Zavedli ve výuce češtinu. Jako první

Reálné gymnázium v Táboře jako první zavedlo ve druhé polovině devatenáctého století ve všech předmětech jako vyučovací český jazyk. Jeho budova stála původně na Klášterním náměstí. Dnes se jmenuje Mikuláše z Husi a sídlí tam základní škola. Unikátem v celé tehdejší habsburské říši se tam stalo spojení osnov technického zaměření reálek s humanitním směrem, který byl předností gymnázií. Jiří Kořalka v almanachu školy popisuje, jak po vzoru Tábora vznikala reálná gymnázia v Praze, Chrudimi, Uherském Hradišti i ve Vídni.
Experiment vydržel třicet let. Ministr vyučování Gautsch totiž vydal Táboru příkaz zrušit reálné gymnázium a přeměnit ho na klasické. „Definitivně se tak stalo v roce 1892. Mezitím také školu převzal stát,“ říká současný ředitel gymnázia Miroslav Vácha.
O osm let později císař František Josef I. vyhověl táborským zastupitelům a nechal otevřít znovu reálnou třídu. Jeho podmínkou však bylo postavení budovy na náklady města. „A tak vznikla nová reálka na náměstí Františka Křižíka,“ dodává Vácha.
Až po první světové válce se z gymnázia na Klášterním náměstí stalo opět reálné, ale se zaměřením především na jazyky. Za druhé světové války v roce 1943 došlo ke sloučení obou škol a po osvobození vznikl jeden ústav, dnes známý jako Gymnázium Pierra de Coubertina.
Tábor jako jedno ze sedmi měst podporoval v roce 1865 výzvu vlastenecko-hospodářské společnosti k založení hospodářské školy. O rok později už do ní nastupovali studenti. Byla první tohoto typu v Rakousku-Uhersku s českým vyučovacím jazykem. Stala se skutečně slovanskou školou.
Od počátku kladla důraz na odbornou výuku a na důsledné spojení teorie s praxí. Učili se tam studenti z Polska, Srbska nebo Bulharska. František Farský, jeden z prvních významných ředitelů, se s úspěchem staral o růst školy, která původně sídlila v Klavíkovské usedlosti. Prostory časem přestaly stačit a Farský začal usilovat o postavení nové budovy. Kromě školy byla v roce 1866 založena i botanická zahrada. Starší je pouze univerzitní botanická zahrada v Praze. V roce 2000 byla společně s dnešní střední zemědělskou školou prohlášena za kulturní památku. V zahradě a na škole působil Karel Němec, syn Boženy Němcové. Pracoval tam jako zahradník, učitel zahradnictví, ovocnictví, botaniky a krasopisu. Významně se podílel na vzniku, provozu a rozšíření zahrady. V té založil vinici a ovocnou školku.