Závodní dráhy v Táboře. Škoda Fabia vytáhla sto čtyřicet

Sto čtyřicet kilometrů v hodině. I tolik si dovolí jet někteří řidiči přímo v Táboře. Za bílého dne ale většina aut jezdila podle pravidel. Zjišťoval to tým Sedmičky. Táborská policie se k výsledkům testu odmítla vyjádřit.
Reportáž odstartovala neočekávaně. Redaktoři chtěli začít večer na obchvatu, který motivuje k sešlápnutí pedálu. Ale ještě než tam posádka dojela, upoutalo ji, jak jeden mladý řidič agresivně klopil svůj volkswagen na kruhovém objezdu u nemocnice. Pověsila se za něj. Hustý provoz ale nedovoloval tachometru víc jak osmdesát kilometrů v hodině. Styl brzda plyn pokračoval až do Sezimova Ústí. Tady musel řidič zastavit lidem, kteří přecházeli zpoza autobusu přes přechod.
Auto poskakovalo. Jako by nažhavený šofér čekal na zelenou ve startovním roštu formule 1. Sotva se mu odkryl výhled, zahvízdaly gumy. Krátká rovinka stačila na to, aby vytáhl sto dvacet kilometrů v hodině. Další pronásledování nemělo cenu.
„Obecně jsou za volantem dravější mladí a méně vyjetí lidé. Nerespektování pravidel zkrátka souvisí s věkem. Hlavně tahle menší skupina řidičů vytváří pak špatnou pověst ostatním,“ komentuje psycholog Václav Lukeš.
O problému s rychlou jízdou v Sezimově Ústí ví také Viktor Vigner, velitel jednotky městské policie. „Od té doby, co nemůžeme měřit a nemáme radary, jsme v tomto případě dost bezbranní,“ vysvětluje.
Redaktoři se tak vrátili k původnímu plánu. Sledovat auta v úseku táborského obchvatu. Od Všechova až po kruhový objezd u Kauflandu. Chtěli sice počkat, až je někdo předjede, a potom za ním vyrazit. Řidiči s horkou krví však byli poznat už z dálky. Například majitel stříbrné Škody Fabia. Přiřítil se na kruhový objezd, až se přední náprava nakláněla. Ještě na čtyřproudovce k Tescu si nedovolil víc jak sto. Povolená je tam ale sedmdesátka. Až u hřbitova pod viaduktem směrem na Pelhřimov ukázal, kolik koní má škodovka pod kapotou. Na krátkém úseku zrychlil na neuvěřitelných 140 kilometrů v hodině. Držet se takového auta bylo už po pár metrech nad síly.
„Dá se říci, že lidé se cítí v noci beztrestní, a dovolí si více než jindy,“ popisuje Lukeš jeden z důvodů, proč jsou řidiči večer rychlejší.
Odpočinkovým tempem se posádka redakce přemístila k dalšímu kruhovému objezdu u bývalého hotelu Mašát. Stačilo ho jednou obkroužit a objevil se další závodník.
Zpětná zrcátka rozzářila rychle se přibližující halogenová světla. Nebyla skoro šance zareagovat na akceleraci nadupaného audi. Když se k sobě auta na úseku kolem Svaté Anny přiblížila na vzdálenost několika metrů, sjednotila je rychlost 140 kilometrů v hodině.
Redaktoři předpokládali, že na rovince mezi Tescem a Kauflandem bude muset auto Sedmičky předvést heroický výkon, aby se udrželo. Než se řadicí páka přesunula v rychlé kadenci na trojku, audi se vzdalovalo. Ale jeho řidič, i když nezadržitelně vypálil, vzápětí překvapivě zpomalil. Míjel totiž kolonu, a nemohl tušit, kdo mu vyhodí blinkr do jeho pruhu. Podle všeho tak nebezpečnou jízdu alespoň kompenzoval svou předvídavostí.
Po několika klidných projížďkách po obchvatu se posádka vrátila opět ke Kauflandu. Mihla se kolem ní sportovně laděná alfa romeo. Ručička tachometru se překvapivě držela v mezích pravidel. To ale změnil viadukt u hřbitova za Tescem. Ve směru na Měšice už alfa svištěla stovkou. Řidič rychlost udržoval v kopci před sídlem hasičů, ale i u supermarketu Interspar. Nasvícená silnice tvořila světelný tunel. Jeden, druhý, třetí přechod, čerpací stanice, podřadit a znovu stovka na tachometru. Dost nebezpečná závodní dráha uprostřed města.
K úlevě redaktorů následovalo klidnější intermezzo. Čas k přemýšlení o tom, že závodní jezdci mají tenhle večer zřejmě štěstí. Redaktoři totiž zaregistrovali dvě policejní hlídky. Když je míjeli, ulevili si, že zrovna někoho nestíhají. Navíc další policisté řešili dopravní nehodu za Černými mosty. Netrvalo ani půl hodiny a objevilo se další auto, jehož řidič porušoval silniční pravidla. Za jordánským mostem se vynořil stříbrný volkswagen. Po sjezdu na České Budějovice bylo potřeba k synchronní jízdě 140 kilometrů v hodině.
Obě auta se blížila ke kruhovému objezdu. Těžko odhadovat, kolik jela škodovka, která se přiřítila zezadu a doslova proletěla kolem. Majitel volkswagenu vzal objezd skoro přímo a téměř přeskočil kostky uprostřed. Škodovka na obzoru ale už nebyla téměř vidět.
Úsek mezi Kauflandem a bývalým hotelem Mašát si mohli ten večer lidé snadno splést se závodní dráhou. Řidiči tudy chvátali domů s těžkou nohou na plynu. Stejně tak i řidič Škody Superb. Znovu patřil k těm, kteří jsou pokornější, když projíždí kolem restaurace McDonald´s a Tesca. Jako by ale pro něj viadukt u hřbitova znamenal to, co červená muleta pro býka.
Zahnul k Měšicím a viditelně přidal. Zatáčku kroužil v osmdesáti, u hasičů měl zhruba devadesát.
Zbývalo ještě vyzkoušet rovinku od Všechova k Pražskému sídlišti. Po osmé hodině večer ale v Táboře ochabl provoz a redaktoři dlouho čekali na řidiče, který by výrazně v tomhle úseku překročil rychlost. Limuzína BMW a jejích 120 kilometrů působila jako volně se houpající koráb na táborském obchvatu.
Přesto za hodinu a půl adrenalinu Sedmička natrefila na tři auta, která na padesátce překročila výrazně sto kilometrů v hodině. A další se pohybovala kolem stovky.
Nezbývalo než zkusit, jak jsou řidiči v Táboře disciplinovaní, když je provoz daleko hustější. V poledne druhý den tak redaktoři projeli stejné trasy. Nikdo z řidičů za dvě hodiny jízdy výrazně nepřekročil rychlost.
Až na alfu romeo, která ale předvedla takové zrychlení, že v podstatě neexistovala možnost pověsit se za něj.
Podle Václava Lukeše je styl jízdy řidiče odrazem jeho osobnosti. Kdo je klidný v soukromém životě, je klidnější i za volantem.
Zkušený psycholog by byl i pro zavedení pravidla, že lidé s čerstvým oprávněním by měli jezdit nějaký čas pod dohledem zkušenějšího člověka.