidé ještě chtěli?!
To je diplomaticky řečené. Tak jinak, myslíte si, že se Jaromír Jágr ožení? Na jevišti se tak, pokud mám správné informace, nestane. A v reálu?
To namouduši nevím. Ale soudě podle sebe, jednou udeří třeskutý mráz, meluzína v komíně zahouká a pak i ten nejotrlejší z nás zatouží po teplém ionťáku a skotačících holátkách.

A kterou z těch žen kolem něj považujete za osudovou? S výjimkou jeho matky.
Ano, matka! Ta je tak osudová, že v našem představení vůbec není. Toho se vůbec nebudem dotýkat. Ale je tam paní Poldi, a ta v jeho životě sehrála velmi významnou úlohu. Nebýt Poldi, tak je Kladno bezvýznamnou vískou u Lidic, bez pecí, dolů a hlavně bez hokeje.

Jaromír Jágr patřil mezi první sportovce, kteří podpořili politickou stranu ve volbách, konkrétně ODS. Přijde vám fér, když strany využívají k získávání bodů známé tváře a to, že se osobnosti, které ani v Česku nežijí, do kampaně zapojují?
Pokud se do kampaní mohou zapojovat bývalí estébani, současní kriminálníci a lidé bez morálky, pak je fér úplně všechno. Mám být konkrétní? Ne? Dobře, tak příště.

Jak by na takovou nabídku reagoval David Matásek?
Já bych asi žádné straně moc nepomohl.

Proč myslíte?
Neumím lhát a lháře snadno poznám. Mám před každými volbami takový hokej v makovici, abych se rozhodl správně a ten kompromis nebyl za hranicí mých možností. Já prostě budu podporovat jen neziskový sektor, tam se z korýtek tolik nechlemtá.

Hra začíná tím, že Leopoldina Wittgensteinová coby sudička dává malému Jágrovi svou ocelovou sílu. Co byste si od takové sudičky přál vy?
Zdraví pro své blízké a pro sebe. Jinak vše mám. No, i když…