Zemřel Bohumil Němeček, Zátopek boxu

Říkali mu boxerský Emil Zátopek. Bohumil Němeček byl živel, kterého miloval celý boxerský svět. „Ještě když mu bylo šedesát, dokázal si mě udržet od těla,“ říká profesionální boxer Lukáš Konečný.
Němeček rád vzpomínal, že první zápas podstoupil jako dítě při hokeji na zamrzlé řece, když kluky zaujal rozhlasový přenos. Komentátor líčil, jak kanadští hokejisté zahodili rukavice a začali boxovat. Tehdy měl malý Bohumil přezdívku Tkanička. Byl totiž útlý i na míry poválečných dětí.
„Táta byl zlatej. I když byl boxer, nikdy by neuhodil. Když mě měl na mámin příkaz za něco potrestat, řekl, ať dělám, že řvu, a mlátil páskem do židle,“ vzpomíná na něj syn Bohumil Němeček mladší.
Se skutečnými tréninky začal budoucí mistr ve čtrnácti letech. Jako jednadvacetiletý odešel do Děčína. Nejdřív bydlel v dřevěné kůlně, později v těsném suterénním bytě. Ráno vstal před čtvrtou hodinou, uběhl deset kilometrů, šel do práce rozvážet stavební materiál, odpoledne na trénink a večer uběhl dalších deset kilometrů. Vyplatilo se. V roce 1960 získal nominaci na Olympijské hry v Římě. Věřil mu málokdo. On ale naplno využil svou hlavní zbraň, obrácený gard s pravačkou vpředu, a přivezl zlato.
Pak se stalo něco neuvěřitelného. Olympijský vítěz přestoupil do klubu okresního formátu, ústecké Rudé hvězdy. Pomohly tomu spory s předsedou děčínského oddílu. Ústí získalo tahouna, který dokázal přivést další skvělé boxery a sehnat vybavení. Do dvou let byl ústecký klub v první lize a město se stalo centrem československého boxu.
Do roku 1972, kdy Němeček ukončil aktivní činnost, získal desetkrát titul mistra republiky, k olympijskému zlatu přidal bronz na mistrovství Evropy v Moskvě a zlato na mistrovství Evropy v Římě. Svedl 777 vítězných utkání. Prohrál jen sedmnáctkrát. Vedle svých zápasů zvládal trénovat ostatní.
„Soupeři se mu snažili vyhnout, a tak se součástí přípravy na utkání stala špionáž, v jaké váze nastoupí. Bohouš to bral jako hru. Třeba šel na večeři, jedl a pil, jako by měl jít v polotěžké, a na pokoji pak celou noc shazoval a ráno nastoupil jako lehký welter,“ vzpomíná Němečkův někdejší svěřenec Ondřej Holubek.
Němeček byl společenský člověk. Bavil lidi historkami, hrál na harmoniku, vynikal v kartách i dámě. Když skončil v invalidním důchodu, otevřel si hospodu. Posledních deset let se k němu ale štěstí otočilo zády. V roce 2000 při opravě střechy spadl z osmimetrové výšky. Z těžkých zranění se dokázal do tří let vzpamatovat. Přišla ale horší rána. Hospoda vyhořela a Němečka ranila mrtvice. S jejími následky se pral až do konce. Posledním Němečkovým soupeřem se stal oboustranný zápal plic. Bohumil Němeček zemřel 2. května v půl sedmé večer v ústecké Masarykově nemocnici. Bylo mu dvaasedmdesát let.