Z běžeckého oválu k výkresům
Když se spojí sport a umění, vzniká často neobvyklá podívaná. Není ovšem zrovna obvyklé, aby umělcem byl přímo vrcholový sportovec. Přesně jím je Jan Sýkora, syn držitele českého rekordu v běhu na pět kilometrů a olympionika Jiřího Sýkory. Jednou nohou „běhá“ ve stopách svého otce, tou druhou dochází do uměleckoprůmyslové školy v Opavě, kde studuje čtvrtý ročník průmyslového designu.
Neválčí ve vás umělecké já s tím sportovním?
Někdy docela dost. Třeba když chci jít za kulturou a mám trénink. Jindy jsem zase tak unavený, že nemám chuť tvořit, i když mám nápady. Umění sportu ustupuje.
Bude to platit i po maturitě?
Přihlášku jsem si dal na Akademii výtvarných umění, obor Intermedia. Pokud to nevyjde, dám si rok pauzu. Rozhodně ale budu tvořit a za rok to zkusím znovu.
U sportu zůstanete?
Po této sezoně bych chtěl odejít do Prahy a běhat tam. Přeci jenom jsou tam jiné podmínky než v Opavě. A pokud chci jít ve sportu dopředu, je to nejlepší volba.
Máte ve sportovní oblasti nějaký dlouhodobý cíl?
Chtěl bych dokázat to, co můj otec. Běžet na olympiádě a zapsat se do českých statistik. Jsou to dost vysoké cíle, ale bez nich to nejde.
Když mluvíte o otci, jaké to bylo, když jste byl mladší? Snažil se vás ke sportu přivést, nebo jste měl spíš volnou ruku?
Volnou ruku jsem určitě neměl. Jezdil jsem s ním po závodech v orientačním běhu. Když jsem byl starší, mohl jsem si podobně jako sestra vybrat. Sestra se sportem skončila, ale mě to bavilo, a proto jsem zůstal. Vůbec toho nelituji.
Co zásadního vás v atletice letos čeká a v které disciplíně se cítíte nejsilnější?
Momentálně v běhu na 1500 metrů. Budu se snažit přiblížit k limitu na mistrovství Evropy, ale schválně říkám jen přiblížit, protože je hodně tvrdý. Chci se taky poprat o přední místa na republikovém mistrovství.
