Zavřený v sarkofágu nové doby

Změřit tlak a odpovědět na pár otázek ohledně zdravotního stavu. U vedoucí lékařky Alžbětiných lázní Stanislavy Maulenové začíná moje cesta za poznáním dosud nepoznaného. Na vlastní kůži chci pocítit, jak funguje jedna z nejmladších léčebných metod v Karlových Varech. Kryoterapie. A proto své nahé tělo vystavím obrovskému šoku. Minus sto dvaašedesáti stupňům v kryokomoře. Zvládnu to? A co se mnou tenhle šok udělá?
„Vy jste vrcholový sportovec?“ ptá se sestra při prohlídce. „Ne,“ pousměju se. „Jen jsem jako dorostenec kopal fotbalovou ligu. Ale to už je dávno.“
„Vaše tělo si to pořád pamatuje. Máte velmi klidnou tepovou frekvenci,“ odpovídá spokojeně. A tím vlastně moje vyšetření končí. Kdybych byl tlustý anebo mi bylo víc jak čtyřicet let, musel bych ještě na EKG. Takhle jsem podepsal poučení a mohl se připravit. Zatímco lidé jezdí do Varů za horkými prameny, mě čekají extrémně nízké teploty. V mrazicím sarkofágu moderní doby.
„Pěrvyj raz?“ ptá se mě jeden ze dvou ruských pacientů. Odpovím, že ano. „Éto charašo,“ hodí hlavou směrem ke kryokomoře, aby ji pochválil. A pak se pochlubí, že on jde už počtvrté. No jo, vy Rusové, vám se to mrzne, pomyslím si, zatímco skládám oblečení do skříňky. V šatně se svlékáme oba. Do trenýrek. Musíme si nechat ponožky a nazout se do speciální teplé obuvi. Přes ramena si přehazujeme velká bílá prostěradla a jako filozofové starého Říma čekáme na saunu. Konečně mohu jít. Před komorou, ve které tekutý dusík vytváří mráz –160°C, mi zdravotní sestra znovu změří tlak. Protože jdu poprvé, měl bych jít jen na minutu. Cítím se ale na víc, a tak si říkám o třicet vteřin navíc. Sestra mi vyhoví. Jsem úplně zdravý a zdám se jí v dobré kondici. Pak už se za mnou komora uzavře a já začínám rychle tuhnout. Trysky ženou mrazivý suchý vzduch přímo na mé holé tělo. Brrr. Konečně poznávám, jak se cítí nanuk v mrazáku. Kolem hlavy mi krouží mrazivý opar. „Dvě až tři minuty v kryomoře mají výborný regenerační efekt. Mimo jiné vedou ke zlepšení fyzické a psychické odolnosti,“ říká mi Stanislava Maulenová. Právě ony tuto léčebnou metodu do Varů před čtyřmi roky přivedly.
Když mám za sebou zhruba minutu, začínám se třást. Pomalu otáčím hlavu na displej za sebou. Pomalu odpočítává čas do konce. Zbývá dvacet vteřin. Patnáct. Mráz cítím přímo v kostech. I u srdce. Konečně.
Sestra otevírá komoru a já mohu ven. Ohlížím se za omrzlými stěnami. Najednou ale cítím příjemné teplo. Dostavuje se okamžitý efekt. Lékaři by řekli, že se mi zrychlil krevní oběh a z těla se vyplavují endorfiny. Mně ale bylo jednoduše fajn. Měl jsem pocit, že právě teď a v tomhle těle dokážu naprosto všechno. I tak dnes uzdravují Karlovy Vary.