Z „Jeruzaléma na Labi“ nezbylo téměř nic
Před lety byl Kolín nazýván „Jeruzalémem na Labi“. Dnes tady však lidé na židovskou kulturu téměř nenarazí. To se však změní. Osmašedesát let poté, co tři vlaky plné Židů z Kolína a okolí odjely do Terezína, otevírá město v synagoze výstavu o historii této stále tajuplné menšiny.
Židovská komunita přitom byla s městem spjata od pradávna. „Nevíme přesně den, ani rok založení Kolína. Židé tady však určitě žili už druhou generaci po založení města,“ říká historik Ladislav Jouza z Regionálního muzea v Kolíně.
Druhá po Praze
Příběh kolínských Židů, stejně jako města samého, se píše od 13. století. O tři století později, ještě v období před bitvou na Bílé Hoře, byla zdejší židovská obec po Praze druhou největší v tehdejším Českém království. V Praze žilo třicet až čtyřicet tisíc lidí, v Kolíně sotva desetina. „Ale čtvrtinu tehdejších obyvatel města tehdy tvořili právě Židé,“ podotýká Jouza.
V dalších stoletích se židovská komunita začala prolínat s ostatními obyvateli města. Židé pracovali jako lékaři, právníci nebo obchodníci. Věhlas některých z nich dalece překročil hranice Kolína i celé země.
Meziválečný Kellner
K osobnosti nejbohatšího Čecha současnosti Petru Kellnerovi lze přirovnat kolínského rodáka, prvorepublikového průmyslníka a uhlobarona Ignaze Petscheka (na snímku). Byl jedním z nejbohatších lidí v tehdejším Československu.
Jeho bratr Julius získal jmění díky investicím a burzovním obchodům. Původně konkurenční podniky bratři později spojili. „Tohle impérium mělo význam nejen republikový, ale i ve střední Evropě,“ tvrdí historik Jouza.
V době své největší slávy ovládal Petschek polovinu hnědouhelného průmyslu v Evropě.
Slávu a rozvoj první republiky vystřídala léta třicátá a čtyřicátá a s nimi stále větší perzekuce židovského obyvatelstva.
V roce 1938 do Kolína přibyli Židé ze Sudet, kteří se stahovali z oblastí, jež obsadila německá armáda. Ani ve vnitrozemí však nacistické zvůli neunikli. „V červnu 1942 vypravil kolínský Oberrandrat tři likvidační transporty. Byli v nich Židé nejen z Kolínska, ale i z širokého okolí od Nymburka po Humpolec,“ líčí Jouza.
Do koncentračních táborů nacisté odvlekli 2200 lidí. Těch z Kolínska nepřežilo válku zhruba pět stovek.
Osudy těch, kteří „konečnému řešení“ unikli, byly různé. Někteří kolínští Židé se už do města nevrátili a rovnou odešli do emigrace.
Například zmínění Petschekové. Podařilo se jim – byť pod cenou – rozprodat většinu majetku a před příchodem Hitlera uprchnout do Británie a Spojených států, kde potomci žijí dodnes.
Jiní z kolínských Židů se vrátili, později však – i kvůli poválečnému vývoji v Česku – zamířili také pryč. Nejčastěji do Izraele či USA. Kolínská židovská obec, již po válce obhospodařoval rabín Richard Feder, se rozpadla v roce 1953. Od té doby Kolín patří pod pražskou židovskou obec.
Přesto si kdysi početnou židovskou komunitu v Kolíně připomínají „nežidé“. Synagoga nyní patří městu, jež se snaží využívat prostory coby koncertní a výstavní sál. Historii pak připomene výstava s názvem Žili tu s námi.
„Stálá expozice tady zatím chyběla,“ tvrdí historik Ladislav Jouza, který společně s Jaroslavem Pejšou ze Státního okresního archivu v Kolíně výstavu v synagoze připravil. „Je určena návštěvníkům, turistům, ale zároveň i pro potomky Židů, kteří se v Kolíně narodili,“ vysvětluje jeden z autorů.
Dorazí i velvyslanec
Slavnostní zahájení výstavy se uskuteční v neděli 25. dubna. „Účast na vernisáži přislíbil i izraelský velvyslanec,“ podotýká Pavel Kárník, ředitel Městské knihovny, která prostřednictvím infocentra synagogu spravuje.
O osud kolínských židů se zajímají také místní studenti. Střední škola stavební si vzala pod patronát projekt pamětních kamenů. Jde o mosazné destičky, jež připomínají místo, kde před válkou bydleli Židé zabití v koncentrácích. Město za ně vděčí nápadu učitelky Šárky Lindnerové.
Kamenů je na náměstí a v jeho okolí zatím devět. „V červnu přibudou další dva,“ slíbila Lindnerová. Podobných kamenů je v evropských městech více než dvacet tisíc.
