Zabloudit můžou i zkušení
„Pojď, zkus ještě chvilku běžet, nebo nás předhoní ten prcek za námi,“ povzbuzoval Oldřich Veselý dceru Anetu v průběhu závodu na trati Mistrovství Vysočiny, které se konalo v sobotu v Jindřiši. Byl to jejich první orientační běh. A dal jim zabrat.
Cílem závodníka je najít kontrolní stanoviště v daném pořadí a v co nejkratším možném čase. Cestu mezi kontrolami si každý závodník volí podle vlastní úvahy za pomoci mapy, buzoly a stručného popisu kontrol.
Jindřichohradecká dvojice odstartovala svižně a po pár metrech narazila na první ze šesti stanovišť. V kategorii rodičů s dětmi pomáhal otec své dceři, jak má správně postupovat. „Tak to jsme asi špatně,“ naznačil Oldřich Veselý, když zjistil, že první stanoviště musí hledat jinde. Stačilo se správně zorientovat v mapě a na druhý pokus to už vyšlo.
Na křižovatce ale dvojice zaváhala. Kudy kam? Trať pro nejmenší děti je lemovaná fáborky, aby se neztratily. Můžou si ji zkrátit a riskovat další zabloudění, nebo jít na jistotu. Zkušenější orientační běžci si trasu dovoleně zkrátí. Trať závodu sice měřila 1700 metrů, ale duo Veselých naběhalo po lese dvakrát tolik. „Tak to bude čas,“ utrousil otec, když zpozoroval, že dcera s rozhodnutím váhala.
Po chvilce už Anetě evidentně docházely síly. Když se nebezpečně přiblížil jeden ze soupeřů, který startoval o minutu později, na klidu to dvojici Veselých nepřidalo.
Premiéra bolela
„Přece nejsme turisti. Musíme běžet,“ snažil se otec vyhecovat dceru. Stačilo párkrát kouknout do mapy, omrknout terén a na elektronický čip zaznamenat další průchod kontrolou. Aneta najednou chytila druhý dech a pelášila k poslednímu stanovišti. V dálce byl už vidět cíl. Poslední metry a Aneta to nakonec zvládla. Okamžitě zamířila do náruče čekající maminky. „Už jsem nemohla. Ale budu závodit dál,“ odhodlaně odpověděla. V premiérovém závodě obsadila jednadvacáté místo ze čtyřiceti startujících.
Do cíle dorazil i její starší bratr, devítiletý Vojtěch Veselý. „Jak jsem skončil?“ okamžitě ze sebe po doběhu vyhrkl. Tušil dobré umístění. A nemýlil se, skončil druhý.
„K orientačnímu běhu nás přivedla trenérka Tereza Hojná. Díky jejímu nadšení jsme s tímto sportem začali už loni. Nejdříve jsme se museli naučit značky a orientovat se v mapě. A nechyběla ani běžecká příprava,“ popsal Oldřich Veselý společné začátky. „První závod byl příjemný, taková rodinná sranda,“ dodal.
Důležitá je spolupráce hlavy a nohou
Pravým opakem bývají závody těch nejzkušenějších. Šestašedesátiletý vicemistr světa v kategorii veteránů Jaromír Pospíšil z Velkého Meziříčí se věnuje tomuto běhu už přes třicet let. „Orientační běh je dobrodružství. Ale nejlepší jsou pro mě noční závody. Kdo umí dobře číst mapu, zvolí nejkratší trasu a rychle běhá, má vyhráno. Pokud splní tato základní pravidla, řadí se mezi elitu orientačních běžců,“ uvedl. I když patří mezi nejzkušenější závodníky, ani on se občas nevyhne výpadkům. „Člověk musí mít odběháno pět set závodů, aby si troufl riskovat. Já jich mám naběháno asi patnáct set. I přesto zabloudím,“ zalovil v paměti. „Dneska jsem také chyboval. Špatně jsem si přečetl mapu a přehlédl jsem zeď. A pak jsem se musel vracet,“ přiznal. Jednou dokonce úplně vyběhl z prostoru mapy. „Trvalo mi sedmnáct minut, než jsem se správně zorientoval a našel další kontrolu,“ zavzpomínal na závod, v němž zabloudil.
Výrazy orientačních běžců
Kufr - Závodník, který na trati zabloudí.
Věšák - Závodník, který se drží lepšího soupeře a visí za ním.
Autobus - Skupina tří a většího počtu silných běžců, která absolvuje orientační závod pohromadě.
Fakáč - Elektronický čip, který slouží k záznamu průchodu kontrol.
