Ze dřeva vyrobili formuli. Pohání ji sifonová bombička

Na začátku bylo měkké a lehké dřevo z jihoamerického stromu zvaného balza. Budoucí strojaři si je ohmatali, přeměřili, převážili. Pak vymysleli, vyrobili a odzkoušeli model formule, který byl ještě před pár měsíci obyčejným špalkem. S autem poháněným sifonovou bombičkou teď chtějí studenti Střední průmyslové školy v Přerově dobýt svět.

„Naším snem je probojovat se až na světovou soutěž do Malajsie,“ netají se smělým plánem jeden ze studentů Jakub Míšek.

Lehká skoro jako pírko

Jakub Míšek, Kryštof Myška, Radek Skácelík, Jakub Pavlík a Ondřej Matějek. Pětice studentů třetího ročníku oboru strojař se přihlásila do mezinárodní soutěže, v níž mladí „koumáci“ předvedou své modely formulí. Do boje s matematikou, fyzikou, aerodynamikou, počítačovou technikou i vlastní zručností se kluci pustili už vloni na podzim. V té době se rozhodli, že vytvoří tým Sonic Pulse Speed a budou vyrábět formuli.

Pro lepší představu, nejedná se o žádný velký model. Formule je velká asi jako ruka dospělého člověka a těžká jako balíček papírových kapesníků. „Bylo pro nás důležité, aby byla lehká, protože kdo má těžkou formuli, ten jezdí pomalu. Nechali jsme si od pořadatelů poslat osm kusů balzy, tu jsme pak převážili a šanci dali té nejlehčí,“ vypráví Skácelík.

Představa, že strojaři vzali rýsovací prkno a na papír přenesli svou představu modelu, by byla naivní. „Formuli jsme vytvořili na počítači a pak ji otestovali ve virtuálním tunelu. Dlouho jsme přemýšleli a také se hádali o tvaru. Nakonec jsme se dohodli, že jí dáme tvar kapky, protože ta má nejlepší aerodynamiku,“ říká Myška.

Ve virtuálním tunelu

Studenti se navíc mohou pochlubit i jedním zlepšovákem, na který v uplynulých ročnících soutěže nikdo nepřišel. „Dozadu jsme dali hliníkovou část, která plní funkci usměrňovače. Když se dá do formule bombička, usměrňovač ji zakryje a plyn se nemůže tak rozptylovat,“ vysvětluje Skácelík. Teprve když formule několikrát prosvištěla virtuálním počítačovým tunelem, začali ji vyrábět. Protože ale mladí strojaři neměli ve škole vhodnou frézu na obrobení dřeva, poprosili profesionály, kteří jim pomohli.

Studenti si postup přes počítač naprogramovali a stroj už jejich model stvořil. Pak ještě vyrobili lehká kolečka, v autolakovně formuli upravili a nakonec ji s přiděleným startovním číslem pět poprvé poslali na dvacet metrů dlouhou dráhu v pražské zkušebně.

„Jela zhruba rychlostí dvacet metrů za sekundu. V moravském kole soutěže jsme s ní byli čtvrtí a zaujali jsme porotu hlavně usměrňovačem. Jen nás napadlo několik vychytávek. Ty chceme do národního kola, které bude 4. června v Brně, ještě udělat. Hlavně makáme na lepších kolečkách,“ podotýká Pavlík.

Mladí strojaři v těchto dnech dolaďují poslední detaily, aby byl model dokonalý. Tedy alespoň podle jejich představ. „Vloni totiž s formulí soutěžili naši starší spolužáci a probojovali se až do světového finále, které bylo v Singapuru. Rádi bychom byli stejně úspěšní,“ říká Matějek.

Podle učitelky Ivany Horákové, která na průmyslovce vyučuje technické předměty, není v soutěži důležitý jen čas formule, ale i vystupování týmu. „Kluci by měli působit jako sehraná parta. Musejí mít jednotnou vizáž, a proto si nechali udělat trička v barvě své formule. I tohle totiž bude porota hodnotit, neboť soutěžící musejí působit nejen jako dobří technici, ale i odborníci přes marketing,“ podotýká Horáková.