Zahradu snů viděl škvírou vrat

Navrhovat lidem zahrady a přitom se neušpinit od hlíny, to není nic pro zahradního architekta Radovana Hájka.
Nadchly ho hlavně trvalky, proto před šesti lety založili s Martinem Charvátem v Hradci trvalkovou školku Florianus.

Proč zrovna trvalková školka?

U nás v Čechách mají trvalky velkou tradici. Jsou to rostliny, kterým se daří na stejném místě pět i deset let, aniž by je člověk musel přesazovat. Svou konečnou podobu ale získají už za rok.

Vy ani Martin Charvát nejste z Hradce, co vás sem táhlo?

S Martinem jsem se seznámil na praxi v Praze. Řídil tam velké sadovnické úpravy kolem komerčních budov. Měli jsme ale společný nápad a chuť udělat přírodní zahradu a bylo jedno kde. A tak jsme hledali. Oslovili jsme města a obce, napsali do časopisů. Odpovědí přišlo jen pár. Byl tam i Hradec. Jednou jsem sem pak zajel stopem a dírou ve vratech jsem si zahradnictví pod klášterem prohlédl. To je přesně ono, říkal jsem si hned.

Školka se jmenuje Florianus. Co název znamená?

Kromě jiných významů florianus znamená latinsky rozkvetlý, v plném květu. Do toho měla ale zahrada hodně daleko. Byla zpustlá, zarostlá a neudržovaná. Vykáceli jsme náletové dřeviny, a abychom získali peníze na úpravy, museli jsme rozběhnout zahradnictví, abychom vydělali na další úpravy. Oba jsme se chtěli vrátit k zahradní architektuře, kterou jsme vystudovali, ale začínali jsme v úplně cizím městě a od nuly. Byli jsme načichlí Anglií, kde jsem několik měsíců pracoval ve firmě, která se zabývá semenářstvím, ale museli jsme se přizpůsobit i potřebám místních lidí. Když lidi chtěli macešky, tak jsme museli mít i macešky.

A co vysněné trvalky, už se jim věnujete víc?

Konečně rozjíždíme ve větším pěstování a jejich prodej. Chceme na zahrádky zase vrátit například Klatovský karafiát nebo kopretinu Česká píseň. Před dvěma lety se nám podařilo z průhonického genofondu získat čtyři sta odrůd velkokvětých kosatců a od pana Dudka z Hlučína jeho celoživotní sbírku denních lilií. Naše nejstarší sazenice jsou kosatce z roku 1830, a i ty chceme vrátit na zahrádky.

Jste zahradní architekt. Prý vás to ale táhlo i k jinému oboru.

Zahradní architekturu jsem vystudoval. Ale to nestačí. Člověka to musí i bavit a potřebuje získat praxi. Zároveň mě hodně nadchla fotografie a původně jsem chtěl jít ještě studovat i tu. Jenže to bylo drahé a já potřeboval peníze. Pak se mi podařilo získat tu práci v Anglii. To byla obrovská zkušenost. Známí pak do mě rýpali, že když už umím jedno, tak proč chci studovat dál. Tak už jsem studium fotografie nezačal a naplno jsem se pustil do zahradničiny.